Amnesia

7. Kapitola - Noc

Ciao! Ano, jak to tak vypadá, ještě jste se mě nezbavili a ani se mě jen tak nezbavíte, muhahaha! Ne, moc se omlouvám za svou předešlou neaktivitu, ale bylo toho strašně moc, navíc jsem jela i na expedici do zahraničí, takže jsem neměla šanci nic psát ani přidávat, jen přemýšlet nad dějem! A jak to tak bývá, čím blíže je konec letního semestru, tím více si uvědomuji, jak nestíhám :D Příběh bude vycházet, to se nebojte, ale nemohu Vám říct, jestli co týden, co dva nebo tak.. Prostě až vyjde kapitola, tak vyjde, do té doby to zvládneme a Vy mě snad nezabijete :D
Mám Vás moc ráda mí milí čtenáři, přeji pěkné Velikonoce a  na přečtenou u dalšího dílu!~

**********

"Cože? Škyťáku, to snad nemyslíš vážně!" Vyjekla Astrid a pravděpodobně by nebyla jediná, kdyby ostatní členy týmu nepředběhla.
"Jo Škyťáku, už jsme nějakou dobu z formy a tady na Blpu přeci jen už máme svůj luxus." Poznamenal Ťafan a společně se svou sestrou se opřel o jejich dvouhlavého draka. "Jo, když jsi tohle po nás chtěl naposledy, postavili jsme Dračí hranici." Dodala Rafana.
"Co?!" Škyťák byl jejich znuděním a nesouhlasem značně překvapen. Myslel si, že by jeho parta za dobrodružstvím vyrazila ihned. Očividně byl ale jediný, kdo toužil znovu po dobrodružství. Byl ten typ člověka, kterého neznámo nikdy nepřestane bavit. "To snad..." povzdychl si a protočil očima. Snažil se přijít na to, jak by svou partu mohl přemluvit. Mohl jim to jako náčelník přikázat, at chcou nebo ne, ale to nebyl zrovna typ jeho domlouvání.
"Chápu, že se Vám nechce hledat můj domov." Vstoupil do toho Jack a opatrně přešel až k nim, v tu chvíli na něho padlo několik zvídavých pohledů. "Pokud Vás to obtěžuje, tak mi bude stačit nějaká loďka nebo tak něco a půjdu hledat sám." V tuhle chvíli doufal, že jeho přítel zůstal stejný, že by ho nepustil na širé moře samotného.
"Ani náhodou." A vsadil na správného draka. Škyťák byl až příliš ochranářský na to, než aby někoho nechal jít na otevřené moře. "Ještě bychom tě znovu našli v ledové pustině. Navíc se blíží krutá zima a kdo ví, jak dlouho by ti trvala cesta, než bys nasel správný kurz." A pak se otočil zpátky na své přátelé, ale najednou viděl, jak si dvojčata prohlížejí Jacka až moc zblízka.
"Hele, zdáš se mi povědomý." Utrousil najednou Ťafan a Rafana mu musela dát za pravdu přikývnutím, zatímco Jack od nich s úlekem odstoupil. Ani on si nevšiml, kdy se k němu stihli tak rychle a nenápadně přiblížit.
"Co?" Nechápal a trhl se svou kapucí, neboť jej zkoumalo jedno z dvojčat. "To není možné." Zakroutil hlavou, ale přemýšlel nad tím, co řekli. Ten Hrůzák u Škyťáka doma si jej pamatoval až příliš dobře a dvojčata měla pocit, jakoby ho znala. Proč ale Škyťákovi nic neříkal a byl pro něj úplně cizím člověkem?
"Nic není nemožné." Upozornil ho Ťafan. "Takže si na nás dávej bacha, malej Jacku." Varoval ho a s tím i se svou sestrou "hrůzostrašným" způsobem odcouvali ke svému draku.
"Dooobře." Nechápal Škyťák ani nikdo jiný z jejich skupiny, tomu se ale nešlo už divit. Na dvojčata a jejich aféry si zvykl už snad každý, kdo je znal. "No tak lidi, copak netoužíte po novém dobrodružství?"
"To víš, že jo Škyťáku." Vložil se do debaty Snoplivec. "Protože po tom minulém dobrodružství, kdy se nás pokusili zabít vlastní draci, teď toužíme po smrti ještě víc!" Zařval vynervovaně.
Jak jinak, od něj trochu podpory nemohl čekat.
"Ale zase musíme brát v potaz, že jen hledáme jeho domov. To by nemuselo být zase tak zlé. A možná bychom narazili i na nové dračí druhy!" Zlatý Rybinoha, i když se mu něco mohlo zdát nebezpečné, touha po nových vědomostech vždy byla silnější.
"To, že u nás máme hnízdo nejrůznějších dračích druhů, to ti nestačí?" Zanadával Snoplivec, ale mladík si s ním nelámal hlavu. Vlastně ho vůbec neposlouchal.
"Tak do toho teda půjdeme." Povolila nakonec Astrid.
"Odkdy za nás ostatní rozhoduje Astridka?"
"Už je to dlouho, co to tak je." Připomněla Snoplivcovi Rafana.
"No dobře, no." Protočil očima a zkřížil ruce na prsou, už nešlo nic změnit, protože už bylo rozhodnuto i s jeho nesouhlasem. "Doufám, že to aspoň bude stát za to a oplatíš nám tu laskavost, Škyťáku!"
Hnědovlásek se jen pousmál a nechal jejich bandu rozpustit. Pak se obrátil na Jacka a poplácal ho na rameni. "Bude to dobré, uvidíš."
Strážce se na něho nervózně pousmál. Pokud si Škyťák vzal něco do hlavy, nebylo z toho úniku. Kvůli němu budou bloudit po ostrovech, aniž by na jejich cíl někdy narazili. Ale to jim už nemůže říct. "Vážně tohle dělat nemusíte." Snažil se ještě jednou, ale bylo to naprosto k ničemu. Proč jim radši neřekl, že jeho domovinu zničili? Proč jim nelhal rovnou od začátku?
"Chceš se podívat po vesnici? S Bezzubkou bychom ti mohli udělat soukromou prohlídku letem." Na jeho očích bylo vidět, jak strašně toužil po volném létání až za hranice objeveného. Aspoň k něčemu ta lež byla dobrá. A tak na jeho pozvání přikývl hlavou a společně s ním naskočil na záda Bezzubky.