Další den, další problémy

Je to jeho věc

,,Jsem zvědavá, co z tebe vypadne," usmála jsem se a usedla na místo spolujezdce vedle Hailee. Ta nad mou otázkou protočila očima a věnovala se řízení, protože jsme jely k ní domů.

,,Mám jisté pochybnosti o Samovi."

,,Nechápu," zarazila jsem se.

,,Přijde mi, že poslední dobou chce trávit hodně času s Nickem než s námi."

,,Je to jeho kamarád," poznamenala jsem, ,,navíc, potřebuje pozornost po tom... co se stalo," oddechla jsem si.

Hailee prudce zabrzdila auto, protože se na semaforu objevila červená a podívala se na mě. ,,Co když se mu líbí?"

,,Cože?" zasmála jsem se, ,,jak si na to přišla?"

,,Po škole se hned vypařil jako pára. Pomalu se ani nerozloučil."

,,To z něho dělá homosexuála?"

,,Samozřejmě, že ne. Mám toho víc, třeba-"

,,Hailee, zadrž. Nejlepší způsob bude, když se ho zeptáme. Nebudeme polemizovat jen nad pouhými fakty, jasný?"

,,Jen ti říkám, že se mi to už delší dobu nezdá."

,,Tobě by to vadilo?"

,,Jako co?"

,,Kdyby se mu líbil."

Nadechla se a pokrčila rameny. ,,Ne, samozřejmě, že ne. Jen... proč by nám nic neřekl?"

,,Nevíš to na sto procent, tak to hoď za hlavu, jo?"

,,Co když se ho zeptám?" navrhla a šlápla na plyn, protože naskočila zelená.

,,To není zrovna dobrý nápad."

,,Tak se ho zeptej ty, Rachel. Trávíš s ním víc času než já."

,,Já se ho na nic ptát nebudu, je to jeho věc. Pokud by to byla pravda, tak se nám svěří sám, chápeš?"

,,Ani žádný náznak?"

,,Ne," řekla jsem přísně.

Naše cesta pokračovala asi dalších deset minut a moc slov jsme už neprohodily. Za chvíli jsme se zastavily u domu, kde bydlela Hailee a vystoupily z auta. Nikdy jsem si nevšimla, že je to menší patrový domek, ale vypadal dost útulně. Když jsem tady objevila naposled, tak nebyla vhodná příležitost si ho pořádně prohlédnout.

Odemkla dveře od domu a následně jsme vešly dovnitř. ,,Chovej se jako doma, stejně tu zatím nikdo není. A já pak musím na ten pitomý zápas mého bratra..."

,,To neříkej, užiješ si to."

,,Neužiju, je to utrpení tam být," obrátila oči v sloup a vytáhla si z lednice džus. ,,Dáš si taky?"

,,Jo, jasný."

Vytáhla dvě skleničky a položila je před nás na barový stůl v kuchyni. ,,Buď ráda, že nemáš sourozence."

,,Kdo říkal, že nemám sourozence?"

,,No, ty."

Zasmála jsem se. ,,Já mám sourozence, jen s námi už nějakou dobu nebydlí."

,,Aha, to jsem netušila."

,,Nemluvím o nich, protože jsem nejmladší a prý ta nejvíc rozmazlená. Takže jeden z důvodů, proč mě máma nemá ráda."

,,Nepřijdeš mi rozmazlená."

,,Nejsem. To ze mě dělá matka. Taky by mě zajímalo, jestli ten hrnek pořád bude stát na té lince," napila jsem se ze skleničky.

,,Uvidíš, když tak ho vyhodíš oknem."

,,Na to zapomeň, je můj oblíbený."

,,Tak ti ji tvoje máma vyhodí oknem," zasmála se.

,,Nech toho, jinak vyhodím tebe oknem."