I'm Lost. Lost in my Dream and Reality! - Jsem ztracena. Ztracena v mých snech a realitě!
,,A kde je Alex?“ nedalo mi se nezeptat,když nikde ve třídě nebyl.
,,Tohle byl volitelný předmět přece. Alex si zvolil matiku ,aby splynul více s ostatními.“
,,Splynul? Proč by měl splynout s ostatními? Kdyť tu zapadá jako všichni ostatní,nebo ne?“
,,Já řekl splynul,“ podivně se zasmál ,,Já chtěl říct,“ zapřemýšlel ,,Chtěl jsem říct,že ho matika baví.“
Pořád mi vrtalo hlavou,proč je Tommy u ředitele! Musela jsem něco podniknout a dostat se blíž!
,,Pane učiteli?“ přihlásila jsem se.
,,Ano?“
,,Mohla bych jít na záchod?“
,,Jistě.“ Hned jak to dořekl , vyrazila jsem okamžitě z lavice na prázdnou chodbu. Všude se učilo,jen pár lidí se ještě loudalo po chodbách. Vyschlo mi ukrutně v krku,potřebuji vodu! Ještě že na chodbě je kanistr s vodou a u něj kelímky. Hrábla jsem pro jeden kelímek ,nalila si a pila.
,,Ahoj Mel!“ Lekla jsem se tak,že sem si poloplný kelímek s vodou vylila na mou vlastní mikinu! Byl to Alex!
,,Jéj promiň já tě nechtěl vystrašit!“ smál se.
,,Bože já sem se tam lekla!“ prohlížela jsem si své ,teď už zmočené,tričko ,,Tohle už mi nedělej! Koukni na mě!“ řekla jsem ironicky naštvaně.
Zasmál se.
,,Tady,“ svlíkal se a podával mi svou mikinu. Jak se mu triko zasekávalo v mikině, tak jsem něco zahlídla! Spoustu tetování! Skoro na každém místě měl nějaké! Bylo to divné! Kdyť je možná jen o rok starší jako já a už mu rodiče dovolí tetování?! Mě nedovolí ani nedovolí maličké natož abych měla obsypané celé tělo! Když zjistil,jak si ho prohlížím tak si triko rychle dával dolů a podal mi svou mikinu.
,,Wow! Tolik tetování..? Rodiče ti to schvalují?“
,,No víš… je to složitější,ale rodičům to neva,“ řekl klidně ,jakby to bylo něco normálního,co vidíváš každý den u každého člověka.
,,Tak to máš asi hodný rodiče! Mě nedovolí mít ani jedno prťavé natož mít jich nevím kolik na těle,“ zasmála jsem se.
Zdělávala jsem si svou mokrou mikinu. Mě triko nelezlo nahoru i s mikinou,snad! Jen přetáhnout přes hlavu,nezničit si účes a je to!
,,Páni ,co to tu máš za červené čáry?!“ dotkl se mé ruky a přetočil ji a ukázal mi ,co myslel. Já na to úplně zapomněla! Mikinu jsem měla právě proto,aby mi nešly vidět následky po mém posledním sebepoškozováním a teď to vyšlo na jevo!
,,Ty se řežeš?“ zeptal se s vytřeštěnýma očima. Okamžitě jsem si na sebe oblíkla jeho mikinu.
,,No já ..není to tak ,jak to vypadá.. Byl to úlet!“ jiná výmluva mě nenapadla.
,,Úlet?! Melody sebepoškozování je velmi nebezpečné! Může tě to i zabít!“
,,Já vím.. Nechávám toho.. Doteď sem to nedělala ,ale teď jsem musela!“
,,Musela? Proč?!“
,,Promiň ,ale je to soukromé.“
,,Mě můžeš věřit!“
,,Promiň ,ale dnes ne. A co tu vlastně děláš? Nemáš hodinu matematiky?“ pokusila jsem se o jiné téma.
,,My teď máme volno. A co tu děláš ty? Vy přece máte hodinu nebo ne?“
,,Jo já jen … hledám Tomyho. Neviděl si ho?“
,,Tomyho? To je ten co tě kdysi obtěžoval?“
,,Jo ,to je on.“
,,Byl rozhlas a byl zavolán do ředitelny.“
,,Nevíš kvůli čemu?“
,,Ne to neříkal. Jen jsem ho potkal jak tam šel a měl celkem zákeřný pohled. Proč ho hledáš ,když ti naposledy ubližoval?“
,,No já měla …,“ nemohla jsem říct že jsem měla o něm sen to by všechno prozradilo. Muselo existovat vhodnější slovo! ,,Strach. Měla jsem o něj strach. A když dovolíš ráda bych se po něm podívala. Ahoj.“ To slovo mě stálo hodně námahy! Strach! Pff.. to bych nikdy v normální situaci neřekla ,ale takhle byla důležitá. Šla jsem dost rychlým krokem ,skoro jsem měla pocit že běžím. Alex stál na místě otočený na mě a vzdaloval se. Ředitelna byla na dosah! Nakoukla jsem přes okno se žaluzema ,které nebyli zatáhnuty a uviděla pana ředitele, Tomyho sedící na židli a nějakou ženu! Měla hnědé vlasy přesně jaké máma,měla štíhlejší postavu jako máma ! Ten sen snad nemohl být náhled do budoucnosti! A co se pak stane? Uvidí mě ,vyjde ,obejme mě a řekne mi tu větu,která se mi znechuceně usedla v hlavě?!
--
Líbí se to vůbec někomu? :O Já jen ,že komenty tu už moc nebývají, reads ubývá a pár votes.. :/ Prosím napište svůj názor :)
