Family 4

25

Chapter - Twenty-Five - Poor girl

Mezi dveřmi stála hnědovlasá holka v černém tílku. Celkem nervózně si mne prohlížela, neměla jsem to nejmenší tušení, kdo by to mohl být.

"Promiň, přeješ si?" zvýšila jsem na konci svůj hlas, když nemluvila.

"Jo, ehm, promiň, je tu Klaus?" vyslovila jeho jméno s nedbalostí, možná s krajním znechucením. Zavrtěla jsem hlavou, ta holka trhla hlavou ke straně, zaznamenala jsem tam něčí pohyb.

"Ale můžu mu něco vzkázat," dala jsem jí naději, když se na mne tak zvláštně dívala, jako by měla strach. Olízla si spodní ret a nakonec ustoupila ode dveří.

"Já vlastně ani nevím, kdo jsi," mávla nad tím rukou, "jen mi bylo řečeno, že tady někdy je," pokračovala dál ve své zpátečce.

"Počkej, kdo jsi?" zavolala jsem na ni, když měla v plánu prchnout, ale v ten moment se sesunula k zemi, za tím stála žena, co měla zdviženou ruku, zřejmě čarodějka. "Hej!" křikla jsem po ní.

"Co se stalo?" přiběhla ke mně Elena a Katherine, nechápavě upíraly svůj pohled na mne. 

Ignorovala jsem se a rozběhla se za čarodějkou.

"Jak vidím," promluvila žena s černými vlasy, mohla být přibližně stejně stará, jako já - tedy, vypadala tak na osmnáct, "znáš Niklause Mikaelsona, potřebovaly bychom s ním mluvit." Dívka, která zazvonila u dveří, se už pomalu dostávala na nohy.

"Co po něm chcete?" zkřivil se mi spodní ret. Čarodějce se na rtu usadil široký úsměv.

"Ty budeš jeho sestra, že? Rebekah?" ujišťovala se. Rychle jsem přikývla, potom mi možná řekne, co se děje.

"Tvůj bratříček si nedával pozor," zasmála se, až mi z toho naskákala husí kůže, zrovna teď jsem neměla to nejmenší tušení, o čem to tady mluví. "Tahle holka čeká jeho dítě," ukázala na tu hnědovlásku, co na mne teď hleděla s rozevřenýma zelenýma očima. Nadzvedla jsem jedno obočí a poté se začala neúprosně smát.

"Hmm, ne, že bych chtěla nějak kritizovat vaše těhotenské testy, ale mělo by vám být jasné, že je to naprostý nesmysl! Nik nemůže mít děti," mrkla jsem na tu holčinu, co ze mě měla strach.

"Chcete nám namluvit," začala se přidávat i Katherine, která do teď stála bokem a nevěděla, jestli má sledovat dříve náš rozhovor, nebo se vrátit do domu a pozorovat, jak se Damon snaží zbavit Márii, Elena se samozřejmě vrátila, "chcete nám říct, že původní hybrid čeká děcko, tady s tou," ukázala na ní.

"S nikým jiným jsem nebyla, stalo se to před pár týdny v New Orleans," posteskla si, "vážně to musí být jeho." Před pár týdny jsme byli od sebe, aby vyřešil nějaké věci ohledně Marcela.

"Je to blbost, chápeš?" vyjela jsem na ní.

"Není, já jsem čarodějka, s mými kamarádkami jsme dělaly testy, je to od něj," mrkla na mne více, než potěšeně. To nemůže být možné, přece by mi něco takového neudělal! Rozpustila jsem si své vlasy a šla do domu, jako smyslů zbavená, nevnímala jsem je. Prošla jsem obývákem a rovnou do mého pokoje, vím, že ne mne Katherine, Damon, Stefan i Elena na mne volali, já jsem je však vůbec nevnímala. Zavřela jsem se v pokoji a svezla se k zemi, vložila jsem si tvář do dlaní. Nevěřila jsem, že bych mohla něco takového cítit, že bych mohla tak moc žárlit, nenávidět a milovat. Napadlo mne, co když je to pravda? Co když se s ní vyspal a teď doopravdy ta holka čeká jeho dítě?

"Tereso!" slyšela jsem dotěrný hlas, patřil Katherine, byl u toho takový ironický podtón.

"Dej mi pokoj!" křikla jsem a u toho se jednou zajíkla.

"Přece tomu žvástu nevěříš! Vždyť je to blbost," naléhala na mne.

"Možná s ním není těhotná, ale něco spolu měli!" okomentovala jsem to ihned, ticho, na to už nijak nereagovala. Nikdy jsem takovou situaci nemusela řešit, asi proto, že jsem nebyla takhle zamilovaná. S Kolem jsem byla krátce, potom mě na sebe nechal zapomenout, ale teď s Nikem to bylo skutečné, ale zřejmě už na moc dlouho ne. Netuším, jak dlouho jsem tam seděla, ale po nějaké chvíli mi začal vyzvánět telefon. Aniž bych se podívala na to, kdo mi volá, jsem hovor přijala.

"Prosím," šeptal jsem bez emocí.

"Tereso, musíme si promluvit, to co se stalo..." Típla jsem to, neměla jsem náladu na tady to vylívání srdce. Postavila jsem se na nohy, vzala si čistý ručník a rozhodla se dát si vanu, bohužel jediná byla v Damonově pokoji.

"Zneužiju tvoji vanu, Damone," křikla jsem přes dům a mířila si to do jeho koupelny.

"Slyšel jsem to," objevil se přede mnou můj nejstarší bratr, vlasy mu trčely na všechny strany.

"Jo, můžeš to říct znovu, jsem hloupá." V ten moment se mi po tváři začaly kutálet slzy. "Musím o své blbosti přemýšlet sama," špitla jsem a obešla ho.Napustila jsem si vanu a celá se do ní naložila, cítila jsem se uvolněná, ale něco mne přesto tížilo. Pomalu jsem zavřela oči a ponořila se, abych si namočila vlasy. V ten moment mi někdo začal tlačit hlavu pod vodu, nemohla jsem uniknout, i když jsem otevřela oči, neviděla jsem. Snažila jsem se zvednout, použila jsem celou svou sílu, ale bylo mi to k ničemu. Neměla jsem dostatek kyslíku, pomalu mi začaly odumírat mozek. Zemřela jsem...

***

Prosím o komentáře a o sledovaní na instagramu : https://www.instagram.com/hanakovasabina/