Bye Home - Sbohem domove
Myšlenka,že mě včera Alex postrádal - a já nevěděla proč – mě pronásledovala,a tak jsem ho vyhlížela o přestávce u skříněk na chodbě. Už byl na dohled, když mě vyrušil pan učitel Blafl.
,,Melody máš chvíli?“ Přikývla jsem a pokračovala za ním do prázdné třídy.
,,Vím,že prožíváš těžké období a soucítím s tebou,ale nechci ,aby ti to zanechalo skvrny na tvých známkách. Mám na mysli matematiku. Docela si sklouzla. Proto jsem požádal Alexe,aby za tebou zašel a doučoval tě. Může ti pomoct – je v matice dost dobrý.“
Tak proto byl včera u nás! Zazvonilo na hodinu.
,,Nebudu tě zdržovat, můžeš jít.“
,,Díky. Popřemýšlím o tom.“
Hned po škole k nám opět přišel Alex.
,,Půjdem se učit třeba do parku?“ zeptal se.
,,Jasně jen vydrž chvíli. Vezmu si věci.“
Na chodbě jsme měli už sbalené kufry. Samozřejmě sem nezapomněla o jeden zakopnout. Otevřel se a vyletělo mi z něj CD One Direction – Midnight Memories.
,,Sakra!“
,,Počkej, pomůžu ti.“ Řekl a vrhl se na zem vedle mě.
Když sem chtěla vzít to CDčko ,tak zrovinka po něm chňapl i Alex. Dotyk! Zvedl ho.
,,Máš je ráda?“ zeptal se. Moc sem o tom nechtěla mluvit, protože někteří kluci jsou takoví, že některé holky hned odsoudí ,že něco takové poslouchají a tak.
,,Celkem ano.“
,,Tady,“ podal mi ho. Oprášila jsem je a mrkla na Alexe. Připadal mi podobný Harrymu z 1D ,ale nechtěla jsem nic říkat. Vrátila jsem ho zpět zavřela kufr a vyrazili jsme.
Rozdělal deku na trávu, vytáhl sešit matiky a začalo to. Moc sem se nedokázala soustředit. Asi po 20ti minutách sem to už nevydržela.
,,Nedáme si pauzu?“
,,Teprve jsme začli..“ smál se.
,,Já vím ,ale nemůžu se soustředit.“ Smál se .
,,Tak co bys chtěla dělat?“
,,Povídat si o něčem…životě a tak..“
,,Odjíždíte na dovolenou ,že máte na chodbě sbalené kufry?“
,,Ne na dovolenou fakt ne …“ svěsila jsem hlavu.
,,Děje se něco?“
Vyprávěla jsem mu o té nehodě,o rodičích ,o pánovy z děckého domova – kam tedy musíme jít.
,,To mě mrzí.“
,,Díky ,ale nepomůže to. Snažím se z toho dostat.“
,,Změňme téma. Jak dlouho myslím,že tu je tento strom?“
Seděli jsme zrovna pod tím velkým „mým“ stromem , o kterém sem povídala Codymu.
,,Asi dlouho. Vzpomínám si,že když jsme se tu přistěhovaly ,byl mou jedinou oporou.“
,,Wow! Musíš mít obrovské srdce.“
,,No nevím ,jak velké ho mám ,ale jsem s ním spokojená,“ zasmála jsem se. On taky.
,,Já jen … můžu se na něco zeptat?“
Bylo mi to sice blbé ,ale neudržela jsem to.
,,Jasně!“
,,No ten den,co jsme se potkali na chodbě ,vzpomínáš?“ kývl ,,No … nedalo se nevšimnout těch tetování ,která máš na hrudi. Teda hlavně si dost dobře vzpomínám na toho motýla. Celý večer mi to pak vrtalo hlavou,že jsem ho už někde viděla ,tak sem koukla na net a zjitila,že to SAMÉ má i Harry Styles z One Direction!“
Docela zrudl.
,,To ti rodiče dovolují takové tetování? Já kdybych si řekla jen o maličké ,tak už je to problém. I mi celkem přijdeš mu podobný… ty vlasy a tak..Si BoyDirectioner?“
Asi jsem to neměla hned tak na něj vybalit. Koukla jsem se na mobil na hodiny. Bylo už celkem pozdě a dneska máme odjed do toho dáckého domova.
,,Já se ti moc omlouvám,ale už bychom měly jít. I když jsme toho moc nestihli ,tak mi bylo s tebou dobře. Dneska TAM odjíždíme,víš?“
,,Jo jasně. Doprovodím tě.“ Usmál se.
U dveří jsme se rozloučili a já pospíchala za bratry.
Někdo zazvonil. Bred šel otevřít a stál tam ten chlap ,co je z opatrovny (dětského domova).
,,Už je čas?“ zeptal se Bred.
,,Ano je čas,“ odpověděl ten chlap.
Batohy na záda,každý kufr v ruce a vyrazili jsme. Přijel černým autem. Ve dveřích jsem se zastavila. Bude mi to tu chybět. Tak prázdný!
,,Sbohem domove!“
--
Váš názor? :) Baví vás to nebo s tím mám skončit? :O připadá mi,že to moc lidí nečte ..což mě i mrzí :// Prosím koment nebo votes :3 Potěší :)
