The Demigod Association // Percy Jackson

Noir

Silena vypadala starší, než si ji pamatoval, ale kromě pár jizev navíc si byla stále podobná. Byla skutečně krásná stejně tak, jako tenkrát, i její úsměv byl pořád stejně sladký. Ale on věděl, že by tu teď stát neměla. Poté, co zmizel Beckendorf, dělala všechno pro to, aby ho našla. Když se po roce všichni smířili s tím, že se nevrátí, a snažili se ji přesvědčit, aby to chápala také, sebrala se a vydala se ho hledat sama. Cestou ji však zabil pekelný pes.

Chvíli pochyboval, že je vůbec něco z toho pravda, ale když viděl tři tlusté jizvy brázdící její obličej, něco mu napovědělo, že se s oním pekelným psem skutečně setkala. Jen to podle všeho přežila. Proč se tedy, když našla Beckendorfa, s ním nevrátila zpátky do tábora?

Silena ho pevně objala a pocuchala mu vlasy. Byla nižší než on, ale přesto cítil jejich věkový rozdíl. "Ráda tě vidím, Percy. Určitě se ptáš, jak to, že jsem tady. Vysvětlím ti to. Ale nejdřív," zvedla vařečku, "nemáte hlad? Máme špagety s rajskou omáčkou. A ten tygr se může vrátit do své podoby."

Zatímco zašla do kuchyně, obrátil se Percy k Frankovi. "A mohl bys mi říct, co ty tu děláš?"

Frank se změnil zpátky v člověka a sedl si na pohovku vedle Rachel. "Byl jsem s vámi celou dobu. Viděl jsem vás, jak se plížíte ven, tak jsem se ve formě brouka schoval v Hazeliných vlasech. Promiň, Hazel," omluvil se a obrátil se zpět k Percymu. "Měl jsem o vás fakt strach. Když na vás zaútočil ten chlápek, chtěl jsem na něj skočit a zabít ho na místě, ale bál jsem se, že bychom pak přišli o výhodu. Proto jsem se s Hazel domluvil na našem útěku."

"Takže ten obří roháč jsi byl ty," hádal Percy.

"Jasně, kde jinde by se tam vzal?" Hazel se na něj podívala, jako by se zbláznil. Pak se její výraz změnil v hluboký smutek. "Doufám, že bude Nico v pořádku. Mám strašný strach."

"Co se stalo?" ptala se Rachel.

Zatímco jí Hazel s Frankem začali z různých úhlů pohledů vykládat o tom, jak je Edwards napadl, zvedl se Percy ze starého modrého gauče a vešel do kuchyně. Našlapával schválně hlasitě, aby Silenu nepřekvapil — cítil z ní sílu a ostré reflexy a nerad by se svou neopatrností stal polobožským špízem.

Silena se otočila a usmála se na něj, než se vrátila zpět k nandavání omáčky. Jak se na něj zpříma podívala, pocítil zvláštní atmosféru nebezpečí — něco na ní nebylo v pořádku. Přimhouřil oči a přejel ji pohledem od hlavy až k patě, ale vypadala naprosto normálně. Natáhla se napravo pro příbory a Percy to konečně viděl — byly to její oči. Ačkoliv se zdály normálně modré, objevil se v nich záblesk žluté, jako by na sobě měla kontaktní čočky a na chvíli byla vidět její přirozená barva. Co si ale pamatoval, neměla žluté oči.

"Chceš mi to pomoct odnést?" zeptala se.

Přikývl a vzal dva talíře do rukou. Silena vzala jeden a příbory a vrátili se zpět do obýváku. Rozdali si jídla, posedali si po modrých pohovkách a pustili se do jídla. Silena se posadila do křesla a protáhla se. "Jste jistě unavení."

"To sice jo," kývl Frank, "ale na nějaké vysvětlení bychom si ještě čas našli. Sice jsem tě nikdy nepoznal — jsem Frank Zhang, mimochodem — ale slyšel jsem o tobě. Prý tě roztrhal pekelný pes. Jak to, že jsi teda tady?"

"Silena Beauregardová," představila se a její pohled nabral smutný odlesk. "O tom bych radši mluvila, až tady budeme všichni. Týká se to totiž nás všech."

"Kdo jsou my všichni?" ptal se Percy podezřívavě.

"Uvidíš," slíbila. "Říkáme si Noir. Používáme přezdívky a nechci za ostatní mluvit, když tu nejsou. Mně se říká Angel."

"Doufám, že to bude stát za to," zabručel Percy s plnou pusou. "Jsem totiž teď pěkně naštvaný. Celý ty roky se srovnávám s tím, že mí přátelé umřeli a najednou tu tebe a Beckendorfa potkám v pohodě a ve zdraví. Proč jste neposlali aspoň dopis?"

Silena se zatvářila tak smutně, až bylo Percymu líto, jak na ni vyrazil. "Hrozně mě mrzí, čím sis musel projít, Percy. Ale věř mi, nedělali jsme to pro to, že bychom ti chtěli ublížit. Mělo to svůj důvod. Prosím —"

"Netlačím na tebe," zarazil ji Percy. "Jsem rád, fakt strašně rád, že žijete. Jen to chci pochopit, než se na vás naštvu pořádně."

Usmála se. "Díky. A o Nica si nemusíte dělat starosti. Má ho v rukou ten nejlepší z nejlepších."

"Můžeme se na něj pak aspoň podívat?" ptala se Hazel.

"Až doktor řekne, klidně," přikývla. "Nejdřív ho ale musíme nechat pracovat."

Rozhostilo se mezi nimi ticho, kdy všichni čtyři návštěvníci se věnovali svému jídlu, zatímco Silena odešla do kuchyně. Po chvíli se však z chodby ozvaly kroky a do místnosti vrazil jeden mladík. Díky veselému úšklebku poznal, že je to buď Joker nebo Joy, které potkal s Rachel v uličce, ale teď když neměl na hlavě kápi a nechal volně své hnědé kudrny, hnědé oči a rysy dětí Herma, uvědomil si Percy, odkud ho zná.

"Connor Stoll," řekl Percy.

Connor se překvapeně otočil. Chvíli se na něj šokovaně díval, než se jeho rty roztáhly do úsměvu. "Celý roky sis mě pletl s bráchou a teď po deseti letech mě poznáš."

Percy odložil svůj talíř a bez dalšího slova přešel vzdálenost mezi nimi, aby ho stiskl v náruči. K jeho překvapení se Connor nebránil jako tenkrát, naopak kolem něj obmotal své dlouhé, hubené paže a sdílel s ním tento moment znovushledání.

"Tohle se mi snad zdá," povzdechl si Percy, když se od něj odtáhl. Cítil, jak se mu v očích hromadí slzy, ale nechtěl se rozbrečet. Jenže vidět všechny své staré přátele, o kterých si myslel, že už je nikdy neuvidí, bylo na jeho napjaté nervy z dnešní noci trochu moc. Už nenechal vztek, aby začernil jeho vidění — nechal se unést tím pocitem štěstí. Naštvat se na ně může později, teď byl na to moc unavený.

"Angel, potřebujeme teplou vodu," řekl Travis, který vkročil do místnosti pár vteřin poté. Silena z kuchyně zavolala, že ji hned ohřeje. Když ho Percy viděl, objal ho stejně jako Connora. Všichni tři chvíli beze slova stáli a jen se na sebe dívali, než se všichni rozesmáli, jako by se nikdy nic nestalo. Oba bratři Stollovi ho ujistili, že mu to vysvětlí, ale až bude vhodnější chvíle. Pak přišla Silena s kýblem teplé vody, který bratři popadli a zmizeli v chodbě.

"Můžu se zeptat, kdo všichni tihle lidé jsou?" ozvala se Rachel do ticha.

Percy se unaveně usmál. "To jsou všichni polobohové, co se poztráceli a teď se zase našli."

Hazel zívla. "Nechci nic říkat, ale možná si to vysvětlení necháme na zítra. Jsem fakt unavená."

Silena se objevila ve dveřích. "Chcete se vyspat? Dáme vám nějaký pokoje, místa je tu víc než dost."

"Bude Nico v pořádku?" zeptala se Hazel a promnula si oči.

"Určitě," přikývla Silena.

"Pak vám budu věřit," rozhodla se Hazel. "Normálně bych to neudělala, ale teď jsem fakt nepoužitelná. Vzbuďte mě ale, kdyby se něco stalo."

"Neměj strach," usmála se Afroditina dcera. "Tady jste všichni v bezpečí. A slibuju vám, že Sol udělá všechno, co pro Nica může."