17.část

125 10 2
                                    

Visit - Návštěva

Jeli jsme černým autem necelou půl hodinu,když konečně přibrzdilo k cíli.

,,Jsme na místě,“ řekl pan Nojman.

Mé oči mi málem vypadly z důlků. Byla to obrovská cihelná budova se spoustou okny! Skoro jako zámek.

,,Tady je teď váš nový domov.“

Ze zadu auta sem si vzala kufr a batoh přehodila přes rameno a následovala pana Nojmana.

U vchodu nás přivítal ředitel tohoto domova.

,,Vítejte! Jsem ředitel tohoto dětského domova pan Finf. Je nám neskutečně líto ,co prožíváte a doufám,že se vám u nás bude aspoň trochu líbit.“

..Díky.“

,,Pan Nojman ,můj zástupce, vás tu provede a ukáže ,kde budete spát a všechno ostatní. Omluvte mě. Musím si něco vyřídit.“

,,Následujte mě,“ pokynul pan Nojman a vyrazili jsme chodbou. Bylo slyšet mluvení ostatních děcek ve svých pokojích. Došly jsme skoro na konec k jednomu pokoji.

,,Tady je tvůj pokoj Melody,“ kývnul na mě. Vešla jsem a uviděla jen 2postele.

,,Ale my jsme 3..?!“ namítla jsem.

,,Holky a kluci jsou rozděleni.Bydlí tu s tebou jedna holka,co sem nedávno přišla. Určitě se skamarádíte,“ řekl a zavíral dveře.

Greg do nich vletěl. Objal mě!

,,Neboj se,zvládneme to!“ zašeptala jsem mu do ucha. Tentokrát se dveře zavřely. Usedla jsem na neobydlenou postel . Nikdo nepřišel. Bylo to k nevydržení,tak jsem se vydala na průzkum. Všude bylo spousta pokojů a vycházely z nich hlasy. Většinou byly holčičí.  ,Doufám, že tenhle domov není rozdělen na kluci a holky zvlášť!‘ Po chvíli šel slyšet smích kluků! Hledala jsem své bratry! Na dveřích byly jména ostatních ,ale na žádných Greg ani Bred. Došla jsem k posledním! Bylo na nich napsané - BRED, GREG, MATY

Konečně! Byly na pokoji 3! Mrkla jsem se klíčovou dírkou a zdálo se ,že tam mají celkem rušno. Bylo jich tam víc než na dveřích napsáno. Bavili se,smály se! Byla jsem z nich šťastná.

,,Ehm…“ někdo si za mými zády odkašlal. Bála jsem se a pomalu se otáčela. Stál tam nějaký kluk. Byl pohledně hezký. Na hlavě měl kšiltku ,vlasy načesané nahoru, moderní gatě a vcelku upravený a vysteylovaný (vystajlovaný). Nejspíš fanoušek Justina ,protože se mu vcelku podobal.

,,Ahoj..,“ nervně jsem pozdravila.

,,Ehm Ahoj. Jsem Maty. A ty?“

,,Já jsem Melody.“

,,Počkej ,ty jsi ta nová ,co tu přibyla ještě s tamtěma dvěma,ne?“

,,Jo. To jsou mí bráchové.“

,,Aha. Jsem s nimi na pokoji. A co to tu děláš?“

,,Já se jen chtěla podívat,kde jsou mí bráchové a vypadá to ,že se celkem baví.“

,,Tak pojď dál za námi,“ dořekl to a otevřel dveře ,,Máme tady návštěvu kluci!“

Vykřikl a všechny pohledy se na mě vrhly. Měli podobný pokoj jako já, jen o postel navíc.

,,Posaď se,“ řekl ten jeden kluk ,,Jak jste se sem dostali?“

Tentokrát jsem nemusela vyprávět já ,ale udělal to za mě Bred. Byla jsem mu vděčná ,protože bych to asi psychicky nezvládla. Celou tu dobu,co Bred vypravoval ze mě Maty nespustil oči. Nevím proč. Pokoušel jsem se na něj nebo aspoň tím směrem nedívat ,ale chvilkami mi to uletělo.

,,Půjdu se projít na vzduch,“ řekla jsem.

,,Počkej!“ Otočila jsem se. Maty vstával z postele a běžel za mnou.

,,Půjdu s tebou,“ řekl.

,,Dobře.“ I když to nebyl moc dobrý nápad ,byla jsem za něj vděčná. Aspoň tu budu mít spřízněnou duši. Šly jsme na lavičku na takový menší „dvůr“.

,,Je mi líto ,co se stalo s tvými rodiči,“ řekl.

,,Mě taky. A co ty? Rodiče ti umřeli?“

,,No … spíš mě nechtěli. Jsem tady už odmala ,rodiče mě tu dali ještě když sem byl mimino.“

,,A důvod?“

,,Ten se asi nikdy nedovím…“

,,Musí tě to mrzet..?“

,,No ,řeknu ti to tak… Doteď o mě neměli zájem a kdyby náhodou sem přišly a chtěli mě zpátky , nechtěl bych. Prostě jsem s tím smířený, jsem sirotek a rodiče mě nechtěli ,tak nevím proč by mě měli chtít teď najednou… Kdyby to bylo nutný , nebyl bych u nich šťastný..Utekl bych!“

,,Ale i tak..přece jen jsou to tví rodiče.“

,,Chápu jak to myslíš,ale má jediná rodina je tady. A ty do ní teď taky patříš.“ To mě dojalo.

,,Melody?! Mel?!“ ozývalo se z chodby toho obrovského ‘zámku‘.

,,Nevolá tě někdo?“ zeptal se udiveně

,,Nejspíš jo.Promiň už musím,“ Rozběhla jsem se za hlasem . Maty mě pronásledoval ,což mi připadalo trochu divné.

,,Máš návštěvu,“ řekl pan zástupce Nojman.

,,Návštěvu?“ zní to skoro jako ve vězení.Znervóznilo mě to v očekávání,kdo to asi bude.

--

Další část na světě! :) Čte to vůbec někdo? :O mě přijde,že ani ne.. :/ Prosím koment nebo vote,ať vím,jestli mám pokračovat nebo ne.. :/ :)

Mysterious Bakers ♥ - Tajemní pekárníciKde žijí příběhy. Začni objevovat