Sen nebo skutečnost

Vesnice Saragota

Zdravím u dalšího dílů, omlouvám se za zpoždění .Já vím vydávám kapitoly co týden, ale teď  jsem měla docela složitý týden takže to dřív nešlo. No a teď přeji pěkný počtení. :)

Písnička: Nightcore- Astronomical

Docela dobře se mi spalo, po dlouhé době jsem se konečně neprobudil zpocený a udýchaný. Od té doby co jsem zabil toho člověka z temného cechu mě provázeli noční můry ve kterých bylo vždy to samé, vždycky jsem to sledoval jako třetí osoba. Dával jsem si to zavinu že je mrtvý, spousta lidí včetně Shina mě utěšovala že to byla obrana a že díky tomu co jsem udělal jsem ochránil spoustu lidí. Bohužel já to tak nebral, zabil jsem dýchající bytost, člověka kterým jsem i já. Nebo už nejsem? Tahle otázka mi vrtala celou dobu v hlavě, ale teď jsem se z toho díky Shinovi dostal a pochopil, že jsem na výběr neměl. Že to moje vina nebyla. Že to bylo nejlepší rozhodnutí.

Hned ten další den po tom incidentu jsme se vydali na dlouhou pouť, do nejbližší vesnice bílého cechu, do vesnice Saragota vzdálená přibližně devadesát kilometrů od místa naší bývalé vesnice a cesta nám trvala něco přes týden. Bylo to obtížné, obzvlášť se vyskytovali problémy se starými, zraněnými ale taky i s menšími dětmi. Byl nedostatek pitné vody a jídla, nikdo do teď nechápe jak jsme to ten týden všichni bez jediné ztráty zvládli. Ale přece jen se nám to podařilo, do vesnice nás přijali hned potom co vrchní šaman s veliteli družin vysvětlili naší situaci. Každý dostal svůj vlastní stan který byl rozdělen mezi dvojice,trojice popřípadě i čtveřice, my jsme dostali stan pro dva, tudíž ho sdílím se Shinem. Ale teď přeskočíme z minulosti zpátky do přítomnosti.

Právě teď už uběhlo přesně šedesát dní od doby co jsme se zde zabydleli, mezitím nenastali žádné vážné komplikace a zatím se zdálo všechno v pořádku. Já s mým parťákem stojíme nedaleko vesnice, na malém kopečku kde sledujeme západ slunce. „Je tu nádherný výhled na celou vesnici že?" obrátil jsem se na Shina který zaujatě koukal co se děje ve vesnici „máš pravdu, je to nádherné místo. Ale domov nenahradí" a taky že měl pravdu, i když byl tohle momentálně náš domov, nic nenahradí ten pravý. Naší vesnici kde jsme si vytvořili vzpomínky a taky kde jsme se poprvé seznámily. Všechno co bylo vybudováno je teď zničeno. Zbyly už jen vzpomínky na to kouzelné místo které už neexistuje. Podíval jsem se na Shina kterému právě z očí spustila slaná kapička která dopadla do trávy. Sedl jsem si za Shina a svoje ruce mu dal okolo pasu, své ruce si dal na ty mé a opřel se zády o mou hruď. Bradu jsem si položil na jeho rameno, občas jsem mu dal malou pusinku do vlasů. 

Spolu jsme tam strávili něco přes hodinu, pořád jsme se k sobě tulili „není ti zima?" „Není, u tebe mi zima není. Ale měli bychom se vrátit" kývl hlavou a pomohl mi na nohy, po cestě zpátky jsme si povídali tak jak bylo ve zvyku.

Ve stanu jsme spolu zalehli do jedné postele, oba nedokážeme usnout bez toho druhého. Strašně moc jsme se za tu dobu sblížili ale teď už se to nedá vydržet, nechci aby mě bral jen jako kamaráda. Chci být pro něj něco víc, chci být jeho život. Leželi jsme k sobě zády a on nejspíš přemýšlel jako já, otočil jsem se na něj a jemně ho zatahal za rukáv trička. Otočil se a namáčkl si mě k němu na hruď „copak je? Ještě sis nezvykl co Kazu, to já taky ne" usmál jsem se a dlaní mu přejel po jedné půlce obličeje „to není ten důvod, ale máš pravdu je těžké si znovu zvyknout někde jinde. Ale mám tebe, a to mi stačí" „jaký máš jiný důvod? Víš že mi můžeš říct cokoliv, dali jsme si přeci slib."

 Posadil jsem se do sedu po chvílí si ke mně sedl i Shin „promiň mi to co teď udělám, ale já už to nemůžu vydržet" vypadal že vůbec nechápe, jednu ruku jsem mu dal na rameno a tu druhou na jeho tvář. Teď vypadal ještě víc zmatený než předtím, ale to mě neodradí od toho co chci udělat. Pomalu jsem se přibližoval k jeho rtům, jeho sladké polštářky byly na dosah. A pak se to konečně stalo, mé rty se dotkly těch jeho. Nezapojoval se, s tím jsem tak nějak počítal. Byl to jemný polibek. Po chvíli mě překvapil svou rukou kterou položil na tu mou co byla na tváři. Ta druhá se omotala kolem mého pasu.