Amnesia

13. Kapitola - Svoboda

Hádejte, kdo se vrátil a asi na dlouhou dobu zase zmizí! Ano, přesně tak, nesu Vám další díl povídky, abyste nemuseli tak moc dlouho čekat! Omlouvám se Vám za prodlevy a taky za to, že to nevychází pravidelně. Ve škole si totiž myslí, že nemáme nic jiného na práci, než jejich seminárky, prezentace... zkráceně řečeno, jediný čas na psaní mám v autobuse, když jedu do školy nebo domů tak prosím, berte na mě trošku ohled :')
Tak ať se kapitola líbí a taky, ať se brzy shledáme u dalšího dílu! A pro nadšence - pomalu ale jistě se připravuje další povídka na Hijack/Frostcup, takže nezoufejte~

**********

Jack se svíral v malém klubíčku a před sebou držel silný led, který ho ale postupně oslaboval. Jeho síla postupně mizela a on každou chvíli cítil, jak se led pomalu ale jistě hroutí a jak je drak před ním vzteklejší a rozzlobenější. Navíc dračí oheň jako proklad ledu a sněhu Jacka dost rychle ochuzoval o jeho síly.
Nikdy si nemyslel, že by takhle mohl skončit. Ani Stína a jeho nočních běsů se nebál tolik jako oné ohnivé bestie před ním. Nekladl mu to za zlé, musel být pořádně podrážděný a hladový, kdo ví, jak dlouho ho zde lovci drželi, co všechno mu udělali a jestli mu vůbec dali najíst.
Slzy měl na krajíčku a jen se v duchu modlil k Měsíci a vzpomínal na své nejbližší. Jenom oni a naděje, že si pro něj přijdou, mu dávala další síly bojovat dál. Chtěl znovu vidět svou malou sestřičku a říct ji, do jaké krásy vyrostla. Znovu chtěl potrápit Snoplivce spolu s dvojčaty. A hlavně chtěl znovu obejmout Škyťáka a říct mu snad vše, co mu leželo na srdci.
V další chvíli se báň otřásla, jakoby do ní něco vrazilo. Draka i Jacka to zaujalo a oba dva nyní hleděli vzhůru k místům, kde se báň mohla otevřít. Znovu nastal otřes následovaný dračím řevem. Hned na to přicházely další otřesy v pravidelných intervalech spolu se škrábáním, jakoby se další drak chtěl dostat k nim.
A najednou Jackovi došlo, že ten řev zná. "Vločko?" zašeptal tiše, v tu chvíli se v něm probudila nová naděje, která vzrostla ještě více po tom, co se báň začala otevírat.
Děsovce denní světlo ochromilo a na malou chvíli zarazilo, jak si na něj musel zvyknout. Tolik dní zavřený v tmavé báni a nyní viděl pruh světla, který byl stále širší! Jakmile si jeho oči přivykly, okamžitě pochopil, že tohle je šance k nové svobodě! Nečekal na nic, vyšplhal z báně rychle pryč. Ani si nevšiml nových společníků. Okamžitě roztáhl svá zesláblá křídla a vyletěl vstříc pochmurnému nebi. Vítr a svoboda mu dodaly síly a on rychle letěl pryč od svého vězení.
Strážci poskočilo srdce radostí, jakmile viděl svého milovaného draka, jak nakukuje do báně a hledá ho. Další vlna radosti ho zaplavila tehdy, když nahoře na báni spatřil i tvář Škyťáka, který vypadal, že se mu nesmírně ulevilo, když ho viděl jakž takž v pořádku, ale hlavně živého. On okamžitě seskočil dolů za ním a Jack nechal padnout svou ledovou bariéru. Chtěl se teď rozplakat a vrhnout se mu kolem krku.
"Díky bohům, že jsi v pořádku." vydechl a okamžitě ho objal. To strážce zarazilo, ihned na to byl ale kontrolován ohledně ran.
"Jsem v pořádku, jsou to jen škrábance, sem tam nějaké spálené oblečení." usmál se na něj, aby ho uklidnil.
"To rád slyším." oddechl si, jak mu pomohl vyhoupnout se na nohy. Ještě jednou ho pro jistotu objal. Chtěl mít jistotu, že se mu to jen nezdá. A tehdy ho Jack také objal. Opatrně si položil hlavu na jeho rameno a uleveně vydechl. Byl tak rád, že ho stihli zachránit před tím, než by se z něj stala dračí jednohubka. Za pár chvil se od sebe ale odtáhli, oba dva se na sebe usmáli a přikývli hlavou. Draci jim nastavili své ocasy, aby jim pomohli vylézt nahoru na železnou báň.
"Ahoj kamaráde." Jackovi se v očích znovu zaleskly slzy, ty ale rychle zamrkal. "Promiň, že jsem tě tam nechal tak dlouho čekat." pohladil Vločku po hlavě a vyskočil do sedla. Teď na bitevní lodi s nepřáteli nebyl čas na to, aby si vylévali emoce. Když vzletěli vzhůru, mohl si Jack všimnout, jakou škodu jezdci mezitím napáchali. Teda, nejen hlavní skupina, kterou znal. Bylo tam daleko více jezdců na dracích, mezi kterými poznal třeba Tlamouna nebo Valku. Vypouštěli divoké draky zpátky na svobodu, ničili zbraně, lodě, lovce házeli přes palubu, ovšem i přes momentální úspěch ho děsila jedna věc.
Drago nikde nebyl.
V onu chvíli se mi znovu stáhlo hrdlo nad pomyšlením, co může mít za lubem. Kde vůbec mohl být? "Škyťáku, viděl jsi někde Draga?!" ptal se ihned a koukal na náčelníka, který spolu s Bezzubkou letěl vedle nich.
Ten ale jen zavrtěl hlavou. "Nikde na téhle lodi nebyl, musí být na jiné."
Jack si přál věřit těmhle slovům, ale jakási vnitřní intuice mu jasně dávala najevo, že je něco špatně. Rozhlížel se všude okolo sebe, dokud si nevšiml obrovských bublin mezi loděmi. Vhodnou chvíli ho to snad stahovalo dolů a lákalo, jako nymfy ve starém Řecku lákaly muže. Ovšem vzpamatoval se, když bubliny najednou zmizely. Všiml si, že se na stejném místě vznáší divoký nodr a hledá nejlepší cestu k útěku z onoho chaosu. Ta mu byla zmařena pár sekund na to, kdy se z vody vynořil obrovský drak a v čelistech si odnesl pod vodu vyděšeného nodra, jenž se snažil utéct pryč.
To všechny přítomné vyděsilo, hlavně Jack cítil, jak se mu ještě více stáhly všechny orgány v jeho těle.
"Pryč, okamžitě!" zněl rozkaz pro všechny, když se ten obrovský vodní drak znovu vynořil nad hladinu moře a chtěl ještě více jídla. Jezdci se rozprchli do všech světových stran, ani Jackovi to nikdo nemusel říkat dvakrát, aby se spolu s Vločkou vypařil pryč. Hlavně někam pořádně vysoko, aby neměl šanci na ně dosáhnout. Drak začal v samém běsnění ničit lodě, tlamou se natahoval pro své nové oběti, ale dračí jezdci vždy byli dost rychlý na to, než aby je chytil.
"Rybinoho! Co to je?!" Škyťák se podíval na svého přítele, který hledal v kartičkách a přitom vtu chvíli byl nejdál od nebezpečí.
"Vodní druh, asi třída osm.. Já nevím nikde ho nemůžu najít!" vypískl nešťastně. Po tělesné stavbě připomínal Rudou smrt, ale copak ona by žila v hlubokých vodách? Její barva byla fialová a šupiny měla zvláštní. Pravděpodobně to byl nějaký poddruh, se kterým se ještě nesetkali.
Jack pozoroval onoho draka, dokud si nevšiml železného řetězu, obtočeného kolem jeho krku." Škyťáku!" vyjekl a s Vločkou přiletěli blíže. Ukázal mu na onen řetěz. "Je upoután k lodím, když mu ho sundáme, mohl by odplout někam hodně daleko!"
"Nebo by se mohl pustit do nás. Už teď si na nás brousí zuby!" vyjekl Snoplivec a jasně dával najevo, že tenhle nápad vůbec nepřichází v úvahu.
"Škyťáku, ten drak se kterým jsem byl uvězněný v báni taky odletěl hned pryč, jakmile zjistil, že svoboda je na dosah ruky." snažil se o přesvědčení.
" Jo, ale kde bereš tu jistotu, že ho na nás pak Drago nepošle?! Co když si tím svým šíleným řvaním podrobil i jeho?!" ukázal na obludu plující kousek pod nimi.
Škyťák si povzdychl, oba dva argumenty měly něco do sebe a on se v tom neskutečném nátlaku měl rozhodnout správně?! Obzvláště, když si ti dva začali vyměňovat své názory!
Odpověď všem ale přišla brzo. Bylo slyšet cvaknutí, jako když někdo něco odjistí. Všichni se podívali dolů a spatřili, jak se drak dívá přímo jejich směrem, roztahuje obrovská purpurová křídla a s dravým řevem jde po nich.
"Pryč!" jasný povel, který všichni uposlechli snad ještě dříve, než byl vydán. Jezdci se rozprchli do všech stran, aby nebyli lehkou kořistí a aby draka zmátli.
Ovšem jak to tak vypadalo, drak si jednu svou kořist našel. Máchl těmi obrovitými křídly několikrát, jen aby se vznesl z vodní hladiny. Přitom potopil desítky lodí a vyvolal nemalé vlny, které zbylou posádku lovců stáhly do temných hlubin. Celý se natáhl a jak vyletěl, ukázal své velké mohutné tělo.
Jack s Vločkou se v dostatečné vzdálenosti obrátili, aby viděli, co se děje. To samé udělali i ostatní jezdci až na jednoho, který měl nepřítele hned za svými křídly a nemohl se mu ztratit.
"Škyťák." vydechl Strážce a jeho mysl se rozjela na plné obrátky. Člověk by si pomyslel, že hladový drak si vybere nejbližší a nejpomalejší oběť, kterou byl Rybinoha s Flákotou. Jich si drak ale vůbec nevšiml, a Jack přemýšlel, čím to mohlo být. Až po chvíli to spatřil.
Stál na něm Drago a pravděpodobně mu určoval směr. "Musíme jim pomoct!" vyjekl a koukl se na všechny okolo sebe. Hned na řadu přišel plán, nebyl ani jednoduchý ani bezpečný, ale jaký plán by v takové situaci byl, že?
Než se nadáli, drak začal po své vyhlédnuté kořistí plivat dlouhou ohnivou čáru. Všem se zatajil dech, protože kouř jim nedovolil vidět tak dobře jako vždy. Jakmile ale spatřili siluetu Bezzubky a jejich náčelníka, vrátila se jim krev do žil a vrhli si na jejich záchranu s jediným cílem.
Shodit Draga a udělat to tak, aby je už navždy nechal být.
Ve své jednoduchosti to byl plán lehký, jednalo se pouze o jeden cíl. Bohužel věděli o dračím nepříteli příliš málo. Pravděpodobně bude pomalý, ale kdo ví, co dokáže.
Rybinoha se snažil zaměstnat dračí oči, aby přestal pronásledovat Škyťáka a Bezzubku, z druhé strany hlavy mu pomáhala dvojčata. Dragovi se to ale nelíbilo. Mohutným hlasem zařval, svým kopím draka udeřil do slabin na hlavě. Ten se hlavou ohnal tak, že dvojčata odhodil daleko od něj a Rybinoha s Flákou měli co dělat, aby unikli jeho pohledu.
V tu chvíli se to ale stačilo. Purpurový nepřítel ztratil z dohledu kořist, kterou celou dobu sledoval. Zmizela mu vysoko v oblacích a ani samotný Drago netušil, kde jsou.
Ihned na řadu přišla Astrid. Buřině dala jasný povel, aby vypustila své trny. Dragovi stačilo natáhnout svou kápi z dračí kůže, aby je odrazil, okamžitě ale bažil po odvetě a tak se dračí oheň rozprostřel do všech stran, kde naši jezdci byli. Všichni se mu plynule vyhli, ani jeden z nich nebyl zasažen. Další šance se chytil Jack. Buď teď, nebo nikdy. Vločku namířil přímo na Draga a nechal ho letět z výšky mraků střemhlav. Tak, jak to viděl u Škyťáka, když se s Bezzubkou jednou předváděli. Drak sice narovnal svou hlavu, ale ti dva se svezli těsně nad jeho tělem a jako tlaková vlna mířili na svůj cíl. Vločka proti němu vyslal svůj ledový dech, který Drago sice odrazil, ale nepočítal s tím, že i Jack ovládá sílu ledu. Při nejlepší chvíli seskočil ze sedla, dopadl na dračí hlavu těsně za Dragem a jediným jeho přáním mu nechal zmrazit kopí, které držel. Okamžitě jej upustil a s nechápavým pohledem se podíval na Strážce předním. Ovšem, dlouho úlek netrval.
Drago se ušklíbl. „Takže nejsi jen tak obyčejný kluk, jo?"
Jack si nynější ledové kopí šikovným pohybem nohy přehodil do ruky. „Ne." Zavrtěl hlavou a postavil se do bojové pozice. Byl připravený s ním bojovat, ovšem, ten se jenom mohutně zasmál. I Jack se na to usmál. „Být tebou, tak se dlouho nesměju."
„A čeho bych se měl bát, tebe?" pozvedl obočí.
Strážce s ním udržoval oční kontakt do doby, dokud se pořádně nesehnul a když si toho všiml Drago, bylo pozdě.
Seshora k němu jako střela letěl Bezzubka s připravenou ránou. Stačil jedno přesné vypálení a střela trefila svůj cíl, který nyní padal do oceánu, i když se nohama i rukou snažil zachytit o cokoliv, co by jeho pád zastavilo.
Zastavila jej až vodní hladina, na kterou tělo muže dopadlo celou vší váhou. Jack jej sledoval, jak se vytrácí pod hladinou oceánu do té doby, dokud se drak, na kterém stál, nezačal divoce hýbat. Tehdy i on začal ztrácet rovnováhu a jen podivnými pohyby se snažil udržet na drakovu. Pak ale jeho rovnováha zmizela a Jack cítil, jak padá do oné děsivé prázdnoty.
Naštěstí jej před hladinou zachytil Vločka. Okamžitě sklopil hlavu, aby spatřil svého jezdce. Jen tak tak ho držel za nohu, ale zvládl ho chytit! Pousmál se a Jack mu úsměv vrátil. „Díky kamaráde." A i když byl vzhůru hlavou, všiml si, jak se ona fialové stvoření potápí do mořské nicoty a pomalu mu zmizí z dohledu.
„Někdo nám je tady vzhůru nohama." Zasmála se Astrid, která k němu doletěla nejblíže. Jack se na ni usmál. I když se předtím moc nemuseli, oba dva se teď navzájem na sebe usmívali.
„Asi se mu to líbí. Co myslíš Bezzubko, necháme ho tak?" zaslechl onen milovaný hlas. Odvrátil hlavu do boku a oba dva je viděl. Živé a zdravé. Všichni byli v pořádku.
„Prosím, obraťte mě a dejte mě zpátky do sedla, nebo mi nateče krev do hlavy a pak budu ještě nesnesitelnější, než dvojčata a Snoplivec dohromady!" zasmál se Jack.
„No dovol?!" ozval se jmenovaný.
„JO! Co si jako myslíš? Náš nepřekonáš!" vypískl Ťafan s Rafanou dohromady.