The Demigod Association // Percy Jackson

Prokletí

Nespali moc dlouho, protože brzy jim na dveře ťukala Silena Beauregardová, aby jim řekla, že se Nico probudil. Všichni čtyři byli okamžitě na nohou a doběhli na ošetřovnu, kde našli Hádova syna s obvazem na levé paži a širokým úsměvem na tváři. Dostal nové oblečení — červené triko mu bylo tak akorát a modré džíny byly o kousíček kratší.

Jakmile vešli, skočila mu Hazel kolem krku a se slzami v očích vzlykala: "Ach, Nico, já měla takový strach. Jsem ráda, že jsi v pořádku."

Nico ji konejšivě poplácal po zádech. "Promiň, sestři. Nechtěl jsem tě vyděsit." Pak zaostřil na Franka. "Čau, chlape. Kde se tu bereš?"

"Záchranný tygr bengálský k vašim službám," uklonil se Frank se smíchem.

Hazel se odtáhla a vedle jejího bratra se vynořil Will Solace. Sprška pih na opáleném nose mu zářila slabým světlem a jeho koutky šplhaly vzhůru. Nico překvapeně zjistil, že je asi o půl hlavy vyšší než Will. Když ho viděl naposledy, byl sice jen dítě, ale nikdy by ho nenapadlo, že Apollónova syna přeroste.

"Will Solace," poznal ho Percy. "Rád tě vidím. Pořád ti dlužím za tu záchranu života tenkrát. A teď ještě za Nica."

Will se zašklebil. "Jsem doktor, je to má práce." Pak trochu zvážněl. "Angel a Fire čekají v obýváku. Pokud teda chcete slyšet, co se stalo."

Všichni se přesunuli do řečené místnosti. Hazel cestou poděkovala Willovi za jeho práci a Frank s Nicem spekuloval nad tím, kdy se asi Edwardsovi povedlo ho otrávit. Jediný Percy se pomalu propadal do stavu nejistoty. Jakýkoliv vztek, který cítil, se během těch pár hodin spánku vypařil, a nyní ho zjímala úzkost z toho, co se asi dozví. Po setkání s Edwardsem věděl, že to nebude nic pěkného.

Silena a Beckendorf seděli na pohovce v obýváku a něco spolu polohlasně řešili. Přestali, jakmile ostatní vešli dovnitř a nasadili neutrální výrazy. To Percyho znervóznilo. Nevěděl, co má čekat. Příchozí se rozsadili po pohovkách a zaměřili svou pozornost k třem do nedávna ztraceným polobohům před nimi.

Chvíli bylo ticho, než si Silena odkašlala. "Mluvili jsme s ostatními a shodli jsme se, že bude nejlepší být upřímní."

Percy přikývl. "Stačí natolik upřímní, abychom to pochopili."

Silena se na něj vděčně podívala a začala: "Takže, jak jsme říkali, jsme Noir. Malá skupina polobohů, kteří se ztratili a hledali domov. Děláme to, co Outera nezvládá — takže hlavně ilegální činnost. Pohybujeme se po trhu, sledujeme pohyby nestvůr, monitorujeme možné nepřátele. Všechny nás našla a dala dohromady Bell, naše vůdkyně."

Podívala se na Beckendorfa a ten si odkašlal. "Můj příběh vesměs znáte. Jel jsem za mamkou, ale cestou mě chytili lidé podobní Edwardsovi a dotáhli mě na trh. Tam mě prodali jednomu chlapovi, co se živí pořádáním takových nestvůřích gladiátorských zápasů. Byl jsem jeden z jeho nejlepších, hodně na mě sázkami vydělal. Pak jednou přišla Bell a koupila mě. Nedokážu si představit, kolik musela zaplatit. Ale nějak se jí to podařilo. Přivedla mě sem, postarala se o mě a dala mi svobodu. Byl jsem jí ale natolik vděčný, že jsem zůstal."

"Já jsem na tom dost podobně," přidal se Will. "Byl jsem zdrojem zábavy nějakých nestvůr, než mě Bell našla a zachránila."

"Já na trhu nikdy v aukci nebyla," řekla Silena a ukázala si na jizvu, "ale zaútočil na mě pekelný pes. Zabila jsem ho, ale zranil mě tak, že jsem málem vykrvácela. Bell mě našla v lese na pokraji smrti a Will mě vyléčil."

Percy si každého z nich krátce změřil, než pronesl: "Je mi líto, čím vším jste si prošli. A chápu, že jste Bell vděční. Ale to nevysvětluje, proč jste nikdy nedali vědět, že jste naživu?"