Zamiloval jsem se do upíra

15. kapitola

"To už jsi."

"Nejsem. Jsem teď hodný."

"Tak jestli jsi teď hodný tak radši ani nechci vědět, jak by to vypadalo kdyby jsi byl zlý." Řekl jsem frustrovaně.

"No šikovný..."

"Díky." Řekl jsem bez emocí.

"Copak copak?"

"Co by bylo?"

"Vypadáš zlomeně." Uchechtl jsem se.

"Ještě se tomu směj." Přestává mě bavit.

"Chtěl bys pomoct?"

"Jo..."

"Hmmm co mi za to nabídneš?"

"Nevím." Co by za to sakra chtěl?!

"Tak přemýšlej."

"Copak já vím?" Jak mám teď sakra přemýšlet? Se zbláznil. Grrr.

"Nevymlouvej se."

"Se nevymlouvám, ale jak mám teď přemýšlet?" Zkousnu si ret.

"Ehmm normálně?"

"Ha ha ha moc vtipný."

"To nemělo být vtipné."

"Tak dík teda." Dělal jsem uraženýho.

"Nemáš zač."

Jen jsem na něj přimhouřil oči a dál dělal uraženého. Jak dlouho mě bude ještě trápit?

"Jsi hodně naštvaný?" Uchechtl jsem se.

"Ne asi."

"Ale noták, vybral sis to sám. Kdybys nebyl tak nafoukaný, byl bys teď pode mnou nahý a já bych se o tebe staral."

"Nafoukaný?"

"Nafoukaný."

"Další hezký názor." Povzdechnu si

"Hmmm? S takovou budeš vážně čekat než tě tvá erekce opustí."

"Omlouvám se."

"Ani to ti nepomůže."

"Tak co mám tedy dělat?" Nadzvedl jsem jedno obočí.

"Přemýšlej."

Co by tak asi chtěl sakra? Jak to mám asi tak vědět?

"Ale noták, takový malý úchyl jako ty a nic nevymyslí?"

"Nejsem úchyl." Zamračil jsem se.

"Hmmm, vážně?"

"Vážně."

"Ne."

"Nejsem úchyl."

"Pravda vlastně. Jsi ještě moc malý."

"Jsem stejně starý jako ty. Takže jsi taky malý."

"Mně je stosedmnáct..."

"No jo zapomněl jsem."

"Malé dítě."

"Jojo."

"Shigeru."

Panebože on nadělá. Co mu mám jiného na to asi tak říct?

"Budeš ještě dlouho štvát?"

"Už ne."

"To říkáš vždycky...."