Tree of Truth - Strom pravdy
Doma jsem vytáhla ten největší kufr a začala si dávat oblečení na postel. Greg potajmu přišel ke mně a sedl si.
,,Myslíš že to tam bude hrozné?“ zeptal se.
,,My to zvládneme! Aspoň si tam najdeš nové kamarády,“ Snažila jsem se mu ukázat i tu lepší stránku.
,,A jsou tam přísní?“
,,Tak to nevím. Je to prostě jako doma ,akorát se o tebe starají cizí lidé a máš kolem sebe spoustu děcek – jako ve škole. Sbal si svoje oblíbené oblečení a dones mi ho. Nabalím to do jednoho kufru.“
Někdo zazvonil.
,,Jdu otevřít,“ řekla jsem a vyrazila směrem k hlavním dveřím. Za dveřmi byl Cody. Co tu asi chtěl?
,,Ahoj Mel,“ pozdravil.
,,Ahoj Cody,co tu děláš?“
,,Šla bys na chvíli ven?“
,,Jen na chvíli.“ Nazula jsem si boty a vyšla. Mířili jsme do parku.
,,Nosí se dobře?“ zeptal se a pohledem směřoval k mým botům.
,,Jéj ,já ti ani nestačila za ně poděkovat! Jsou super ,děkuji moc!“
,,Sedneme si?“ Ukázal přímo pod největší strom ,který tu byl. Seděly jsme pod ním ,když tu hrál na kytaru ,dokud nás Greg nevyrušil.
,,Já vlastně sem se tě chtěl na něco zeptat a ujasnit si,“ začal ,,Vím,že se to asi nemá ,ale slyšel jsem o čem jste mluvili v ředitelně.“
,,Tys nás špehoval?!“
,,Ne nebylo to špehování ….ehm… no vlastně bylo. Promiň ,ale nedalo mi to. Hlavně v tuto dobu,kdy se ty i tvůj mladší brácha chováte strašně divně a když jsem zmínil něco o vaší mamce rozbrečel se a tys k tomu neměla daleko. Byla si jiná než když sem tě poprvé poznal . Prostě….to chování a schovávání za to všechno.“
,,No tak to asi už víš, proč to všechno…!!“
,,Nechápu to! Mám dvě otázky. Co se stalo z tvou mamkou a proč musíte jít do dětského domova?“
Teď už mi nezbývalo nic víc,než mu říct pravdu. Stejně půlku věděl. Ukapávali mi přitom slzy a Cody mi je vždy setřel.
,,Upřímnou soustrast.“ Sklonila jsem hlavu a pokračovala. Ruce sem si mnula o sebe s mikinou.
,,Víš,že máš stejnou mikinu jako Alex?“
,,No…ona vlastně je jeho. Včera jsme se střetly na chodbě a on mě zezadu vylekal,když jsem držela v ruce kelímek s vodou,který sem si na sebe vylila. Tak mi půjčil svou. Stejně za to mohl,“ zasmála jsem se.
,,Aha. Já sem si říkal ,kde ji Alex nechal.“
,,Můžu teď jednu otázku já?“
,,Jasně!“
,,To nevadí Alexovým rodičův všechny ty tetování co má? Když si ji vyslíkal všimla jsem pár tetování,které měl na hrudi ,ale nejvíc toho motýla!“
,,Já moc jeho rodiče neznám ,ale nejspíš jim to nevadí. Nemáš hlad?“ Vypadal rozpačitě.
,,Ani ne. Nechci jít do toho domova. Sice si najdu nové kamarády,ale co z toho? Pořád utěšuju Grega a říkám mu, jak to bude v pořádku a tak ,ale pravda je na druhé straně.“ Lehla jsem si na trávu a dívala se do koruny stromu. Cody udělal to samé.
,,To zvládnete, uvidíš.“ Cítila jsem z něj důvěru.
,,Mám ráda tento strom. Jak jsme se přistěhovaly první, co jsem udělala bylo,že jsem si šla tady pod něj lehnout a vzpomínala na starý domov a na všechny vzpomínky a začala si vytvářet nové. Měli jsme tu i vlastnoručně udělanou houpačku a ptačí budku,ale jednou tu byla obrovská vichřice,která odnesla houpačku i budku.Stojí tu už několik desítek let a pro mě hodně znamená. Když mě něco trápilo vždy jsem šla jen za ním a pokropila ho slanými slzami.“
Nevím, jak dlouho jsme tam byly ,ale když nadešel čas odejít – byl západ slunce. Na křižovatce šel každý jinou cestou.
Doma to vonělo. Bred se snažil udělat něco k jídlu a vyšly z toho čerstvé toasty,které se mu málem spálili. Greg mu pomáhal ..pohledem.
,,Byl tu ten kudrnáč,“ řekl Greg.
,,Jaký kudrnáč? Myslíš Alexe?“
,,Jo toho.“
,,A co chtěl?“
,,Prej jestli nejsi doma. Chtěl tě doučoval bo něco takového říkal. Já nevím …zeptej se ho ve škole.“
,,Tak tos mi pomohl.“ Večer jsem sbalila poslední oblečení do kufru a šla konečně spát.
