Family 4

37

Chapter - Thirty-Seven - Move

Zaťala jsem zuby a donutila se k tomu, vyškrábat se z postele. Netuším, jak dlouho jsem ležela v peřinách a přemýšlela o tom, co jsem včera řekla opilému Klausovi. Neměla jsem mu říkat nic, neměla jsem se na něj, ani podívat. Místo toho jsem... Sakra! Křičelo mé podvědomí, chtěla jsem do něčeho kopnout. Místo toho jsem se oblékla, do velice starého zapraného trika, které změnilo po těch letech barvu na šedou a velikost z S na XXXL. Ve skříni jsem našla také pyžamové kalhoty, které jsem za ta léta neměla ani jednou na sobě a vytvořila si na hlavě drdol. Ano, byla jsem připravená na buď velice romantický film, nebo horor, ještě jsem se nerozhodla.Otevřela jsem dveře od pokoje, a jako mrtvola odešla do obýváku. Damon stál u okna a něco sledoval.

"Co tam sleduješ?" zajímala jsem se, stála jsem těsně nad ním, řekla bych, že jsem ho vyděsila, jelikož sebou nepřirozeně škubl, otočil se na mne.

"Bože!" vykvikl. "Kdo jsi a co jsi udělal s mou sestrou? Někdo tě přejel parním válcem? Nebo tě snad okradli o šaty a tobě zůstalo jenom tady to?" podivoval se. Zamračila jsem se na něj.

"Mám prostě den, kdy nemám chuť na vysoké podpatky a upnuté věci," založila jsem si ruce v bok.

"Dávej si pozor, ať ti to triko nespadne díky výstřihu," uchechtl se. "Za tohle všechno může ten parchant?" Uhnula jsem pohledem. "Hele, ty víš, že kdyby bylo po mém, tak bych zařídil, abys ho už nikdy nemusela vidět." Usmála jsem se nad tím. Nastala chvíle ticha. "Odjeď," poručil mi. V ten moment jsem se na něj podívala, zamračila jsem se.

"Cože? To nemůžu, je tady otec a Silas bude za to, že ho probudil určitě něco chtít!" argumentovala jsem.

"Myslíš, že já a Stefan nezvládneme? Za co nás máš?" nadzvedl jedno obočí, já však hned zavrtěla hlavou.

"Nejde jenom o to, nejde o místo, jde o něj, Damone. I kdybych se odstěhovala, já nevím do České republiky, tak mě stále bude pronásledovat, tady," poťukala jsem si na spánek, jako by to byla jasná věc.

"Miluješ ho," konstatoval fakt. Okamžitě jsem propadla v hlasitý smích.

"Milovala, by, bylo lepší," poopravila jsem ho, "nemůžu ho milovat, Damone, chápeš? Podvedl mě, kdybych mu dala druhou šanci, kde bych vzala jistotu, že za nějaký čas nezabouchá další těhule na dveře s tím, že má kontrakce?" vychrlila jsem ze sebe a spravila si padající triko. Někdo se lehce zasmál, otočila jsem se, na schodech stála Katherine.

"Tu jistotu nebudeš mít, musíš mu věřit." Super, takže, jak ze sebe mohla Katherine Pierceová dostat takový blábol? Zrovna ona?!

"Nemůžu důvěru vykouzlit ze vzduchu, i kdybych byla Bennettová," zavrtěla jsem hlavou.

 "Podvedl mě, je konec..."

"Jsi upír, Tereso, vážně si myslíš, že je konec? Máš emoce mnoho násobně silnější, než obyčejná žena, navíc teď," řekla velice vážně a šla ke mně blíž, "Klaus nevypadal, že by tě jen tak nechal být..."

"Zvážím tu Českou republiku," skočila jsem do toho.

"Připomeň mi, že tě mám vzít na nákupy, tohle je hrozné," ukázala na mne prstem.

"Bože!" vyprskla jsem, "co s tím všichni máte?! To se každý den musím fintit? Jsem čerstvě po rozchodu, naštvaná a v depresi!" rozkřikla jsem se. Rozhodla jsem se jít ven, je mi vážně ukradené, v čem jsem, když se mi někdo bude smát, prostě ho zabiju! Raz dva... Nad tou myšlenkou jsem se pousmála.

Slunce svítilo, ptáčci zpívali a já jsem se cítila dobře, fakt dobře, žádné upnuté kalhoty, nebo metrové podpatky. Všichni si myslí, že vás nic nebolí, když jste upír. Ale je to lež! Rakev taky máte polstrovanou, i když je člověk mrtvý. Už mě to nebaví, vážně ne. Sedla jsem si na lavičku v malém parku a sledovala, jak si pár dětí hraje na malém hřišti, zamračila jsem se nad tím.

"Wow, to co máš na sobě, jsem ani u bezdomovců neviděla," prohlásila vedle mne blondýna, Klausova sestra, mrcha jedna vypočítavá.

"Kde ty jsi naposledy viděla bezdomovce?" protočila jsem oči.

"Divila by ses, už jsem říkala, že teď pracuju, jako dobrovolník?" zamrkala na mne, "vařím polívku, a tak," uchechtla se na mne. Nadzvedla jsem jedno obočí.

"A co z toho máš?" nechápala jsem.

"Víš, blíží se zimní Miss Mystic Falls," zaradovala se. Podívala jsem se na ni velice nechápavě.

"Nic takového není," vrátila jsem ji do reality.

"Už je, no není to bezvadné? Chtěla jsem, aby ses přihlásila, možná by s tebou Nik... Počkej, vlastně. Teď má Hayley, už se zjistilo, co to bude! Holčička! Nejsi nadšená!" rozzářila se na mne.