Další den, další problémy

Tak, kde sakra jsem?

Probudil jsem se s hlavou bolavou jako střep. Protřel jsem si oči, chvíli jsem ležel a skenoval pokoj pohledem. Nebyl jsem doma, ani u Ludy a ani to nebyl jeden z pokojů té vily, kde byl ten večírek.

Tak, kde sakra jsem? Pokládal jsem si otázku.

Potom pití alkoholu z pupíku si pamatuji jen útržky, ale vůbec si nepamatuji, kam jsme nakonec šli.

Z mého přemýšlení mě vyrušilo pochrupování blízko mojí hlavy, až teď mi došlo, že na někom ležím, že mu ležím na břiše, které se mírně nadzvedá, jak dotyčný pochrupuje. Když mi to dojde, škubnu hlavou, která mě následně zabolí, syknu bolestí a zjistím tak, že ten dotyčný je Sam.

Dle dedukce jsem usoudil, že jsme přišli k němu domů a že tohle jeho pokoj a postel. Také jsem usoudil, že se díky bohu nic nestalo, protože jsme byli oblečení a také jsem usoudil, že Luda byl šel s námi taky, protože jsem zaslechl dávivé zvuky z koupelny, která byla asi blízko.

Začal jsem se pomalu zvedat, ale potichu, abych nevzbudil sama, není totiž srandy, když tě někdo probudí při kocovině. Pomalu jsem se začal vyhrabávat a hledat své boty, které jsem nakonec našel pod postelí.

Došoural jsem se do koupelny a chvíli tam jen stál.

„Dobré ráno." Pozdravil jsem ho chraplavým hlasem.

„Dobré? To určitě. Už nikdy nebudu pít." Zabrblal. Seděl tam jako hromádka neštěstí a objímal záchodovou mísu.

„Až přestaneš zvracet, tak si vezmi na bolest hlavy ibalgin." Říkám a otevírám skříňku, kde nacházím léky.

„Já vím, že bych neměl brát si to bez dovolení, ale hlava mě bolí jak čert. Ty jseš na tom ještě hůř, ale zajímavý je, že si z nás pil asi nejmíň."

„Nejsem na alkohol zvyklej."

„To vidím." Uchechtl jsem se.

„A taky vidím, že nemáš boty. Půjdeme se po nich podívat, ne? A pak půjdeme domů, už tak bude mít Sam asi průšvih z toho, že tu jsme."

„Jo, počkej chvíli jen..." Začal se škrábat na nohy, opláchl si obličej.

Pak jsem se vydali zpátky do pokoje, Sam už byl vzhůru. Sedl si do sedu. Chvíli jsem si mlčky vyměňovali pohledy.

„Luda tu někde má boty, takže je najdeme a pak půjdeme domů a nebudeme tě otravovat." Pravím.

„Klidně tu můžete chvíli zůstat, Luda by stejně v tomto stavu nikam nedošel. Co se týče rodičů, tak je to v klidu, táta pracovně v cizině a máma jela navštívit na pár dní jednu známou." Pravil.

Po chvíli jsem ale zaslechl nějakou hudbu z přízemí.

„A sakra...dnes dávají Winx...ach jo..." Pronesl Sam a já se musel uchechtnout, Winx jsem znal, dívala se na to má sestřenice, Grace.

„U nás tohle období naštěstí skončilo." Pravím.

„To jseš šťastnej člověk."

Luda se na nás jen zmateně díval, a přitom hledal své boty, které později našel z nějakého zvláštního důvodu v koši, naštěstí v koši byl vyhozený jen nějaký papír, takže to bylo v suchu.

„Tak si půjdeme dát snídani, ale musím se omluvit, neumím nic moc světoborného, takže si asi dáme je musli." Pobídl nás Sam, abychom šli dolů.

„Pokud máte ingredience, tak udělám snídani. Doma ji o víkendu dělám často." Navrhl jsem.

„Podle prvního pohledu bych tě netypoval na to, že umíš vařit, ale nemá se posuzovat kniha podle obalu. Myslím, že by tam mohly být ingredience na lívance."

„Vážně? Tak si dáme lívance, ale Ludo ty si radši vezmi rohlík. Před chvílí si zvracel a jseš úplně zelenej." Dal jsem mu radu.

„Jo, měl bych to tak udělat, stejně v tomhle stavu nemám ně lívance ani pomyšlení." Zaskuhral.

„Udělám ti v kuchyni čaj." Řekl jsem na to a vydal se do kuchyně.

V lívancích jsem měl praxi, takže během chvíle byli hotové, Sam zavolal ke stolu i mladší sestru, kterou nám i představil, jmenovala se Sasha a na tváři měla neustále úsměv. Po chvíli měla tvář zapatlanou od borůvek, všichni jsem se tomu zasmáli a ona se urazila, protože nepochopila, čemu se smějeme.

„Ty lívance jsou tak dobré." Praví Sasha s plnou pusou.

„Jo, jsou to ty nejlepší, co jsem kdy měl." Souhlasí se svou mladší sestrou a také mluví s plnou pusou, proto se uchechtnu, oba dva sourozenci udělali to samé.

Pak nádobí odneseme a sedneme si na gauč, po dlouhé době Sashu přemluvíme, aby Winx vypnula. Pak si pustíme Loraxe, aby se mohla dívat s námi a pohodlně se uvelebíme na polstrovaném gauči.