Family 4

30

Chapter - Thirty - She try to kill me!

Seděla jsem s Katherine v baru a pomalu zpracovávala všechny informace, takže Rebakah mě chce mít i se Stefanem pod drnem, paráda. "Myslím, že bychom to měly říct Stefanovi," navrhla mi, chvíli jsem jen koukala do blba, ale poté jsem se na ni podívala.

"Co? Ne," zavrtěla jsem hlavou, "ani jeden z bratrů se to nedozví, víš proč?" nakrčila jsem jedno obočí. "Protože mi nevěřili, když jsem řekla, že někdo utopil, dělali si ze mne srandu!"

"Jistě, zapomněla jsem, že jsi tvrdohlavá," poklepala si na hlavu.

"Hmm, Katherine, musím si někam zajít," odbočila jsem, "běž k nám a... můžeš si vybrat pokoj," špitla jsem, "ano, oficiálně jsem tě k nám nastěhovala. Prosím, ať toho nelituju," přivřela jsem své oči, zvedla se ze židle a vydala se k východu.

"Pozdravuj Silase," křikla na mne. Uchechtla jsem se, za ním jsem teď opravdu zamířeno neměla.Postávala jsem před černými dveřmi a vážně uvažovala, jestli mám zaklepat. Prudce jsem dýchala, ale poté jsem přece jenom jemně udeřila pěstí do dřeva, netrvalo dlouho a otevřely se. Na prahu stála... Na prahu stála ta holka, co mi jen tak oznámila, že je těhotná s Klausem. Nahlas jsem polkla a nahodila nepřátelskou masku, překročila jsem práh, uhnula mi.

"Ehm, ty jsi zřejmě ta holka, co není Klausova sestra," odhadovala.

"Jo, to máš zatraceně pravdu," přikývla jsem.

"Celkem kvůli tobě vyšiloval," přiznala se mi, "já nevěděla, že s někým..." začala se obhajovat, ale zvedla jsem ruku, neměla jsem chuť poslouchat její pohádky.

"Když už jsme se bavily o jeho sestře, nepotkalas tady náhodou jeho bratra? Hnědé vlasy, oči... sexy přízvuk," pokřiveně jsem se usmála.

"Ten popis sedí dokonale na mne," ozvalo se ze schodů, odhlédla jsem se. Usmála jsem se.

"Sice jsem myslela Kola, ale myslím, že ty bys mi mohl taky pomoct, Elijahu," mrkla jsem na něj. Mile se pousmál. Je to jeden z bratrů, se kterým jsem nespala a dokázala si udržet přátelský vztah, proč ne.

"Slyšel jsem, že ti můj bratr zlomil srdce," podíval se na tu holku. Pokrčila jsem ramena

.

"Co můžu dělat," mávla jsem nad tím rukou, ale uvnitř mě to ječelo, řvalo a zmítalo se. "Můžeme si tedy promluvit?" naléhala jsem na něj. Rychle mi přikývl a poukázal nahoru, rozešla jsem se za ním.

Elijah se usadil v křesle a ukázal na sedačku naproti sebe, chvíli jsem váhala, ale nakonec si sedla. "Elijahu, víš, že si tě vážím," začala jsem velice diplomaticky, lehce přikývl, "a je mi to nepříjemné, že to musím řešit, ale jde o Rebekah." Zamračil se na mne. "Poštvala proti mně Jeremyho, Elenina bratra, chce, aby mne a Stefana zabil," vysvětlila jsem mu ve zkratce.

"Jak tohle víš?" nechápal.

"Slyšela jsem, jak s ním mluvila. Jestli chceš, mám i svědka," zasmála jsem se a on se mnou.

"Ne, nepotřebuji ho, věřím ti. Promluvím s ní," ujistil mne. Přišlo mi to, jako bych mluvila s policií, nebo s někým takovým. Postavila jsem se. "Ehm," odkašlal si, "to co ti můj bratr udělal, myslel jsem... vypadalo to, že by za tebe i dýchal," řekl popravdě.

"Čas nevrátíš. Děkuju, teď už půjdu," povzdechla jsem si a mířila si to po schodišti dolů. Slyšela jsem Klause, jak se o něčem baví s tou holkou.

"Je tady, ta tvoje holka," pověděla mu. Najednou mě někdo jemně chytil za zápěstí.

"Věděl jsem, že se pro mne vrátíš," řekl mi velice ironicky Kol. Široce jsem se na něj usmála.

"To si piš," mrkla jsem na něj, "kde jsi byl?" zajímala jsem se.

"No, přijel jsem z Londýna, a když jsem se teď vrátil, vidím tady tebe," rozzářil se. Úsměv mi opadl.

"Ty to nevíš?" ujišťovala jsem se.

"Nevím co?" zamrkal na mne. Prudce jsem se nadechla.

"Budeš strejda, všechno nejlepší," hraně jsem se zaradovala. Nechápavě na mne hleděl, jako bych spadla z višně.

"Ty jsi těhotná? Ale vždyť..."

"Já?" odfrkla jsem si, "to vážně ne." Vypadal, jako by mu kámen spadl ze srdce.

"Tvůj milovný bratříček Klaus zbouchnul jednu vlkodlačici," protočila jsem oči. "Mimochodem, už vím, proč mě chtěl Jeremy zabít," zamluvila jsem to rychle.

"Cože?" vyjekl.

"Jo, děsivé, nebudeš tomu věřit, ale Rebekah ho na to navedla. Už budu muset jít," zašeptala jsem a chtěla se dát na odchod, on mne však stáhl zase zpátky k sobě.

"Jsi v pořádku?" zajímal se. Tvrdě jsem se zasmála.

"Ani v jedné věci, nevím, co je děsivější, jestli to, že mne chce tvá sestra zabít, nebo to, že mne upír podvede a ta ženská má hned dítě," nahlas jsem polkla. "Ale tobě to říkat není dobré, Kole, vážně ne," vrtěla jsem nad tím hlavou.

"Jak moc přesvědčivý bych musel být, abych tě donutil jít se mnou na zítřejší ples zakladatelů?" zeptal se vážně.

"Pravdu? Vlastně nemusíš být vůbec přesvědčivý," pousmála jsem se, to jsem se však otočila a chtěla odejít, kdyby tam nestál Klaus. "Věřím tomu, že se tam ty a ta mamina taky objevíte," uštěpačně jsem se na něj usmála.

______________________________________

Tak co ? Kolik čtenářů mi tu zbylo ?

Líbí ?