Zamiloval jsem se do upíra

13. kapitola

"Sám nevím co ti na to mám odpovědět."

"To bys měl vědět."

"No jenže nevím."

"Ach jo... tak pojď." Zakroutil jsem nad tím hlavou a otevřel dveře od domu a pustil ho dovnitř.

Vyzul jsem se a šel si rovnou sednout na své obvyklé místečko.

"Co chceš dělat?"

"Nevím co chceš."

"Mně je to jedno, vyber si." S tím jsem šel do kuchyně.

"Mě je to taky jedno."

"Takže tu chceš jen tak sedět? To můžu jít ven." Uchechtl jsem se.

"Tak to jdu s tebou."

"Chceš vidět, jak se zabíjí lidi?" Došel jsem mezi futra a s úšklebkem na něj koukal.

"Noo nevím" Řekl jsem nejistě.

"Hmmm, no mně to problém nedělá."

"No to se ani nedivím, že ti to problém nedělá."

"Ale ty nevypadáš na to, že ti vadilo, kdybych před tebou mučil člověka."

"No asi ne." Dělal jsem hrdinu.

"Jsi divný...."

"To neslyším poprvé." Řekl jsem posmutněle.

"Jsi první, kdo by mě nechal."

"No..."

"Shigeru."

"Co je?"

"To no si nech pro jiné."

"Fajn."

"Pamatuj si to už."

"Jo."

"To říkáš vždycky."

"No jo."

"Tohle už jsem taky komentoval."

"Fajn nebudu ti odpovídat."

"Urážlivče." Povzdechl jsem si.

Protočil jsem nad tím jen očima.

"Jdu ven." Povzdechl jsem si a šel si to ke dveřím.“

Mám jít s ním nemá. Přemýšlel jsem.

Chytil jsem za kliku a otočil se na něj.

"Jestli tu zůstáváš, tak využij čas a čti si."

"Radši tu zůstanu pro jistotu."

"Čeho se bojíš?"

"No asi bych se nakonec nedokázal na to dívat."

"Nejdu zabíjet. Jen se projít. Ale jak chceš."

"Ahá já myslel že jdeš zabíjet tím pádem jdu s tebou pokud teda chceš"

"Přešla mě na to chuť." Zamrmlal jsem si spíš pro sebe a otevřel vchodové dveře.

Slyšel jsem to moc dobře. "Čeho tě přešla chuť?.. Jo už mi to došlo."

"Tak jdeš?"

"Jo jdu." A prošel jsem kolem něho a šel dál.

Radši jsem to nekomentoval, zamknul a následoval ho.