Zamiloval jsem se do upíra

1. Kapitola

Shigeru - normálně
Amaro - tučně

Jako každý ráno vstát, udělat hygienu, nasnídat se a spěchat do školy. Takže dnešní ráno nebylo vyjímkou. Ve škole jsem šel ke skříňkám si vzít věci na první hodinu což je angličtina s naší třídní.
Dojdu do třídy a sednu si jako vždy do poslední lavice. Zachvilku zazvoní a do třídy vejde učitelka a za ní nějaký kluk. No jo vlastně vždyť nám to říkala, že k nám má přijít nový spolužák. Až jsme pozdravili učitelku tak nám ho představila jako Amaru Kuro. Amaru něco málo o sobě řekl i když mu nebylo moc rozumět. Potom ještě učitelka řekla, že se k němu máme chovat přátelsky a že si mám sednout ke... MNĚ. No jo vždyť už nikde jinde není místo kromě místa vedle mě. Udělal jsem mu teda místo na lavici a  odělal si batoh ze židle. Sedl si teda vedle mě, ale co nejdál. Nechápu proč.

Tch, proč se těm lidským stvůrám musím představovat?! Jako by nestačilo, že s nima budu chodit do školy.... Hlavně, ale nikdo nesmí zjistit, kdo jsem, pokud tedy nechce přijít o život.

Šel jsem za tou učitelkou až do mojí nové třídy.

"Takže třído, tohle je váš nový spolužák. Představ se nám, prosím." Řekla.

"Ahoj, jsem Amura Kuro. Je mi 18 a rád čtu knihy."

"Děkujeme, posaď se prosím do téhle zadní lavice." Ukázala na lavici s nějakým černovlasým klukem. Tch, já chci sedět sám! Nenávidím, když musím s těma nádobama krve mluvit.
Toho prcka co momentálně seděl vedle mě, jsem si nikterak nevšímal a úplně stejně jsem ignoroval i pohledy ostatních, jsou tak otravní.
Byl jsem i celkem rád, když úča začala hodinu.

Snažil jsem s Amarem navázat nějakou konverzaci ale on mě vždy odbil. Po chvilce jsem to vzdal a začal se věnovat učitelčinýmu výkladu. Ale pořád moji pozornost rozptyloval ten vedle mě.

Byl jsem rád, když už mě to pako přestalo otravovat. A byl jsem ještě radši, když už škola skončila. Co nejrychleji jsem z ní vypadl a rozešel se do ulic najít si něco k jídlu. Je tu nějak málo lidí...

Nakonec jsem našel jednu mladou holčinu, nepřežila, jak neočekávané... Zbytek dne jsem se toulal po ulicích a užíval si podzimní větřík.

Po skončení školy jsem si ještě zašel na oběd ale Amara jsem tam nezahlédl tak jsem něco málo snědl a šel domů. Doma jsem se nachystal do školy a šel na mobil. Snažil jsem si Amara najít na Facebooku, ale vždy mi to ohlásilo chybu při hledání. Vzdal jsem to tedy a šel si ještě něco dát k snědku, protože jsem se moc na obědě ve škole nenajedl. Po jídle jsem se flákal na mobilu až do večera než jsem šel spát.

Příští den jsem byl ve škole mezi těma prvníma, aspoň na chvíli je tu klid. Za nedlouho přišel i ten prcek, co se mnou sedí v lavici, asi mě i pozdravil, ale já mu nevěnoval žádnou pozornost, proč taky?

První hodinu jsme měli fyziku, to bude zase srandy....

Ráno probíhalo normálně. Do školy jsem přišel ještě 10 minut před zvoněním což je můj rekord. A co víc mě překvapilo, když jsem uviděl, že Amaru sedí v naší lavici a čte si. Pozdravil jsem ho ale on mě nepozdravil, nečekaně.
Tak jsem si nachystala věci a potom si začal čmárat do svého deníku. Jak zazvonilo tak přišel učitel a začal rozdávat papíry. Takže je pětiminutovka, super.

Heeeeeee? Co to jako sakra je? Vypadá to jako.... test? No, je mi to docela jedno, všechno umím... ale nevypadá to, že ten vedle mě je na tom stejně. Měl bych mu pomoct? Počkat, na co to sakra myslím?! Je to jen obyčejná nádoba krve jako ostatní, asi jsem za těch sto let nějak změknul... Musím zas někoho zabít, na spravení nálady.