Welcome to reality! - Vítej v realitě!
Nechtěla jsem ráno! Nechtěla jsem se probudit! Jen to ne! Dnes má přijít ten chlap! Obávala jsem se toho nejhoršího!
,,Gregu už jsi nachystaný?! Za chvíli přijede autobus do školy ,tak si pospěš.“
Scházel po schodišti dolů s kruhy pod očima. Slyšela jsem ho celou noc ,jak vyváděl ze spaní, volal na mámu a brečel. Bred ho chodíval utěšovat ,ale nepomáhalo to. Já zas přemýšlela nad Alexem. Moc BoyDirectionerů neznám a pokud je on jedním z nich tak mám nového „bráchu“.
Ve škole to probíhalo stejně ,jako každý jiný den až do chvíle , než si nás všechny 3 zavolali do ředitelny.
,,Prosím slečnu Melody ,Breda a Grega Swinlovy, aby se dostavily do ředitelny.“ Zrovna uprostřed hodiny matematiky ,kdy sem se aspoň trochu snažila pochopit příklad. Zvedla jsem se z lavice a šla do ředitelny.
Z POHLEDU CODYHO
Kam zase odešla? Poslední dobou se chová strašně divně. Mrknul jsem na Harryho a ten jen pokrčil rameny.
,,Pane učiteli?,“ vyzdvihl jsem ruku.
,,Ano?“
,,Mohl bych si odskočit?“
,,Jasně běž ,ale rychle se vrať.“
Chtěl jsem zjistit,co se tady děje . Melody se chová divně, její brácha též. Potajmu sem se plížil za Mel ,která nešla moc v pohodě. Pořád měla ruce u obličeje ,nejspíš brečela. Vešla do ředitelny,kde už seděl Bred i Greg. Vypadaly všichni vyděšeně. Byl jsem schovaný za sloup tak, abych viděl a slyšel o co tam de. Nebyli tam jen oni a ředitel ,ale i nějaký chlap. O něčem mluvili.
Z POHLEDU MELODY
Usadily jsme se v křeslech a čekali,co bude.
,,Proč jsme tady?“ zeptal se Bred.
,,Představuji vám pana Nojmana z péče o opuštěné děti,“ řekl a ukázal na pána,který stál vedle něj.
,,Dobrý den, rád vás poznávám. Vím ,co se vám přihodilo a kladu vám upřímnou soustrast.“
Greg se začal vrtět a já ho chytla za ruku. Cítili jsme spolu.
,,Proč tady jste?“ zeptala jsem se.
,,Abych se o vás postaral.“
,,My nepotřebujeme pomoct! Zvládneme to!“
,,To věřím. Ale nikdo z vás ještě není plnoletý, nevydělává a všichni jste ještě děti. Neříkám,že byste to nezvládli ,ale za týden nebo dva byste byly bez jídla,bez peněz a možná byste skončili i na ulici.“
,,No dovolte!“ Tak tohle mě dokázalo maximálně vytočit!
,,Mel uklidni se,“ řekl Greg a potahoval své slzy. Kvůli němu udělám cokoli.
,,Starám se o děti,které jejich rodina opustila,nechtěla je či zemřela. Vy jste bohužel ten třetí případ.“
,,Ale táta je prý nezvěstný! Říkal to ten doktor!“
,,Ano ,ale dokud se nenajde on nebo jeho tělo ,tak budete muset jít do DĚTSKÉHO DOMOVA!“
,,Cože?!“
,,Co?“
,,Prosím?!“ řekli jsme všichni naraz!
Cože?! Ne,ne,ne, ne! Tohle se mi musí zdát! Ne do děcáku nepůjdu! Ne! Slzy! Zase slzy všude! Greg mi silně stiskl ruku a nepovolil. Brečel.
,,Je mi to líto ,ale jinou možnost pro vás nemáme. Nejlepší bude ,když si do konce tohoto týdne stihnete sbalit do kufrů to nejdůležitější a vezmete si to sebou. Bude o vás dobře postaráno nebojte se. Dohlídnu na to.“
,,A co …co bude s matčiným tělem?“
,,Pokud budete souhlasit přivezou její tělo sem v rakvi a udělá se sváteční pohřeb.“
,,Souhlasíme!“ Přikývli jsme.
,,Tak teď už můžete jít do svých tříd. A prosím, nesnažte se utéci nebo něco podobného ,tím se váš problém nevyřeší.“
Zvedli jsme se k odchodu. Pan ředitel mi podal ruku.
,,Upřímnou soustrast,“ řekl.
,,Díky.“
Z POHLEDU CODYHO
Já to nechápu. Proč by Melody a její bráchové měly jít do děcáku?! Kdyť nic špatného neprovedli! Ale počkat! Zmínili se i o pohřbu jejich matky! Co se s ní stalo?
