Zamiloval jsem se do upíra

22. kapitola

"To chceš být pořád sám?"

"Když jsi sám, nikdo ti nemůže ublížit."

"Něco mi říká, že mi vyčítáš to, že jsem ti ublížil, já si to uvědomuji."

"To ti to říká špatně."

"Aha tak proč se se mnou nechceš opět bavit?"

"Řekl jsem ti že je to konec, ne? Nebudu to rušit."

"Proč?"

"Hádej, můžeš třikrát."

"Naštval jsem tě hodně, pokoušel jsem tvoji trpělivost."

"To není důvod, ale je to taky pravda."

"Tak mi řekni ten důvod prosím."

"Nevěřím už nikomu."

"Proč mi nevěříš?"

"Nevěřím nikomu, ani sobě."

"Proč?"

"Prostě to tak je."

"Nějaký důvod to musí mít."

"Ne."

"Nic není jen tak."

"To je fakt."

"No tak proč?"

"Neřeknu."

"Prosím."

"Ne."

"Proč mi to nechceš říct?"

"Protože to nepotřebuješ vědět, papoušku."

"Potřebuju to vědět abych potom zjistil ten důvod. Ten důvod proč to nemůže být jako dřív."

"Ten důvod je jasný, došli mi na tebe nervy."

"Aha a nešlo by to nějak napravit?"

"Ne."

"Aha." Otočil jsem se od něj a šel od něj pryč a do očí se mi nahrnou slzy.

"Jednou stejně umřeš  nemyslím si, že zrůdy jako jsou upíři si zaslouží slzy."

"Ale jo." Vzlykám

"My si zasloužíme smrt, nic jiného." Uchechtl jsem se.

Zastavil jsem se v pohybu. Jen jsem nad tím zakroutil hlavou.

"Koneckonců, já jsem tu ten mrtvý."

"Ale pořád pro mě něco znamenáš."

"A pořád jsi jen smrtelník."

"Já vím i tak."

"Tak vidíš."

"Ale i tak."

"Papoušku."

"Pijavice." Uchechtl jsem se.

"A?"

"Co a?"

"Nic a." Odfrkl jsem si.

"Fajn."

"Papoušku."

"Pijavice."

"Neumíš nic jiného?"

"A ty?"

"Já jo narozdíl od tebe."

"Tak jak vidíš tak asi ne."