Zamiloval jsem se do upíra

26. kapitola

Ráno jsem se probudil a vedle mě leželo spící upírátko. Zase jsem si lehl a zavřel oči. Dnes nejdu do školy. Stejně bych na to neměl sílu.

"Jak jsi spal?" Zeptal jsem se, když jsem ucítil, že se jeho srdeční tep zvýšil. Abyste pochopili.... vzbudil jsem se asi ve čtyři ráno se spoustou energie....

"Jo dobře." Otevřel jsem oči.

"Vstávej a škola, šup." Otevřel jsem oči a posadil se.

"Nemám na to sílu." Opět jsem zavřel oči.

"Nevymlouvej se."

"Jo už vstávám." Vyhrabal jsem se z peřiny a zamířil si to do koupelny. Když jsem se podíval na sebe do zrcadla, zhrozil jsem se. Měl jsem ještě pořád zarudlé oči od pláče a kruhy pod očima.

"A pak málo energie..." Zakroutil jsem nad tím hlavou.

"Mám málo energie, ale nechci se hádat." Zívnul jsem

"Co se děje?"

"Co by se dělo?"

"Chováš se divně."

"Proč myslíš?"

"Vidím."

"Aha." Opláchnul jsem si obličej, aby aspoň trochu zmizeli stopy po pláči, vyčistil si zuby a šel si dělat snídani. Docela mě udivilo, že Amaro tu zůstal.

"Tak já půjdu, dobře doraž." Šel jsem k východu.

"Počkej včera ještě se mě po tobě ptal ředitel školy shání tě a ptal se po tobě tak jsem mu řekl, že jsem tě dlouho nepotkal."

"A?" Otočil jsem se na něj.

"No že to prý bude řešit se sociálkou."

"To chci vidět." Rozesmál jsem se.

"Mě to moc vtipné nepřijde."

"Mně jo, s kým to jako budu řěšit."

"No ředitelem a sociálkou bude chtít určitě bavit s rodiči."

"Rodiče už skoro padesát let nežijí." Smál jsem se dál.

"No právě takže jak jim to vysvětlíš, že jsi pořád tak mladý? Mě vlastně do toho nic není, jen jsem tě chtěl upozornit."

"Nemusí to přece vůbec zjistit, ne?" Ušklíbl jsem se.

"A to chceš jak udělat?"

"Co myslíš?"

"Nevím." Pokrčil jsem rameny.

"V tom případě se nech překvapit."

"Dobře." Vzal jsem si prášek proti bolesti hlavy, jelikož mě z toho včerejšího pláče docela dost bolela hlava.

"Neber si prášky, pij. Jinak to bude ještě horší."

"Fajn. " Protočím očima, odložil jsem prášek, nalil si skleničku vody a vypil ji.

"Jsi dehydratovaný, musíš hodně pít."

Jen jsem kývl a natočil jsem si další skleničku vody.

"Hurá." Podotkl jsem ironicky a vstal z postele, kterou jsem ještě ustlal a pak se vydal ze dveřím.

Protočil jsem očima a šel se nachystat do školy jelikož jsem to včera nestihl.

"Vem si s sebou tu flašku s vodou."

"Jo." Kývl jsem a šel si tu flašku nachystat. Proč má nejadnou takovou starost?