Amnesia

9. Kapitola - Štěstí

Moji milí čtenáři, koukejte, kdo je zpět! Ano, taky se mi po Vás stýskalo! ;v;
Upřímně, jsem strašně ráda, že další zkouškové mám za sebou a zase se můžu věnovat psaní. Teď mi chvíli trvalo se do toho dostat, byla jsem vyčerpaná a hlavně roztěkaná + musela jsem si připomenout děj :D Ale jsem zpět a doufám, že nové kapitoly budu přidávat tak často, jak jen to půjde, snad každý týden jedna kapitola!
Tak ať se Vám nový díl líbí, mějte slitování, stále se do toho musím pořádně dostat! :D

**********

Uběhlo několik dní od doby, kdy našli toho zraněného draka. Podle Škyťáka, Rybinohy a knihy draků se mělo jednat o nějakého Vřešťana, Jack však nebyl schopný si zapamatovat jméno jeho druhu. Většinou jen tak stál u arény, kde draka měli pod svým dohledem a pozoroval jej. Za těch pár dní se rány krásně zhojily a on začal být aktivní. Pobíhal po aréně, odrážel se od stěn a pokoušel se létat, avšak své tělo ještě tak moc nenamáhal. Asi sám věděl, co je pro něho nejlepší.
Vlastně i za těch pár dní se jeho myšlenky rozdvojily. Jedna část myslela na Škyťáka, druhá na onoho záhadného draka. Když netrávil vzácný čas se Škyťákem, aby mu jakkoliv pomohl nebo s ním jen prohodil pár slov, seděl tady u arény. A teď, když se Jack opíral o kovové lešení a znovu si prohlížel to nádherné stvoření, přemýšlel, jak by jim někdo mohl vůbec ublížit. Možná ho stále sledoval, protože se s ním chtěl více seznámit. Zjistit, jaké je přátelství nebo pouto s draky. Tak moc byl ponořený ve svých myšlenkách, že málem vyletěl z kůže, když se ho něčí ruka dotkla. V šoku se otočil a uleveně si oddychl, když spatřil Škyťáka. Nebylo to poprvé, co ho takhle vyděsil.
„Znovu zahleděný do draka?" usmál se hnědovlásek a přistoupil k lešení, aby měl dobrý výhled. Jack jen němě přikývl hlavou a otočil se stejným směrem. Oba dva ho beze slova sledovali, po chvíli se však drak zastavil a jeho zrak padl na Jacka. Jak na něj upíral své jasné modré oči, Strážci přišlo, že mu vidí až do duše. Jakoby s ním mluvil a to ani mezi sebou nemuseli vydávat žádný zvuk nebo slova.
Škyťák si toho všiml a jen se pousmál. „Měl bys ho jít pozdravit tam dolů, do arény." Navrhl najednou a Jack byl jeho nápadem opět šokován. Vyděšeně se podíval na mladíka před sebou. „To nemůžeš myslet vážně... copak si nepamatuješ, že mě většina draků chtěla sníst nebo zapíchnout?!"
„Ale no tak." Mávl nad tím rukou. „Kdyby tě i tenhle chtěl sníst, skáče tvým směrem jako šílený, navíc, když jsme ho zachránili, byl jsi u něho celou dobu a nijak ti neublížil. Pojď to zkusit, budu tam celou dobu s tebou, přísahám." Usmál se a vzal Jacka za ruku, protože by jinak asi nešel a stále by byl zamrznutý na místě.
Ten to vnímal ale jinak. Chycení za ruku v něm vyvolalo pocit tisíce motýlku v břiše, lehké zčervenání tváří, rozpačitost, ale také důvěru a náhlý klid v duši. Pousmál se a než se vzpamatoval, společně se Škyťákem stáli před branou arény. Najednou ho všechen klid opustil a pomalu u něj nastávala panika. „J-Já nevím, jestli bych..."
„Neboj se." Pousmál se a nechal bránu otevřít. Pomalu vešli dovnitř, Jack měl stále oči na onom drakovi, který se nijak nehýbal. Jen stál na místě a bedlivě je pozoroval. „Tak, vidíš, nic se neděje. Pokud si vybavuju ten den, tak všichni draci na tebe hned zaútočili a vidíš? Tady ten nic." Uklidňoval ho Škyťák a pomalu s ním postupoval dopředu. „Tak, a teď zůstaň stát." jakmile pustil jeho ruku, Jack najednou znervózněl o to víc.
„Škyťáku..." jeho hlas byl tichý a třásl se, hnědovlásek ale gestem ruky dal najevo, ať se uklidní, a tak Jackovi nezbývalo nic jiného, než se zhluboka nadechnout a čelit tomu všemu. Byl Strážce, čelil čemukoliv – Stínovi, samotě a temnotě, nočním můrám – přeci se mohl postavit čelem i ke drakovi, no ne?!
Celou dobu je sledoval. Pozoroval, jak se Škyťák přibližuje k onu divokému drakovi zcela klidně a sebevědomě. Bál se o něj a moc, člověk nikdy nevěděl, co by divoký drak mohl udělat. Ale místo toho, aby na něj zaútočil, přešel k němu blíže, zavřel oči a svůj čumák s poklidem položil do natažené dlaně. V tu chvíli se Jackovi ulevilo, nad tím pohledem se musel usmát. Bylo nádherné vidět, jak mu drak důvěřuje. Očividně si pamatoval, že to oni ho zachránili. Pak si ale všiml, že oba dva začali přistupovat blíže. „Škyťáku..." zašeptal a znovu byl v pozoru.
Hnědovlásek se jenom pousmál a pomalým krokem šli za ním. S úsměvem k němu natáhl svou druhou ruku a vzal tu jeho. „Neboj se." Jeho úsměv byl pro Jacka dostatečně uklidňující, ale i tak zavřel oči.
A v další chvíli to přišlo.
Na dlani ucítil sametový dračí čumák, který vypouštěl teplý dech. Strážce zalapal po dechu a kvůli zvědavosti oči otevřel, jestli se mu to jen nezdálo. Jak tak na něho hleděly velké dračí oči a on se v nich ztrácel, znovu mu připadalo, že spolu nějakým zvláštním způsobem komunikují. Pak drak zavrněl a s ladným pohybem kočky se otřel o Jacka, s cílem se pomazlit. „Podívejme se, ty jsi mi mazel." Zasmál se a pohladil ho po srsti. U hlavy byla jemná, směrem k zadům se postupně zdrsňovala. „Páni..." zašeptal udiveně, v očích mu bylo vidět nadšení a nemenší radost. Dokonce i koutky úst mu cukaly nahoru.
„Možná bys ho měl i pojmenovat."
Strážce na jeho přítomnost v tu chvíli úplně zapomněl, za což se v duchu tiše pokáral. „Pojmenovat? Já?" nechápal.
Škyťák se na něj pousmál. „Rozumí si s tebou, má tě rád. Kdo jiný by ho měl pojmenovat, ať mu všichni neříkají jen draku."
„J-Já nevím jak..."
„Tak se na něj podívej a vybav si nějaké jméno nebo věc podle toho, co ti připomíná. Já třeba Bezzubku pojmenoval podle toho, protože jsem si původně myslel, že nemá zuby."
Jack se na draka podíval a dřepl si, aby jejich oči byly ve stejné výšce. Proč nad tím vlastně tak moc přemýšlel? Ten drak mu připomínal zimu. Byl bílý s modrou srstí, jasně modrýma očima, ale jak měl vybrat správné jméno? Zima mu přišla taková neosobní, ne moc veselá. Led byl moc chladný a sníh, ten se k němu prostě nehodil, protože pro něho byl ten drak jedinečný.
„Co kdybychom ti říkali Vločka?" usmál se najednou, když ho to jméno napadlo. Byl jedinečný jako každá vločka v zimě a dokonce v hloubce očí působil i stejně hravě. „Sice nejsi tak malý jako ony, ale jsi stejně tak originální." Jakmile to vyřkl, drak ze sebe vydal jakési zamručení a olízl mu tvář, a tak to Jack společně se Škyťákem brali jako souhlas.