Další den, další problémy

Nikam nejdu

„Chtěl by něco vědět o tobě, Ludo." Pravil jsem a upřel na něj svůj pohled.

Byla noc, ale stejně jsem mu troch viděl do tváře, protože sem dopadala trocha světla z lamp, které stály poblíž.

„Můj život není zajímavý. Mám starší sestru a vlivný rodiče. Je to docela vopruz, neustále jsem skenován jejich kritickým pohledem. Nesnáším to. Proč ti tohle všechno vlastně říkám?"

„Protože jsme kamarádi.

„Vážně?"

„Ano, vážně."

„Víš...je to trapný, ale já jsem nikdy předtím žádné kamarády neměl.

„Tak teď už máš."

„Tak to jsem rád. Stejně se tomu divím."

„Čemu?"

„Proč chceš být kamarád zrovna se mnou?"

„Co to je za stupidní otázku?" Usmál jsem se na něj.

„Jak často tě ve škole..."

„Šikanují. Poměrně často. A kdybych to řekl učitelům, k ničemu by to nevedlo."

„Hele, víš co. Nenechám je."

„Jak to myslíš?"

„Nenechám je ti ublížit."

„Ale..."

„Já to zvládnu uvidíš, mám něco, co na ně platí. Už ti neublíží."

„Ty by ji to pro mě vážně udělal?"

„Od čeho by tu jinak byli kamarádi? Asi bychom už měli jít." Pravil jsem, když jsem spatřil své hodinky.

„Tak kde jsi dne byl? Měl jsi rande?" Zeptal se vlezle Connor.

„Byl jsem s Ludou v kině." Odpověděl jsem a chtěl odejít so svého pokoje.

„Holkám ses líbil. Zabodoval si. Juliu podlehli všichni, po kterých hodila očkem." Pravil Max.

„Ale mě ne." Namítl Connor.

„Copak si nepamatuješ minulý rok? Duben? Byl jsi opilý a..."

„A sakra!"

„Jdu k sobě, takže..." Začal jsem.

„Nikam nejdeš, chtěl jsem ti říct, že zítra je nějaká párty, budou tam studenti z naší školy, ale myslím, že i z tvé bývalé školy, takže bys mohl pozdravit své staré známé."

„Já tam žádné známé nemám a rozhodně na žádnou párty nepůjdu."

„Ale jseš teď žádané zboží a..."

„Nikam nejdu."

„Tebe nezajímá žádná holka?! Jsi gay?" Zeptal se Connor a vyvedl mě z míry.

Nejsem gay, jen mě jsou takovéto vztahy ukradené. Nikdy jsem si žádnou holku nevyhledával, nikdy jsem to neřešil, vystačil jsem si bohatě sám.

„Nejsem gay, jasný."

„Na tu párty půjdeš. Vem si s sebou třeba toho Lu...jak se jmenuje?"

„Ludovic." Rozmrzele jsem odpověděl, už mě vážně srali.

„Půjdeš tam, nevyhneš se tomu, žádné odmlouvání."

„K tomu mě nedonutíte.

Další den, večer:

„Vy jste mě neposlouchali, že ne?" Konstatoval jsem, když jsem stál s Ludou vedle těch dvou a před námi se nacházela vila, kde hlasitě vyřvávala hudba,

„Pro jsem do prdele tady?!" Rozmrzele jsem pravil!

„My s Maxem jsem přeci velmi přesvědčiví." Pravil Connor s úlisným úsměvem na tváři.

„To určitě. Vy dva zrovna." Zakoulel jsem očima.

„Tak jde se chlastat!" Zavelel Max a oba se vydali dovnitř.

„Tak Asi taky jdeme." Pravil jsem trochu nejistě, ještě stále jsem vyl v šoku"

„Půjdeme, také si potřebuju dát něco s alkoholem."

„Jsme na párty, co nám zbývá."

„Ale já..."

„Chceš z tohohle všeho vycouvat."

„Ne, půjdeme." Pravil a odhodlaně se vydal ke vchodovým dveřím.

„Tak jdeme." Zopakoval jsem si pro sebe potichu jeho slova a oba jsme se vydali k malému baru, co byl v kuchyni.