Family 4

21

Chapter - Twenty-one She's gone

"Netušila jsem, že proti mně půjde i Kol," zachichotala se zvonivým hlasem, který ve mně vyvolával pocit na zvracení, upřímně, takhle jsem se nikdy nezasmála. "Dobrá, ten tvůj Klaus, budiž," kývla směrem k němu, "Silas byl průhledný hned od začátku," pokračovala dál, "netušila jsem, že vás tady bude tolik."

"Já zase netušila, že budeš tak klidná, když víš, že proti máme tady to," upozornila jsem na kolík, kterým jsem svírala v ruce, neviděla ho, jelikož mě zastiňoval Kol. Ztuhl jí úsměv na rtu, poté ji však začal cukat jeden koutek, nikoliv z důvodu, že by se chtěla smát, měla strach.

"Neuděláš to," zavrtěla hlavou, "jsem silnější, než ty, malá holčičko!" křikla po mně, viděla jsem v jejich očích jiskřičky vzteku. Hrála jsem si s kolíkem v ruce a přistupovala k ní blíž s velikým úsměvem, vlastně jsme proti ní tvořili kruh, byla uprostřed, obklíčená a bezbranná.

"Chceš se vsadit?" pozvedla jsem jedno obočí a stále mnula kolík, pozorně si ho prohlížela.

"Tak mě probodni!" vyzvala mne, klidným hlasem, zarazila jsem se a měřila si jí pohledem. Celkem mě to překvapilo, tady něco nehraje, proč změnila svůj postoj.

"Hraje si s tebou," sykl ke mně Silas, který stál za jejími zády a pohledem mi dodával odvahu. Katia se rozchechtala.

"Tak dělej, nebudu tu jenom tak stát!" Nahlas jsem polkla. "Pokud mě zabiješ, tak mi věř, že tě vezmu sebou!" řekla potemněle.

"Teď bych namítal," prohodil uštěpačnou poznámku.

"Víte, kdo já jsem? Víte, kolik znám čarodějek, které by za mne položily život?" zasnila se, "vážně si myslíte, že jsem se nepojistila?" nadhodila. "Pokud mě zabiješ, má drahá, tak se pro tebe vrátím a já sama budu zpět!" varovala mne. To už jí Silas chytl do pevného sevření, nesnažila se z něj vymanit, byla připravená, ještě se propnula, aby mi ulehčila práci.

"Shnij v pekle, Katio!" zašeptala jsem blízko ní, na rtu jí pohrával úsměv.

"Vrátím se," varovala mne, nebrala jsem to v potaz, jen se mne snažila postrašit, nejsem hloupá, myslí si snad, že jí jen tak pustím? To sotva!

"A já budu znovu připravená, pošlu tě tam, odkud jsi přišla!" Rozmáchala jsem se, všimla jsem si, že zavřela své oči. Proťala jsem jí tělo tou ostrou věcí, vzplála. Začala neúprosně hořet, odskočila jsem, ještě abych chytla. Držely mne něčí ruce, ohlédla jsem se, bylo to Klaus, nevěřícně to pozoroval.

"Je pryč!" prohlásil Silas a zvesela se usmíval. Nemohla jsem uvěřit tomu, že doopravdy zmizela. V hlavě mi stále oznamoval její hlas, že se pro mne vrátí, mám tomu věřit? Je pryč! Musí být, jinak by mi Silas přece nedával ten kolík.

"Teď k naší druhé části dohody," připomněla jsem mu kostrbatě. Cítila jsem na sobě pohledy Kola a Nika.

"Jistě, jen mi dovol otázku, proč ho chceš zpět?" pozvedl jedno obočí."Není to jasné? Chci, aby se omluvil mě a bratrům, aby za to zaplatil!" křikla jsem. Silas přikývl.

"Fajn, objeví se zítra..." Zmizel, řekl tato čtyři slova a jednoduše zmizel. Otočila jsem se, musela jsem čelit jednomu naprosto nechápavému pohledu a druhému, který byl zraněný, nechápavý, smutný...

"Zlobíš se?" špitla jsem směrem k Nikovi, sklopila jsem hlavu dolů.

"Ano, Tereso, zlobím." Srdce se mi zrychlilo. Cítila jsem, jak mě chytl za nadloktí a škubl se mnou, v ten moment jsem se ocitla na jiném místě, u něj doma, přesněji v jeho pokoji. Zhluboka jsem se nadechla, nečekala jsem to. Nik si sedl do křesla, bylo to křeslo, na kterém mi řekl, že mě miluje.

"Mluvíš se mnou?" pokusila jsem se zahájit konverzaci."Hmm," zabručel a uhnul pohledem.

"Omlouvám se, jasné? Prostě jsem tě do toho nechtěla zatahovat!" vysvětlila jsem mu."Uvědomuješ si, kdo jsem?" hrdelně se zasmál a začal se pomalu zvedat.

"Netýkalo se tě to," přecedila jsem skrz zaťaté zuby.

"Ale týkalo se to tebe!" připomněl mi. "Zatraceně, Tereso, můžeš mi říct, co jsi to nacvičovala u tebe v pokoji?"

"Předstírala jsem, možná si i myslela, že mám vypnuté emoce, věděla jsem, že by to bylo tak lepší, že bys mě nechal jít, když se k tobě budu chovat hnusně," přiznala jsem mu pravé důvody. Slyšela jsem, jak hluboce vydechl nastřádaný kyslík z plic.

"Tak to ti tleskám, vážně chytré! A co to mělo znamenat s Kolem?" vrátil se k té záležitosti, kterou jsem doufala, že nevytáhne.

"Zachránil mi život... Niku, ty žárlíš?" pozvedla jsem k němu své oči.

"Víš, když předstíráš, že máš vypnuté emoce a poté tě vidím se svým bratrem, jak ležíš na chodníku a cukruješ s ním, tak..."

"Cukruju?" skočila jsem mu do řeči. Rázně přikývl a prohrábla jsem si vlasy."Necukrovala jsem s ním, jen mu poděkovala, v tom je rozdíl," namítla jsem.