Další den, další problémy

Vy jste vážně hrozní

„Same. Asi už půjdu. Zítra je škola."

„Jasně a omlouvám se za tátu Pink Floydy žere, takže když má možnost s někým mluvit o jejich hudbě..."

„To je v pohodě. Nevadilo mi to. Doma nikdo na tuhle muziku není. Bratranci a sestřenice spíš poslouchají pop a tak. A moje máma a strejda spíše jazz, jako mám rád jazz, ale rock mám radši. Řekni ještě holkám za mě ahoj." Pravil jsem a pak jsem se vydal domů.

„On tě pozval na rodinnou oslavu?" Zeptal se Luda další den.

„Jo jeho táta měl narozeniny, byla tam i Hailee a Rachel."

„Nebylo to trochu...trapné po té noci?"

„Možná trochu, ale myslím si, že budeme v pohodě. Ach jo."

„Co je?"

„Zase přichází ta kráva."

„Tak to radši mizím."

„Ale prosím tě." Chytl jsme ho za zápěstí, aby neutíkal.

„Á, náš páreček." Promluvila na mě Julia.

„Co chceš Julio?!"

„Proč jseš na mě hned tak zlej?"

„Já jsem zlej? A co ty? Ty jseš zlá na každýho!" Tu poslední větu jsem vykřikl, všichni okolo nás v šoku utichli.

„Takový odpad jako bude o mně říkat takové věci?!"

„Hm, zajímavý, před pár dny si se mnou flirtovala a dělala na mě oči a dnes mě nazýváš odpadem? Vážně zajímavý obrat."

„Sklapni!"

„Tohle přání ti splním, krávo. Nemám chuť se s tebou bavit, mám lepší věci na práci."

„Jako co?! Líbat svého kluka?"

„Ne, lepší věc je například to, že se budu snažit být co nejdále od toxické zóny Julii Oswald." Zpražil jsem ji a šel od ní co nejdál.

„Nesnáším takovéhle holky."

„To jsem si všiml." Uchechtl se.

„Měl by ses přihlásit do té matematické soutěže." Pravil Ludovic, když jsme šli společně domů.

„Ne, na to nemám."

„Ale máš, v matice všechny převyšuješ."

„Já ti nevím, nemám ani čas na přípravu."

„Mohl bys říct bratrancům a Grace, aby ti pomohli s domácností."

„Znáš mé bratrance?"

„Hm, to máš pravdu. A Grace?"

„Posledně, když „vařila", tak málem podpálila kuchyň. A když dávala prádlo do pračky, bylo pak všechno růžové, protože tam dala i jedno mámino tričko, které se musí prát ručně, protože jinak barví. Takže ji také žádat nebudu."

„Ale jseš na to sám."

„Hele, mí bratranci, doufejme, dodělají poslední ročník a pak půjdou na kolej, takže už nebude tolik práce."

„Ale stejně..."

„Já jsem v pohodě." Mávl jsem nad ním rukou a pak jsme se rozdělili.

Přišel jsem domů a mířil jsem k sobě do pokoje.

„Přijdeš domů a ani nepozdravíš." Pravil Calum, který se tu náhle objevil.

„Viděli jsme se ve škole." Odbyl jsem ho a chtěl jsem pokračovat ve své cestě do mého pokoje.

„Ale se mnou ses ve škole neviděl." Pravila Grace, která se také náhle objevila. Grace nebyla s námi ve škole, chodila do posledního ročníku na základní škole.

„Tak jo. Ahoj Grace." Zabrblal jsem.

„Ahoj bratránku, vůbec si nezněl otráveně." Pravila ironicky a úsměvem na tváři odešla.

„Tak a teď můžu jít." Řekl jsem a chystal se k odchodu.

„Hele, já a Max jdeme dnes do baru. Jeden kamarád slaví narozeniny..."

„A ty mě zveš? Hele, já nikam nechci, a navíc ho ani neznám. Nikam nejdu."

O pár hodin později...

„Vy jste vážně hrozní." Pravil jsem rozmrzele, když jsme šli směrem k baru.

Oba dva se začali smát a já jen zakoulel očima. Nejen, že musím jít do baru s těmahle idiotama, ale ještě k tomu jde o narozeniny někoho cizího, a ještě k tomu Luda nemohl jít. Takže tu budu jen s těmahle dvěma, něco mi říká, že mě sem vzali, abych jim dělal garde, až budou na mol. To určitě. Já jim debila dělat nebudu, když už bude přístup alkoholu, tak proč toho nevyužít? Oni si můžou trhnout, já jim šaška dělat nebudu.