Family 4

41

Chapter - Forty - one

Letter

Vedle mne leželo mrtvé tělo, super, už vím, co je horší, než když od vás kluk uteče, když ho najdete mrtvého a v průběhu pár sekund si uvědomíte, že jste příčinou tohoto úmrtí. Pamatuju si, že jsem byla naštvaná, nezvykle naštvaná, pomalu na celý svět. Okamžitě jsem vstala, převlékla se a začala uvažovat o tom, jak se zbavím těla, proč sakra musím bydlet v druhém patře? To co udělám, bude asi hodně neetické a hnusné, ale jinak to nepůjde, chytila jsem ho za kotník a táhla po zemi. Když jsem se takovýmto způsobem dostala až ke schodům, zlekla jsem se, když na mne někdo promluvil.

"Dlouhá noc?" zeptala se mne Katherine, svírala v ruce krevní konzervu a na sobě měla tenkou noční košilku. Pozvedla jsem obočí.

"A ty dáváš mému bratrovi lidskou krev, jen do toho," povzbudila jsem ji, "asi se ti nechce pomoct mi ho zahrabat, že?" povytáhla jsem obočí.

"To jsi uhádla, hodně štěstí," mrkla na mne a zmizela. Chytla jsem ho pod pažemi a pomalu snesla dolů, upřímně je celkem těžký.

"Ty jsi ho zabila?" křikla na mne Elena, super, jako by jedna otravná holka s tímhle vzhledem nestačila takhle po ránu.

"Vinna," přikývla jsem.

"Chudák kluk," poznamenal Damon, proč mám pocit, že kdykoliv se někde mihne Elena, přijde hned v závěsu Damon a naopak?

"No, asi se vám nechce mi pomoct."

"Ani omylem," zařekla se Elena a založila si ruce na prsou, "ty víš, že proti lidské krvi nic nemám, ale tohle je moc! Už se vzpamatuj, vím, že ti Klaus ublížil, ale probuď se," podívala se na mne, jako na malé dítě, které domů přineslo špatné vysvědčení.

Chrise jsem položila na trávu v lese, zapomněla jsem lopatu, problesklo mi hlavou. Otočila jsem se a chtěla se pro ni vrátit, avšak někdo byl rychlejší a přinesl mi ji.

"Hledáš tohle?" podal mi ji můj otec. Zalapala jsem po dechu, zorničky se mi rozšířily.

"Otče, já..."

"Ticho!" křikl po mně a já sklopila hlavu, připadala jsem si, jako tehdy, jako když jsem byla člověk. "Jsi stvůra a věř mi, že v tomto městě to tobě a tvým bratrům nijak neulehčím!" štěkl po mně a hodil mi lopatu k nohám. "Doufám, že se ti po tomhle bude dobře spát," podíval se směrem k Chrisovi. Odešel, věděla jsem, že to bude mít následky.

Milý deníčku,

Papíre,

Chybí mi lidství.

Zatraceně, přece nemůže být tak těžké napsat pár krátkých vět o tom, co se děje, co se děje se mnou! Pokusím se o to znovu.