Family 4

5

Chapter - Five - Seven Devils

Věděla jsem, kde budou, museli tam být, během cesty jsem stihla zavolat Stefanovi, který byl mírně zmatený, ale nakonec souhlasil s tím, že se střetneme u pozemků, které patří Lockwoodovým, musejí tam být, před tím jsem se však stihla stavit k Tylerově mámě. Zabušila jsem na dveře, zvonila jsem, po chvíli otevřela, vypadala celkem ospale, měla na sobě župan, zřejmě jsem jí probudila, měla bych jí zase rychle uspat.

"Váš syn mi něco udělal," řekla jsem zcela vážně, "provokuje mě a celkem štve, teď si vzal něco, na čem mi záleží!" Paní Lockwoodová se mírně pousmála.

"Mě to může být jedno," pousmála se. "Tyler dělá věci tak, jak ho to naučil jeho otec," šeptla. "Dělá to, co je správné," pohodila rameny.

"Právě, a já dělám věci, které mě naučil můj otec a mý bratři, určitě jsou taky dobré." Chvíli se na mne dívala, ale nakonec přikývla. "Naučili mě někoho zabít během pár vteřin, a jelikož mi Tyler drásá nervy, tak mu ukážu, jak bojuju já," vysvětlila jsem jí. "Víte, co je celkem špatné, na vašem domě?" nadzvedla jsem obočí a při tom přešla práh, "že tady pozíváte až moc lidí. Ale buďte v pohodě, mě tady pozvali už hodně dávno..."

"Co jsi?" zeptala se a při tom se třepala, jako osika.

"Toho, čeho se tak moc bojíte," pokřiveně jsem se usmála.

"Ne, to není možné, tvůj bratr je v radě," kroutila nad tím nechápavě hlavou. Rozesmála jsem se."Jistě, a právě Damona mi váš syn vzal!" zařvala jsem. "Vím, že v sobě máte při nejmenším kilo sporýše, tak jsem se rozhodla pro lepší variantu vraždy," špitla jsem, přenesla se blízko před ní. "Dobrou." Jedním škubnutím jsem jí srazila vaz. Však ty se naučíš nesahat na mé věci, Tylere! Nechala jsem tělo pohozené po zemi a utíkala k místu, kde jsme měli se Stefanem sraz, byl tam, stál u kamenů a netrpělivě mě vyhlížel.

"Kde jsi byla?" Jen jsem nad tím mávla rukou a přenesla se do chodby, která byla doteď pod našima nohama. Slyšela jsem hlasy, Stefan se držel těsně za mnou. Damon zařval bolestí, toho bude ještě litovat!

"Hádejte, kde jsem teď byla!" zahájila jsem konverzaci, když jsem prošla kamenným obloukem a dostala se na místo dění. Damon seděl uvázaný k židli, Tyler stál blízko něj s dřevěným kůlem a Caroline seděla na zemi. "Ty," ukázala jsem na ni, "rozvaž ho, a hned!" poručila jsem jí. Ani se nehnula, dívala se na Tylera, který ji to zakazoval pohledem. "Bude to?" popohnala jsem jí. Postavila se na nohy a založila si ruce na hrudi.

"Ne," odsekla mi ostře. Rozesmála jsem se nad tím.

"Ty asi nemáš ani páru, kdo jsem, že? Stačí mi několik chvil a ty zemřeš, jako," otočila jsem se na Tylera, "jako jeho matka," na rtu mi pohrával úsměv.

"Cože?" zařval.

"Už mám dost tvojí rodiny, jasné?! Nejdřív mě tvůj hloupý strýc kousne, a potom uneseš Damona, to není dobrý, kámo. Tvojí mámy jsem se zbavila pro případ, že by snad měla taky nějaký gen stupidity - pojďte zabít Salvatorovi!" Damon se rozesmál.

"Ne, že bych si stěžoval, ale ty lana celkem pálí," povzdechl si. Podívala jsem se znovu na Caroline, která stále neměla v úmyslu jít mu to rozvázat.

"Nevěřím ti, že jsi zabila mou mámu, Tereso!" zařval po mně.

"Stefane!" křikla jsem, v ten moment se ze stínů vystoupil další můj bratr. "Tyler nevěří, že jsem zabila jeho matku, mohl bys přinést její tělo?" poprosila jsem ho. Viděla jsem nesouhlas, Stefan se změnil za dobu, co žije v Mystic Falls, za dobu, kdy žijeme všichni pohromadě. Po většinu času žil, jako na houpačce, jednu dobu byl dobrý, že měl špatný pocit i z toho, že ublížil nějakému zvířeti, ale někdy otočil o tři sta šedesát stupňů a neměl problém s tím vyvraždit celou vesnici. Teď byl jiný, naučila jsem ho lovit - napít a vymazat. Zatím to funguje.

"I když víš, že moc vražd neschvaluju, tak si myslím, že vaše rodina nám už ublížila dost!" přitakal mi a zmizel.

"Caroline, teď odvaž Damona! Já se toho dotýkat nebudu, to snad chápeš, takže teď pohni, nebo skončíš, jako jeho matka!" vyhrožovala jsem jí. "Mě zabíjení nevadí," pokřiveně jsem se usmála. "Nejsem, jako Stefan! Teď dělej!" Blondýna nakonec udělala pár krůčků k Damonovi.

"Přestaň!" zařval na ni Tyler a chtěl se na ni vrhnout, já jsem ho však v pravý čas zastavila, přimáčkla jsem ho na stěnu.

"Já tě nezabiju, Tylere!" zašeptala jsem mu do ucha. "Chci, aby sis užil smrt tvé matky!" V ten moment se ozvaly rány, někdo vystřelil, někdo mě dvakrát střelil do zad dřevěnými kulkami."Do hajzlu!" zaskřehotala jsem. Pootočila jsem se, abych zjistila, kdo to je. Byla to Liz Forbesová. Zřejmě nebylo nejlepší odhalit jí, kdo jsem. Měla jsem však štěstí, Caroline měla rychlé ruce, Damon byl volný, za to já jsem ležela, jako placka neschopná pohybu, šerifka totiž míří celkem dobře, prostřelila mi míchu. Všimla jsem si, jak Tyler napřahuje ruku k tomu, aby mi prohnal srdce kolíkem.

"To bych nedělal, kamaráde, jenom se o to pokusíš a věř mi, že tahle kráska," držel Caroline pod krkem, "zemře takovou smrtí, jakou bys nepřál ani Terese samotné," přimhouřil oči. Šerifka sklopila pistoli.

"To nemůžeš! Damone!" zaúpěla, nevěnoval jí ani jeden pohled. Ten kluk se vážně rozmýšlel, chtěl mě zabít. Bylo mu jedno Caroline, napřáhl se, zavřela jsem oči a čekala smrt, avšak těsně nad mým srdcem někdo Tylera odhodil. Prudce jsem otevřela oči, nade mnou stál Stefan.

"Sice jsem ti neslíbil, že tě zachráním, ale když už jsem ti dopomohl k tomu, najít bratra, tak bude asi i nejlepší, když ti pomůžu před tím nezemřít," mrkl na mne. Byl to Silas, myslím, že už mu dlužím víc, než jen jednu službu. Chytil mne do náručí. "Myslím, Damonku, že ty už si tady poradíš," šeptl mému bratrovi. Ten byl z toho všeho zmatený. Viděla jsem Tylera, byl v bezvědomí, dál už nic. Asi jsem omdlela, bolest snáším celkem špatně, hlavně, když mám v zádech ty proradné kulky.