The Demigod Association // Percy Jackson

Návštěva

Bylo už docela pozdě ráno, když se převalila na posteli a přepadla přes okraj na zem. Pád a náraz ji natolik překvapil, že přidušeně vyjekla. Jakmile se vymotala z deky, promnula si oči a zívla. Byla v pokoji sama. Hazelina postel byla prázdná. Nepřekvapilo ji to, Hazel byla ranní ptáče, zatímco ona nejradši spala až do poledne.

Vstala, protáhla se před zrcadlem a chvíli se na sebe dívala. Vlasy jí divoce trčely kolem hlavy, volné zelené triko jí sklouzávalo po rameni dolů a skoro zcela zakrývalo šortky pod nimi. Kdyby před pár lety u ní doma přespával Jason, začala by v tuhle chvíli panikařit, česat se a hezky se oblékat. Jenže se s Jasonem znali tak dlouho a měli toho za sebou tolik, že ji to ani nenapadlo. Rovnou přešla pokoj ke dveřím a seběhla dolů.

"Hazel?" houkla, ale bez odpovědi. Nakoukla do obýváku, kuchyně, pracovny, knihovny i herny, ale nikde ji neviděla. Kam mohla jít? Do obchodu? To dávalo smysl, možná jim došlo pečivo... Ne, toho měli dost. Na kuchyňské lince se válel chléb ještě ze včerejška a že ho byla hora.

Pokrčila rameny a rozhodla se, že se tím nebude trápit. Dojde vzbudit ostatní a když se Hazel nevrátí, bude to teprve řešit. Potřebovali ještě vymyslet, jak najít Rachel a jak dál postupovat.

Pomalu se doplazila po schodech do druhého patra, aby vzbudila kluky. Hned vedle schodů se nacházely dveře do Leova a Nicova pokoje. Zářily barvami jako vždy — začaly jako bílé, ale pak se přes modrou se žlutými puntíky a černou s obrázky z Naruta dostaly až na žlutou s velkou černou siluetou Kačera Donalda a nápisem Crazy. Pamatovala si, jak před nimi kluci strávili celé jedno odpoledne a dlouho se nemohli shodnout, jaký vzor na žlutou barvu chtějí, než se nějak domluvili na kačerovi z Mickeyho Mouse.

Zaklepala a bez čekání na odpověď vešla dovnitř. Ještě se jí nestalo, aby byli vzhůru dříve než ona. Pokoj byl ztemnělý kvůli zataženým závěsům, takže si skoro nevšimla nářadí a nějakých mechanických součástek válejících se po zemi. Různě po zemi byly vyskládané komíny komiksových knížek, na nichž Nico ujížděl — manga, jak by ji rychle opravil. Když se jí úspěšně podařilo překonat všechny překážky, roztáhla závěs, otevřela okno a otočila se k chlapcům: "Vstávat! Je ráno!"

Odpověď přišla jen z Leovy postele. Hromada peřin se pomalu pohnula a z jejích hlubin se vyklubala Leova rozcuchaná hlava. Oči měl stále slepené spánkem a po bradě mu tekla slina. Otřel si ji do hubené paže a posadil se, aby si protřel oči a mohl na ni dramaticky zašilhat: "Nejdeme do práce. Proč nemůžeme spát?"

Jejich pohledy bezděčně sklouzly k Nicově posteli. Byla prázdná, perfektně ustlaná, jako by do ní v noci ani nevlezl. Piper se podívala na Lea a zeptala se: "Nevíš, jestli spolu někam Hazel a Nico šli?"

"Zaprvý, jsou dospělí," zahučel Leo. "Nebo spíš, skoro dospělí podle amerických zákonů. Ale nevím o tom, že by měli dneska něco naplánovaný."

Piper se hluboce zamyslela. "Dojdu vzbudit ještě Franka s Percym a Jasona. Zatím se nějak vyhrab."

Když opouštěla místnost, viděla, jak Leo padá zpátky do peřin, ale nechala ho být. Momentálně ji víc trápili Hádovi a Plutonovi sourozenci. Nico měl sklony skákat do všeho po hlavě a bez rozmyšlení, ale Hazel ho většinou dokázala ukočírovat. Jenže co když je napadl nějaký šílený nápad a šli hledat Rachel na vlastní pěst?

Zaklepala na dveře Frankova a Percyho pokoje, ale bez odpovědi. Nahlédla dovnitř a setkala se s prázdnými postelemi. Panika v jejím nitru dosáhla na nejvyšší bod. Bylo podezřelé, že tu nebyl Nico ani Hazel, ale pokud zmizeli i Percy a Frank, bylo to vážné. Znamenalo to totiž, že se v noci vyplížili ven a někam zdrhli. Pokud se jim tedy něco stalo, nemůžou jim ostatní pomoct — a to ji vyděsilo.

Rozběhla se chodbou zpět, málem srazila zívajícího Lea a bez rozmýšlení vrazila do Thaliina bývalého pokoje. Jak si myslela, Jason ležel v posteli a spal. Chodil sem, když měl noční můry, i když tu ještě bydlela Thalia. Většinou si s ním povídala tak dlouho, až usnul a ona se přesunula na pohovku.

"Jasone," zatřásla s ním. "Jasone, vzbuď se."

Syn Jupitera zasténal, ale otevřel oči a podíval se na ni. "Pipes, co je? Zníš vyděšeně..."

"Frank, Percy, Nico a Hazel jsou pryč," vyhrkla. "Nikomu nic neřekli. Jsou pryč. Pitomci."

Klesla na kraj postele a povzdechla si. V hlavě se jí honila ty nejhorší scénáře, co se jim mohlo stát. Šli do Outery a zabásl je Octavian. Honili se za nějakou nestvůrou a ta je zabila. Šli na trh a někdo je chytil —

Cítila, jak se kolem ní obtočily Jasonovy silné paže a jeho hrudník se přitiskl k jejím zádům. Bradu si položil na její rameno a nadechl se její vůně. I když před chvílí vylezla z postele a utápěla se v zoufalství, byla krásná. Chvíli ji beze slova držel, aby jí dodal sílu, než řekl: "Zhluboka dýchej. Určitě jsou v pořádku. Jsou to čtyři z nejsilnějších polobohů, který znám. Najdeme je a pak jim můžeš strašně vynadat."

Tiše se zasmála a opřela se o něj. "Achjo, Jasone. Já z nich jednou umřu."

Vyrušilo je zaklepání na dveře, kde stál Leo s široce rozevřenýma očima a tvářil se, jako by právě viděl ducha. "Ehm... nechci rušit. Ale máme tu návštěvu."

Piper se už chystala zeptat, o kom mluví, když se dveře otevřely dokořán a zjistila, že za Leem někdo stojí. Byl to vysoký Afroameričan s chladnýma očima a krutostí nasakující se do vzduchu všude kolem. Držel v ruce dýku ze podivného zeleného kovu, jejíž špičkou mířil mezi Leovy lopatky.

"Kdo jste?" Jason s Piper vyskočili z postele a postavili se vedle sebe do útočných pozic. Jason hodil svou zlatou mincí a během chvíle svíral svůj meč. Piper po ruce žádnou zbraň neměla, tak se musela spoléhat na svou čaromluvu.

"Na tom těžko sejde," odpověděl tak hlubokým hlasem, až se Piper pozastavila nad tím, jestli je to vůbec fyzicky možné. "Půjdete se mnou."

"A když odmítneme?" zavrčel Jason.

Leova tvář se zkroutila bolestí a muž se zasmál. "Tak tohohle človíčka zabiju."

Piper se zhluboka nadechla a usmála se. "Ale pane, to jistě nebude potřeba." Vkládala do svých slov veškerou sílu a moc, co měla. "Určitě se můžeme domluvit. Co kdybyste našeho přítele pustil a promluvil si o tom s námi? V klidu, třeba u čaje?"

Z mužovy tváře vymizela ona děsivá krutost a Piper si myslela, že to zabralo. Jenže pak v příští chvíli hrot jeho dýky vylezl z Leova hrudníku. Syn Héfaista se na své přátele v hrůze podíval a vykašlal krev. Pak z něj muž svou dýku vytáhl a chlapcovo tělo se zhroutilo k zemi.

"Leo!" vykřikla Piper, ale než stačila po muži skočit, stál přímo před ní. Poslední, co si pamatovala, byl jeho krvelačný úsměv, než její vědomí odplulo daleko do temnoty.