Family 4

23

Chapter - Twenty-three - Crazy Mária

"Vstávej, kuře, co neumí pít," zanotoval mi dívčí hlas do ucha, velice bolestně jsem rozevřela jedno víčko a poté i druhé.

"Eleno?" zachraptěla jsem a snažila se, si sednout, poté, co jsem to řekla, jsem si uvědomila, že tady to rozhodně Elena není.

"Ne, ale že jsi to ty, tak ti odpouštím. Tady," podala mi krevní konzervu, "menší povzbuzovák," mrkla na mne. Nevěřícně jsem si ji měřila, ale nakonec jsem si krev vzala.

"Co po mě chceš, Katherine?" natrhla jsem sáček a začala pít, "navíc," pokračovala jsem, když jsem si trochu lokla, "neměla bys být asi tak na druhé straně planety? Vzhledem k tomu, že Nik je ve městě?" nadzvedla jsem jedno obočí.

"No, podle mého jsem v menším ohrožení, než ty. Nemyslím před Klausem, ale Damon a Stefan chtějí, abys jim všechno vysvětlila, myslím, že to bude bolestné," přilívala benzín do ohně.

"Dík, to pomáhá! Nemám jim co vysvětlovat, je to můj život, který jsem musela teď nějak vystavit kvůli většímu dobru, nebo tak něco," zaskřehotala jsem a dopila podsední zbytky krve.

"To je jedno, až to budeš všechno vyprávět a vysvětlovat, věř mi, že budu věrný posluchač, ale teď... Pamatuješ si Máriu?" Ztuhla jsem v pohybu, tady to jméno už jsem neslyšela věky. Vím, že Katherine ji nenávidí.

"No? Damonova šílená bývalá přítelkyně," u posledního slova jsem udělala jednou rukou uvozovky. Hnědovláska se pousmála.

"Je tady," mrkla na mne, "přijela se usmířit s Damonem," zasmála se, měla jsem dělat, abych nevyprskla smíchy. "Je v obýváku, Damon společně s Elenou ještě spí, nemají ani páru, že za zdmi tohoto domu je démon..."

"Myslím, že jich tady je více, než jeden," poupravila jsem jí. "Takže šílená Mária si přijela pro mého bratra, neskutečné, vždyť je to už více, jak dvacet let," postěžovala jsem si. "Proč jsi s tím přišla za mnou?" Pozvedla ramena.

"Chyběla jsi mi," mile se pousmála, přivřela jsem oči.

"My už nemůžeme být kamarádky, Katherine," zavrtěla jsem hlavou.

"Jsme kamarádky, ale říkej si tomu, jak chceš," chytla mne za ruku a zvedla z postele. 

"Mimochodem, mluvila jsem s Klausem," zamrkala na mne spěšně, jak je to možné, jak je možné, že stále sedí tady a není zakopaná u nás na dvorku? "Žehlička na vlasy a nudné oblečení dělají divy," vysvětlila mi, protočila jsem panenky. "Říkal, že jsi zabila Katiu, můžeme to oslavit." Nechápala jsem, o co této osůbce jde, proč je na mne sakra milá? Nic jsem jí neudělala!

"Je na mě ještě pořád naštvaný?" Katherine se zachichotala.

"Neříkej, že i vás dvě holubičky tíží něco tak přízemního a lidského, jako jsou hádky," nepřestávala se chichotat, "podle mého, ti odpustil hned, co jsi zmizela z jeho domu. Víš, nechápu, jak jsi to udělala..." posteskla si. Široce jsem se na ni usmála.

"Prostě kouzlo Salvatorové. A teď se chci jít přivítat s tou kvočno-slepicí, která si myslí, že miluje mého bratra. Bože! Pamatuju si, před ní Damon prchal, nedivím se mu!" Zalezla jsem do své šatny, tam na sebe hodila kraťasy a černé tílko, vlasy si uvázala do pevného uzlu, v koupelně jsem se snažila zbavit toho obličeje, který naznačoval - včera jsem se zlila do němoty. Mrkla jsem na hodiny, když jsem procházela úzkou chodbou po boku Katherine, bylo teprve půl sedmé! Další důvod, proč nemůžu být s miss dokonalou kamarádka, který blázen se budí tak brzy?

"Mário!" vykřikla jsem její jméno, když jsem spatřila malou dívku s dlouhými blond vlasy, a velice těsném a krátkém bílém topu.

"Tereso," usmála se na mne mile a ihned mě objala, cítila jsem z ní velice drahý parfém, navíc jsem byla asi o hlavu menší, jelikož měla nejméně patnácti centimetrové podpatky, Katherine se uvelebila do křesla a sledovala mou přetvářku s úsměvem na rtu, při tom si nalila bourbon.

"Copak tady děláš?" zeptala jsem se opatrně.

"Můžu se ptát na to samé, neslibovala si náhodou Damonovi, že ho nechceš už do konce věků vidět? Myslím, že to bylo někdy v tom termínu, kdy jsme se rozešli... Nechej mě přemýšlet... 10. 12. 1991!" uchechtla se. Říkala jsem, že je blázen.

"Ano, stačila jsem vychladnout. Ale vážně, co tady děláš ty?" rty se mi nepřirozeně zkroutily.

"Hmm, vím, co jsi udělala! Vtlouklas Damonovi do hlavy, že pro něj nejsem dost dobrá! Ale nevadí, nevadí! Teď jsem se vrátila, dokonce ti i odpustím, až se s Damonem vrátíme k sobě." Silně jsem si zkousla jazyk, abych nevyprskla v obrovský smích. Ano, šílená Mária.

***

Moc prosím o komentáře, děkuji!