Další den, další problémy

Co mi vlastně ten kretén nalil?!

„Dnes jim to stopneš ty." Pravil jsem ke Grace.

„Ale ty jim to vždycky stopuješ."

„Dnes ne. Musím jít."

„Co se děje mezi tebou a nimi dvěma?"

„Nic. Hele, co by si dnes chtěla k večeři, až se vrátím z brigády, tak nakoupím a uvařím."

„Ty měníš téma a k tomu na, co ses ptal, asi bych chtěla špagety s rajčatovým sosem. Ale zpět k tématu, co je mezi-..." Přerušil jsem ji, protože jsem šel do kuchyně.

Ve škole jsem to řekl Ludovi, o tom, co mi provedl ten jejich kamarád, protože jsem Ludovi věřil.

„Já...abych byl upřímný...nikdy mi ty dva moc nesedli."

„Já...my se někdy hádali, ale to je normální u lidí, co bydlí pod jednou střechou, ale teď...už nikdy s nimi nechci mluvit a ani se jim podívat do očí. Cítím se..."

„Zrazený. Chápu."

„Promiň, že tě s tímhle obtěžuju."

„Ne, to je v pohodě, to přátelé přece dělají, ne? Svěřují se navzájem...tedy aspoň myslím, že to tak je." Uchechtl jsem se.

„Co?!"

„Nic. Pojď, jdeme na hodinu."

„Nevěděli jsme, že Steven..." Začal Calum, zastihli mě totiž později na chodbě.

„Nevěděli?! Jasně, a to mám vám věřit?!"

„My jsme to vážně nevěděli." Pravil Max.

„Věděli...nevěděli...vy jste mě mu předhodil jako nějaký flák masa. Co mi vlastně ten kretén nalil?! Hm?!"

„My...mluvili jsme s ním. On ti...dal ti do pití nějakou...drogu."

„Cože?!!!"

„My mluvili jsme s ním. Pohádali se s ním. A on...vzkázal, že by se ti chtěl omluvit za to, co udělal."

„Omluvit? Za to, co udělal...já nepotřebuju žádnou pitomou omluvu. Ublížil mi, a ještě víc jste mi ublížili vy!" Pravil jsem rozzlobeně. Normálně jsem byl vůči světu lhostejný, ale teď...cítil jsem neskutečný vztek, bezmoc a hlavně nedůvěru.

„Já...my...mysleli jsme si..."

„Co jste si do hajzlu mysleli. Váš kamarád mě málem znásilnil."

„Nicku..."

„Musím jít, mám hodinu."

Šel jsem po škole do práce a potkal jsem Rachel.

„Ahoj Rachel."

„Ahoj."

„Promiň, že jsem oxidoval u tebe doma."

„To je v pohodě."

„Ne, není, viděl jsem pohledy tvých rodičů, promiň že ti způsobuji problémy."

„Hele, pokud se to nestane znova..."

„Řekl ti vlastně Sam, proč jsem byl tak...opilý a dezorientovaný. Řeknu ti to, protože jsi mi pomohla, vlastně nebýt vás dvou, nevím, jak dlouho bych v tom parku byl, potom, co jsem se o něčem dalším, o čem jsem o té noci nevěděl, dnes dozvěděl." Pak jsem jí vše řekl.

„Nicku...to je mi líto."

„Já jenom doufám, že se to nějak přežene, ale já...teď na to musím pořád myslet."

„To chápu, hele, co kdybys zavolal do práce, že dnes nepřijdeš, zavolala bych ještě Samovi a jeli bychom společně někam mým autem na výlet."

„A nebude vám to vadit?"

„Kdyby mi to vadilo, tak bych se neptala, ne?"

„Pojď, přijdeš na jiné myšlenky." Pravil s úsměvem.