Sen nebo skutečnost

Je po všem?

Ahoj, Tak tady je další kapitola. Tentokrát už předposlední. Poslední kapitola bude spíše bonusová to jen aby jste věděli jak to dopadne. Ta bude nejspíš i kratší. Doufám že si užijete poslední kapitoly tohohle příběhu. Už chystám další ale nejdřív bych ho ráda dopsala. Mezitím dopíšu ten starší a pokud to vyjde (spíše ne) tak do dalšího roku vyjde nový příběh. :)

Písnička: Kehlani- Gansta

Dny ubíhaly jako splašené. Celá vesnice je od rána do večera na nohou. Radost a smích vystřídal strach a napětí, který začal panovat během několika dnů. Stěny které se stavěli snad ze všeho nejdéle vypadají hodně pevně. Bohužel je to jenom kamufláž, ty zdi stojí jenom proto aby zmátli vojáky z černého cechu. Na nějakou dobu je to zdrží, aspoň do té doby než se podaří vylidnit vesnici.

Ve volném času jsem poctivě cvičil abych se zlepšil, sice podle slov Shina se už nemám co učit. Já si ale tím jistý nebyl, mám takový pocit že něco dělám špatně. Stačí jeden špatný pohyb a vše bude ztracené. Po našem rozhovoru se šamanem mi přidělil nějaké lidi z průzkumného oddílu aby na mě prý "dohlíželi". To jsem dítě? Chápu, někde tady pobíhá Černý cech který po mě chce, já vlastně nevím co chtějí ale prostě mě chtějí. No nebudu nad tím radši dál přemýšlet nebo se do toho zamotám víc než teď. 

Fajn přijímám ten fakt že prostě po mě jdou a že chtějí aby se mi nic nestalo. No zřejmě to nestačilo Shinovi. Nejenom že mě hlídají ty dva poskoci ale i Shin se svými sourozenci. Když se to snažím Shinovi rozmluvit tak to skončí hádkou, nechce mě nechat ani sekundu samotného. Před několika minutami mi zakázal mluvit s lidmi, přišlo mi to úplně zbytečné. Hned jsem se k tomu musel vyjádřit a jak to skončilo, jasně že hádkou jak jinak. Možná jsem to trochu přehnal, ale nelíbilo se mi jeho chování.

 Sebral jsem se a chtěl odejít, chytil mi ruku ale já se mu vytrhl. Chtěl jít za mnou ale já na něj zakřičel ať mě nechá být, neviděl jsem jeho reakci na mé chování protože jsem se rozběhl pryč. Ani nevím kam jsem běžel nejdřív mě napadlo že půjdu na mé místo, tam kde se stará vrba sklání k břehu vody. Ale hned jsem to zavrhl, ví že tam chodím často a proto by tam šli jako první. I když je mi jasné že mě tam budou hledat.

 Necítil jsem nohy ale i tak jsem se nezastavil a pokračoval v běhu dál. Vběhl jsem do hustého lesa, ani stopa po lidech nebo zvěři. Zastavil jsem se a rozhlédl po okolí. Stromy a zase stromy. Ani malý ptáček se neodváží překročit hranici do lesa. Ba dokonce ani ten paprsek světla se tu neodváží zasvítit. Aspoň mě tu nebude nikdo hledat, zůstanu tady do večera a pak se rozhodnu co dál. Mezitím jsem se rozhodl že popojdu kousek dál do hlubin lesa a zjistím jestli se za tím lesem nenachází něco jiného než další rozsáhlý les.

 A měl jsem tak nějak pravdu. Od dalšího lesa mě dělil prudký kopec dolů. Cesta zpátky trvala poměrně dlouho. Koukat se kolem sebe jsem nemohl protože jsem pomalu neviděl ani na špičku svého nosu. A stejně by to nebylo nic zajímavého, taky co chcete obdivovat na jehličnatých stromech kterýma se les jenom hemží. Jo byly tu i listnaté ale ty se rovněž nedají obdivovat.

Jediné co mi zbývalo byla hromada neprotřízených myšlenek které se mi hromadily na kupu a tak vytvářely ještě větší hromadu než do teď. Polovina myšlenek běhala k Shinovi a ta druhá k věcem typu jak tohle všechno dopadne nebo jestli přežijeme. Musel jsem být natolik zabraný do vlastních myšlenek že jsem nejspíš špatně odbočil. Byl jsem unavený a tak jsem si ustlal u nejbližšího stromu na mechu s tím že půjdu pro dnešek spát a zítra najdu cestu zpátky domů.

Vstal jsem opravdu brzy, začala mi být zima a měl jsem hodně velkou žízeň. Měl bych se co nejdříve vrátit, nejspíš budou mít starost. Ani nevím jak ale snad po dvou hodinovém bloudění po lese jsem se konečně vymotal z kruhu a dostal se na lesní cestičku kterou jsem přišel. Sotva jsem se vymotal z jednoho problému dostal jsem se do druhého. V cestě mi stála mlha tak hustá že by se dala i krájet. Nějakým způsobem jsem si s tím poradil a dostal se na louku ze které šlo vždy pěkně vidět na vesnici. A opravdu na vesnici vidět šlo.