Další den, další problémy

Tohle je vážně divné

Ukázal mi svou pokoj. Povídali jsme si spolu o spoustě věcech, později jsme se dostali k mému oblíbenému tématu, k hudbě.

„Co posloucháš?" Zeptal jsem se ho.

„Asi se mi budeš smát, ale já si úplně neutvořil názor."

„Proč bych se ti měl smát. Každý má rád něco jiného, já mám třeba rád rock, ale vím, že ne každého musí chytit. Kdyby si chtěl, mám pár cédéček, ale..."

„Jasně, že poslechnu si to."

„Tak dobře, tady máš část ještě jedno cédéčko vyndám z walkmena."

„Ty máš walkmena." Uchechtl se.

„Jediná dobrá věc, co zbyla po tátovi."

„Já...promiň..."

„To je v klidu. On se na nás vykašlal, tak já kašlu na něj." Chtěl jsem ještě něco říct, ale zazvonil mi mobil.

„Ahoj bratránku..." Začal Connor.

„Mám jít nakoupit, že jo?"

„Šlo by to?"

„Jseš vážně hroznej."

„Děkuji bratránku. Měj se." Zavěsil.

Obrátil jsem se k Ludovi.

„Hele, promiň, ale ti dva to zase nechali na mně. Musím jít nakoupit."

„Půjdu s tebou."

„Jo?"

„Jasně."

„Děkuju. Jednou nebudu muset tahat nákup sám."

Šli jsme kolem čínského bistra, Luda se na chvíli pozastavil.

„Tamhle je Rachel, to je ta která přestoupila k tobě na minulou školu. Je zvláštní, že jste oba přestoupili přesně ve stejný den."

„To je fuk. Vidím kino a dávají tam..."

„Hrozně moc bych chtěl vidět..."

„Zrádnou lagunu."

„Přesně. Dnes by to chtělo nějaký horor, ale začíná to až za dvě hodiny a ty máš vařit, ne?"

„Na to kašlu. Ať si jdou do mekáče. Poslední dobou vařím každý den. Dám si dnes pauzu. A teď...mám hlad, skočíme si někam."

„Jo...já chtěl vždycky zkusit indickou."

„Tak jdeme do indické. Jen ještě svým bratránkům sdělím, že dnes mají smůlu."

Po jídle šli do kina a později se procházeli kolem řeky, na obloze byly hvězdy a černočerná tma.

„Jak je to vlastně ve vaší rodině, jestli se můžu zeptat?" Pravil Luda ke mně. Já jsem si sedl na zídku a on si sedl vedle mě. Vytáhl jsem si krabičku cigaret a jednu si zapálil.

„Ty kouříš?" Zeptal se Luda s šokem ve tváři.

„Jen každé druhé pondělí. Je to takový můj rituál, nejsem kuřák."

„Aha."

„Ptal ses na mou rodinu? Můj otec mě s mámou opustil už dávno, jediné, co po něm zůstalo je ten walkmen a alimenty, které přicházejí jednou měsíčně. Nevím, kde skončil a ani mě to nezajímá. Bydlím s mámou, srejdou, bratranci a sestřenicí. Rozhodně to není žádný med. Je to běh na dlouhou trať. Vaření si nějak střídáme s mámou, ale to ostatní...chození na nákupy, praní prádla, věšení, žehlení, vytírání, luxování...s tím už je u nás v domácnosti kříž. A pak je třeba někdy opravit něco venku, postarat se o trávník, jabloň a malý záhon. Je toho hodně. Ale pořád mluvím já, co kdyby si někdy mluvil ty."

„Já rád poslouchám, nevím, co bych měl říct Nicholasi."

„Většinou jsem já ten, který nic neříká. Tohle je vážně divné."