The Demigod Association // Percy Jackson

Nedůvěra

Když dorazili na Malý Olymp, stále ještě panikařili. A zřejmě nebyli jediní — celé jejich oddělení bylo na nohou a propadlo se do naprostého chaosu. Jason s Piper se snažili ze svých pracovníků dostat, co se stalo, ale nikdo z nich vlastně nevěděl. Jediné, co bylo jasné, byl fakt, že Reyna zmizela. Podle stavu její kanceláře byla unesena, ale nikdo nikoho neviděl přicházet ani odcházet a na místě činu nebyly nalezeny žádné stopy po únosci.

Nico di Angelo seděl na svém stole před počítačem, v němž něco hledal, zatímco se bavil s Hazel u vedlejšího stolu. Percy zamířil k nim. Možná by něco vědět mohli —

"Než se zeptáš, Jacksone," promluvil Nico dřív, než Percy stačil otevřít pusu, "víme toho stejně, kolik vy. Reyna zmizela. Nejspíš únos. Beze stop, důkazů, nápovědy. Projíždím kamerové záznamy po celé budově, ale Reyna je vidět jen při příchodu dnes ráno. Žádní podezřelí. Takže ji buď unesl někdo, kdo to tu zná a kdo není nápadný, nebo se někdo umí přenášet."

"Nelíbí se mi ani jedna možnost," rozhodl se Percy a opřel se o desku stolu vedle Nicova stehna. "Známe podrobnosti?"

"Naposledy ji viděla Katie Gardnerová, když jí asi pět minut před polednem přinesla nějaký podklady," zamručel Nico zamyšleně. Percy fascinovaně poslouchal jeho lehký italský přízvuk, díky němuž všechno, co vypustil z úst, znělo poeticky a jaksi nadechlé tajemnem. "Ale protože v Reynině kanceláři nejsou kamery, nezjistíme nic."

"Před chvílí tu bylo pár satyrů, aby se pokusili zjistit, jestli to byla nestvůra," dodala Hazel. "Nic nenašli. Jejich pach je skvěle maskovaný."

Percy přikývl a sledoval společně s Nicem kamerové záznamy. Čas od času si všimli někoho podezřelého, ale nakonec diskuzi uzavřeli s tím, že to byl hlídač nebo faun Don, který u oběda nejspíš trochu pil.

"Reyniným zástupcem je Jason, že?" zeptal se Percy.

"Jason je druhý prétor, ale má na starosti terén," souhlasil Nico. "Jenže tam nahoru teď odněkud přišla stížnost, že se Jason nehodí na to, aby to vedl celé sám."

"To je blbost. Jasně, že to zvládne."

"To povídej tomu, co to tady vede."

Percy protočil očima. Pan D., neboli Dionýsos, který se dostal do čela vedení Malého Olympu poté, co se dostal na seznam zlobivých dětí vládce Dia, sice nebyl špatný chlapík, ale celý svůj úkol bral čistě jako trest, tudíž do něj vkládal minimální snahu. Percy nezažil Outeru pod kontrolou Dia, ale prý to šlapalo daleko více, ačkoliv byl Zeus daleko náladovější a impulzivnější než jeho syn.

Pokračovali ve svém pátrání, zatímco panika po místnosti pomalu utichala. Každý si našel nějakou práci a kromě tlumených hovorů, vrčení kávovaru a cvakání klávesnic nebylo slyšet skoro nic.

Naprosté ticho nastalo ve chvíli, kdy se otevřely dveře zlatého výtahu, který jezdil na Olymp. Soudě podle počtu hlav, které se tím směrem otočilo, bylo jasné, že na to všichni čekali. Do místnosti vkročil Octavian, následovaný třemi agenty v černých oblecích, a na tváři měl úšklebek, který nevěstil nic dobrého.

Postavil se před dveře Reyniny kanceláře, zamával svitkem, který svíral v ruce, a prohlásil: "V důsledku nešťasné příhody, která se nám před pár hodinami stala, jsem byl zavolán na Olymp na setkání Rady Malého Olympu, která rozhodla následující: Já, Octavian Augustus Claudius Ramagi, jsem tímto pověřen vedením Outery s plnou mocí a všemi pravomocemi obou prétorů. Zároveň s tímto vyjadřuji svou nedůvěru ve služby prétora Jasona Grace, který nebyl schopen ve své práci udělat v posledních měsících skoro žádný pokrok a v době únosu prétorky Reyny Avily Ramírez-Arellano nebyl k zastižení. Navrhuji tímto dočasné odstoupení z jeho funkce, které mám potvrzené jedenácti podpisy Rady. Od nynějška až do odvolání přebírám vedení tohoto týmu a postarám se, aby to tu fungovalo bez chybičky. A do hledání prétorky Ramírez-Arellano vložíme veškeré své schopnosti."

Percy na vyhublého blonďáka nevěřícně zíral. Nejenže veřejně Jasona shodil, ale ještě jeho slib nalezení Reyny spíš zněl, jako kdyby říkal: A do hledání prétorky Ramírez-Arellano nevložím ani vteřinu svého drahocenného času. Pohledem v místnosti našel Jasona, který stál jako opařený a snažil se nevšímat si pohledů všech okolo. Jeho přátelé byli na jeho straně, to ale neplatilo o všech přítomných. Byla tu spousta takových, kteří si tento moment jistě vychutnávali.

"Námitka," ozval se Nico do hrobového ticha. Celá místnost včetně zamračeného Octaviana k němu stočila pozornost. Nico seskočil ze stolu a vydal se pomalým krokem k Oktaviánovi, zatímco říkal: "Já, Nico di Angelo, syn Háda a král duchů, Plutonův vyslanec v Senátu a velmi pobouřený italský mladík, tímto vyjadřuji svou nedůvěru ve vedení Octaviana Augusta Claudia Ramagiho a hlasuji pro vrácení Jasona Grace zpět do funkce druhého prétora."

"Já, Piper McLeanová, souhlasím," přidala se.

"Frank Zhang také," kývl.

Postupně se přidali všichni Jasonovi přátelé a než se stačil ozvat kdokoliv další, ujal se Octavian opět slova. Očividně se mu nelíbilo, jak se semknuli proti němu, proto hysterickým hlasem vykřikl: "Jakožto jediný prétor v celém Malém Olympu tímto rozhoduji, že vy všichni," dal si záležet, aby se podíval na všechny, kteří se přihlásili, "dostáváte tímto výpověď. Máte dvacet minut na to, abyste si vzali všechny své věci a opustili tuto budovu."

"To snad —" hlesla Piper, ale Octavianův výraz mluvil za vše. V Percym se vařila krev při pohledu na ten pitomý vítězný úsměv. Proč si to tak užíval? Přicházel tímhle o své nejlepší lidi —

I když o to mu možná šlo. Zbavit se těch dobrých, zmanipulovat bohy a získat vládu nad vztahy mezi živými bytostmi. Byl byl toho vůbec schopný? Pochyboval o tom, ale věděl, že nepřátele podceňovat nesmí.

A Octavian rozhodně nepřítel byl.