The Demigod Association // Percy Jackson

Střecha

Rachel zapadla rychle. Skvěle si rozuměla se Stellou i s paní Jacksonovou a s panem Blofisem vzpomínala na střední školu, do čehož se čas od času zapojil i Percy. Měl nejdřív strach, že mezi nimi nastane trapné ticho, naštěstí se tak nestalo. Rachel byla expresivní a sociazovala se lehčeji, než se Percy pral s papírováním. Když jí Stella prakticky usnula v náruči, vzala si ji Sally k sobě a odnesla ji uložit. Ostatní mezitím dále vzpomínali na školu.

"Pamatuješ, jak jsme se potkali během toho prvního dne?" zeptala se Rachel. "Tenkrát v červnu, když se konala prohlídka školy."

Percy se zachmuřil. "To si pamatuju až moc dobře."

"To jsi utíkal před tou holkou s oslí nohou?" ptala se.

"Jo," kývl. "Říká se jí empúsa."

"Pořád nemůžu uvěřit, že jsme měli něco takového na škole," kroutil Paul hlavou. "To nikomu nepřišly divné?"

"Nestvůry se umí adaptovat," vysvětloval Percy. "A navíc je chrání mlha."

"Na Hooverově přehradě jsi mě málem přesekl mečem," vzpomněla si Rachel.

"Počkej, to jsi mi nevyprávěl!" vyčetl mu Paul.

"Nerad se tím chlubím," přiznal Percy. "Navíc jsem si na to doteď vlastně nevzpomněl."

"Chápu," souhlasila Rachel. "Málem zabít někoho jako mě je totiž zapomenutelné."

"Tak jsem to přece nemyslel!" bránil se Percy.

Paul si hlasitě zívl a protáhl se. "Taky jste tak unavení?"

"Když o tom teď tak mluvíte, tak by se mi hodila sprcha a postel," kývla Rachel. Zvedla se a chtěla ještě něco říct, když do obýváku nakoukla Sally: "Rachel, můžeš jít do sprchy. A Percy, šel bys vyprovodit Stellu a přečíst jí nějakou pohádku? Hrozně by chtěla, abys ji dnes uložil."

Percy se téměř nadšeně zvedl. "Moc rád."

Zatímco Percy zaplul do sestřina pokoje, půjčila Sally Rachel ručník a nechala ji, ať se v koupelně zamkne. Stáhla si vlasy do culíku, svlékla se a vlezla do sprchy. Pod proudem teplé vody se zcela uvolnila. Ani netušila, jak moc napjatá celou tu dobu byla. Od té doby, co ji před pár dny jedna taková empúsa napadla, měla strach, že zpoza každého rohu vyskočí další nestvůra. Nedokázala si představit, že by žila jako Percy — v neustálém nebezpečí, s nestvůrami za zády. Nejspíš by se zbláznila.

Když vyšla ze sprchy, otřela se do půjčeného ročníku a rozhodila vlasy. Když se na sebe tak dívala do zrcadla, vůbec se nepoznávala — vypadala starší, unavenější, ale zároveň dospělejší. Chvíli svou tvář zkoumala, než si povzdechla a natáhla na sebe tričko a šortky, které si vzala místo pyžama.

Percy byl natolik milosrdný, že jí půjčil svůj pokoj. Když k němu mířila po chodbě, nahlédla do Stellina pokoje a cítila, jak se jí po tváři rozlívá úsměv. Na jejím nočním stolku svítila bílá kulatá postavička s ušima. V jejím světle viděla Percyho, který spal s knihou otevřenou vedle hlavy, jak objímá spící Stellu. Byl to tak roztomilý výjev, že dostala chuť si ho vyfotit. Místo toho se však vydala do svého původního cíle.

Dveře za sebou jen přivřela. Než hodila ručník přes opěradlo židle, naposledy si vysušila vlasy. Sedla si na postel a rozhlédla se kolem. Byl to běžný pokoj kluka v Percyho věku, ač tu přetrvávaly věci, které u jiných neviděla — fotky s dětmi a satyry, bronzové zbraně v koutě, oranžové tričko s logem Tábora polokrevných visící z koše na prádlo.

Její pohled se zastavil u okna, z něhož se dalo vylézt na požární schodiště. Když byla nervózní, uklidňoval ji čerstvý vzduch a pohled na stále žijící město. Jaký výhled měli asi Jacksonovi z jejich střechy?

Otevřela okno a vylezla ven. Po schodech vylezla až úplně nahoru a její srdce se zatetelilo radostí. Byl to krásný výhled. Moc dobře viděla špičku Empire State Building, střechy ostatních domů a lidi v ulicích. Bylo tak zvláštní vidět svět v jeho nejnormálnější formě. Jak slepí ti smrtelníci vlastně byli. Zatímco Rachel se život obracel vzhůru nohama, pro ně to byl stále den jako každý jiný.

"Užíváš si výhled?" zeptal se hlas za ní. Rychle se obrátila. Pár kroků od ní stál mladík, mladší než byla ona. Mohlo mu být tak šestnáct. Měl na sobě fotbalovou mikinu a supermanovský účes jako většina kluků jeho věku. Když se na ni usmál, říkala si, jestli náhodou nedělá reklamu na Colgate. Měla pocit, že oslepla, když viděla jeho zuby.

Přesto byla na pozoru. "Kdo jsi a co tu děláš?"

Zasmál se. "Děláš, jako bys byla jediná, kdo tu bydlí."

Pravda. "Aha. To dává smysl."

"Ale já tu taky nebydlím, Rachel."

Zamračila se. "Odkud znáš moje jméno?"

"Tak ti říkal Jackson, ne?" pokrčil rameny. "Čekal jsem, až budeš sama. Když je poblíž, blbě se mluví."

"A o čem chceš mluvit?"

"To přece víš." Narovnal se. "Chci vědět, kde je ten blesk."

Rachel si povzdechla a obrátila oči v sloup. "Já to ale nevím. Kdes na tohle vůbec sakra přišel?"

"Každý ví, že dcera Waltena Darea má informaci," řekl, "takže to přede mnou neschováš."

"Nic nevím," tvrdila Rachel zatvrzele. "Odejdi."

Znovu se zasmál. "Tak to z tebe dostanu jinak."

Proměnil se. Celá jeho existence se jakoby rozostřila. Pořád si byl docela podobný, ale jeho kůže zbledla, oči se zdály být nabité elektřinou a na zádech se mu objevila masivní černá křídla. Rachel málem vykřikla, ale hlas se jí zarazil v krku. Mladík se rozletěl proti ní a ona se stihla jen přikrčit.

Nezasáhl ji, jak se obávala. Místo toho vykřikl a cítila, jak se jeho přítomnost kousek vzdálila. Když zvedla hlavu, zjistila, že před ní stojí Percy s mečem v ruce a odhání nepřítele pryč.

"Percy Jackson," zasyčel.

"Dylane," poznal ho Percy. "Dlouho jsme se neviděli."

"Víš, že mečem mě neporazíš," ušklíbl se Dylan chladně.

"Jo, to vím," kývl Percy, "ale mám něco lepšího."

Dylan zděšeně vykřikl, když mu byla přímo do obličeje chrstnuta voda. Zdálo se, jako by dostal elektrický šok. Zaškubal sebou, ale spíš ho to jen naštvalo. Jeho tělo vibrovalo energií.

"Děláš si nepřátele z těch, které za nepřátele mít nechceš," vyštěkl Dylan.

"A ty útočíš na lidi, na které útočit nemáš," opáčil Percy. "Nech Rachel být."

Odfrkl si. "Kdo to je, tvoje holka? Vypadni, hrdino. Svou šanci zachránit svou princeznu jsi ztratil už před lety."

Percy po něm prsknul další vodu a pobaveně se ušklíbl. "Jdi domů, Dylane. Tady nepochodíš."

"Tohohle budeš litovat," pohrozil Dylan. Rachel čekala, že se obrátí zády a odplachtí pryč, ale místo toho máchl mocně křídly a vyrazil přímo proti Percymu. Vyhnul se dalšímu útoku vody, nadletěl Percyho meč a strčil do něj. Polobůh zavrávoral na okraji střechy a začal padat.

"Percy!" vyjekla Rachel a chytila ho za ruku akorát včas. Než stačila vydechnout a pomoct mu získat rovnováhu, cítila, jak do ní Dylan strčil doprovázeni jeho krutým smíchem se oba zřítili z budovy dolů.