The Demigod Association // Percy Jackson

Piperina volba

Dračí tlama, nebo Proástio, bylo nestvůří předměstí v podzemí. Dalo se na něj dostat přímo z černého trhu nebo ze srdce samotného nestvůřího města Politéras. Ale zatímco se člověk v centru stával lovnou zvěří, v předměstích se zdržovali často a běžně, hlavně tedy kvůli všem barům, casinům a dalším pochybným podnikům. Tam zákon jednoduše neplatil, i kdybyste se o to sebevíc snažili.

A přesně tam se nacházela Piper. Když vyhlédla z okna, viděla obyčejnou, zapadlou ulici, která byla k nalezení v každém jiném městě. Prozradila ho skupinka telchinských teenagerů, kteří se nejspíš trochu opili, takže se motali a hlasitě zpívali.

Jason se zdál být stále na pokraji smrti a to ji vůbec neuklidňovalo. Pokoušela se mu snížit teplotu, probrat ho, najít nějaká zranění, vymyslet detoxikant, ale nic nepomohlo a na nic objevného nepřišla. A tak se musela spokojit s klečením vedle pohovky, kde ležel, držením jeho horké ruky a čekáním, co se stane.

Otevřely se dveře, ale Piper ani neotočila hlavu. Buď to byl Ayat, nebo jeho sestra a ani jednoho nechtěla vidět. Pochybovala, že by jí pomohli. Nejspíš se jí jen přišli vysmívat—

Jenže rytmus těchto kroků nepřipomínal ani jednoho z nich. Byly to tiché kroky, skoro neslyšitelné, s pravidelným, pomalým odstupem. Znělo to jako nějaký tanec — nebo dotyčný nad každým krokem váhal. Šlape snad po lávových kamenech?

Než se nadála, zastavily se přímo před dveřmi. Piper zatajila dech, tiše naslouchala. Ať už tam byl kdokoliv, určitě věděl, že jsou ona a Jason uvnitř. Přesto se chovala, jako kdyby ji dotyčný mohl přejít, pokud nebude slyšet. Což se samozřejmě nestalo.

Dveře se pomalu, s tichým švihnutím otevřely a v nich stanula dívka. Byla vysoká, s tmavými vlasy a většinu obličeje jí zakrývala černá maska. Ve škvíře mezi tmavými, hustými, vlnitými vlasy a okrajem masky byly vidět jen její dvě oči — jedno temně šedé a druhé žluté. Ačkoliv se nezdála, že by měla něco špatného za lubem, stejně v Piper vyvolala strach.

Otevřela pusu, aby řekla něco chytrého, třeba "Nepřibližuj se!" nebo "Zůstaň tam!", ale strach jí úplně svázal jazyk. Zůstala na dívku vyděšeně hledět a jen čekala, co udělá.

Neznámá se zastavila u Jasona, došla k němu pomalým a ladným krokem, a naklonila se nad něj. V Piper všechno ztuhlo. Vůbec nevěděla, jak by měla reagovat. Útočit nemělo smysl. Nechat ji ublížit mu bylo zhola nemyslitelné. A přesto věděla, že by něco dělat měla.

Dívka položila Jasonovi ruku na čelo, jako by kontrolovala jeho teplotu. Syn Jupitera její dotek pravděpodobně vůbec necítil, dál lapal po dechu a zmítal se v tichých bolestech. Jako by jí tím něco řekl, dívka odtáhla ruku, zasunula ji do kapsy tmavého pláště, který zakrýval většinu jejího těla, a něco položila vedle Jasonovy hlavy. Pak se bez dalšího ohlédnutí obrátila zpět ke dveřím a s tichým cvaknutím zmizela za jejich zavřeným masivem.

Piper chvíli čekala, než se dívka vzdálila. Když její kroky již nebyly vůbec slyšet, přilezla k posteli, aby se podívala, co tam zanechala. K jejímu překvapení to byla lahvička s čirou tekutinou. Vypadala jako voda, ale když Piper lahvičku zvedla, všimla si, že její hustota tomu neodpovídá. Texturou připomínala spíš olej.

Existovaly pouze dvě možnosti, co to mohlo být — buď šlo o lék, nebo o jed. Na jednu stranu, na lék nesázela vzhledem k tomu, že se ho snažili zabít. Na tu druhou, Jason dost dobře umíral i bez něj, proč by tu jed nechávala? 

Možná aby si ušetřil utrpení,  pošeptal jí vlezlý hlásek v hlavě.

Piper polkla. Teď se jí tu vyskytly další dvě možnosti. Buď to riskne a Jasonovi dá napít — nebo to neudělá. Obojí neslo rizika. A bylo jen a jen na ní, aby se rozhodla.