Thank you! - Děkuji!
,,Zavři oči,“ řekl a zakryl mi je.
,,Upadnu!“
,,Neboj . Drž se mě a nic se ti nestane.“
Chytl mě jemně za ruku a vedl někam. Nevěděla jsem kam – se zavřenými oči toho moc nevidím. Zkusila jsem je trochu pootevřít.
,,Hej , nepodváděj,“ zasmál se. Tak to nevyšlo…
,,Už jsme skoro tady… Tááák můžeš!“
Otevřela jsem oči. Stáli jsme pod korunou "mého“ stromu. Na první pohled mi připadal pořád stejný ,ale pak jsem si všimla. Běžela jsem k jeho kmenu blíž. Na jedné tlusté větvi bylo něco zavěšené . Byla to ptačí budka! Počkat budka? Vrhla jsem na Codyho tázavý pohled
,,No víš.. já si řekl, že ti ty ‘dávné časy‘, o kterých si mi říkala přiblížím. Pokoušel jsem se o houpačku ,ale vůbec mi to nešlo,“ smál se ,,A to sem myslel, že dát prkno a lano k sobě není tak těžké.Chtěl jsem ti udělat radost,“ usmál se.
,,Děkují ! Je nádherná,“ objala jsem ho a podívala se lépe na ni ,,Sice trochu nakřivo smontovaná ,ale nevadí,“ zasmála jsem se. Chtěla jsem Codyho trochu poškádlit.
,,Snažil jsem se.“
,,Jasně že snažil,“ zasmála jsem se. Nevydřel mé provokování a svalil se semnou na zem. To jeho svalnaté tělo ! Určitě má svaly! ‘Počkat , kolik je hodin?! Dnes mám mít hodinu doučování s Alexem!‘ říkal mi mozek. ‘Chvíli to počká‘ říkalo mi podvědomí. Ležel na mě rukama zaraženými na zemi ,aby mě nepřimáčkl. Pořád jsme skenovali jeden druhého. Podíval se na mé rty. Skousl si spodní ret a přibližoval se k těm mým. Skoro jsme se už spojili ,ale nerada jsem uslyšela známý hlas.Okamžitě jsme se zvedli ze země.
,,Hej vy dva! Co to tam děláte?! Melody ?!“zařval po nás Tommy.
To je ten poslední člověk,kterého chci vidět. A myslím,že i Codyho oči v sloup mluvili za vše. No vlastně ,jak nad tím přemýšlím … ani nevím jaké má oči. Pořád nosí černé brýle. Je to divný. Teď jsme mohli mít krásnou vzpomínku ,ale Tommy ji pokazil!
,,Co chceš?!“ zasyčela jsem na něj. Vražedným pohledem mě probodl ,ale nepřibližoval se ke mně. Spíš se zdálo ,že jde za Codym. Opravdu!!
,,Co si myslíš ,že to tady nacvičuješ?!“ zařval naštvaně Tommy na Codyho a přitom ho odstrčil rukama. Bouchl ho do břicha.
,,Co máš za problém?!“ bránil se Cody.
,,Mám velký problém a právě si ho jdu vyřešit! Jestli si myslíš, že mi tady budeš ocucávat holku ,tak to si pěkně na omylu!“ řekl Tommy.
Holku? Tím chce říct, že myslí mě?! Dělá si ze mě prdel?! Okamžitě jsem se mezi ně vmísila a poslala každého na opačnou stranu. Chytla jsem Tomyho za triko a vedla dál od Codyho.
,,Co to tu nacvičuješ?“ zeptala jsem se ho s kříženýma rukama na hrudníku.
,,Já? Co by. Ochraňuji tě!“ řekl.
,,Ochraňuješ? Tím, že si nám tady zkazil pěkné odpoledne a ještě si tu hraješ na mého kluka!“ potřebovala jsem se nadechnout a vylít si na něj všechen vztek ,ale skočil mi do toho.
,,Však si moje holka! A budeš navždy!“
,,Nejsem a nebudu! Ani nechápu ,jak jsme někdy mohli spolu něco mít! Rozešli jsme se a to je KONEC! Rozumíš?! Nebyla jsem, nejsem a už nikdy nebudu tvoje holka! NIKDY!“ poslední slovo jsem mu musela zřetelně zdůraznit. Skoro mi spadla slza . Párkrát jsem zamrkala a byla pryč.Odkráčela jsem od něj a šla za Codym. Tommy zůstal stát na místě a ani se nehnul. Červenali mu oči. Toto posral kamarád!
,,Jsi v pořádku?“ zeptal se starostlivě Cody.
,,To bych se spíš měla já ptát tebe,“ vzala jsem ho za loket a potáhlo ho jiným směrem. Pryč z parku.
,,Promiň mi to,“ omlouvala jsem se.
,,Ty se omlouváš? To by měl udělat spíš ten magor na druhém konci parku. Ty za nic nemůžeš. Arhh,“ zastonal.
,,Si v pohodě? Cody?!“ Najednou se mu podlomili kolena a já s ním. Ležel nehybně na zemi.
,,Ne Cody! Prober se! Prosím!“ křičela jsem na něj. Nevnímal!
