Zamiloval jsem se do upíra

7. kapitola

"Ne mám kamaráda."

"A ne jen to....." Zamumlal jsem si spíš pro sebe.

Moc dobře jsem to slyšel. "A o co jiného si myslíš, že mi jde?"

"Nic..."

Protočil jsem nad tím očima a nevěnoval mu už pozornost.

"Řekni, proč ti tolik vadí být sám?"

"Jsem rád ve společnosti proto."

"Tak proč nechodíš do nějakých kroužků?"

"Nevím do jakých."

"Co tě baví?"

"To je ten problém, já nevím co mě baví."

"Tak musíš zkusit všechno."

"A odkud začít?"

"Odkud chceš."

"Nevím třeba se projít do lesa."

"Ne půjdeš třeba do pionýrů nebo skautů a pak budeš pokračovat."

"A to se nemůžu projít jen tak s tebou?"

Překvapeně jsem se na něj podíval.
C-co to právě řekl?

"Můžeš...."

"Co tak vyjeveně koukáš? Řekl jsem snad něco špatně?"

"Ne neřekl." Odvrátil jsem pohled.

"Tvoje společnost mi stačí, nepotřebuji větší."

"Ale říkal jsi, že máš společnost lidí rád..."

Jen jsem si povzdechl. "Ano říkal, ale tvoje mi stačí."

"Dobře...."

"Tak kdy vyrazíme?"

"Kdy chceš...." Byl jsem tak zaskočen, že jsem nebyl schopen normálně přemýšlet.

"To jsi nečekal co?"

"Ne..."

"Jen jsem se nad tím usmál." Máš čas dneska?"

" Jo."

"Víš kde bydlím ne?"

"Ano."

"Tak ve čtyři u mě."

"Dobře."

"Fajn."

"Proč..... proč mi teď najednou věříš?"

"Zkusím ti věřit, ale jestli si to pokazí tak si ji budeš dost těžko získávat zpátky."

"Sám od sebe ti nic neudělám..... ale jestli mě naštveš...."

"Jo já vím co se stane neboj."

"Fajn."

"Tak ve čtyři u mě." Zvedl jsem se a šel na oběd. Ano už nám skončilo vyučování vždy to rychle uběhne. Jsou teprve 3 hodiny odpoledne takže času dost.

Ještě chvíli jsem seděl v lavici, jako opatřený, než jsem se konečně zvedl a šel k sobě a odložil si batoh. Doma jsem se ani neotočil a už šel za Shigerem.

Je....... Je hooooooodně divný. Nikdy se mnou nechtěl mít nikdo , až na toho upíra, co mě proměnil, nic společného....
Proč on ano? Je to jen proto, že je osamělý? Jo, to bude určitě kvůli tomu.