Sen nebo skutečnost

Další problémy

Zde další část, doufám že si ji užijete. Upřímně nevím jak vy ale já si to zatím užívám :D

Písnička: Nightcore- Human 

Ráno jsem se vzbudil jako první, Shin stále klidně oddechoval vedle mě. Nutně jsem si potřeboval odskočit na toaletu a taky mě napadlo že bych mu přinesl snídani, co nejjemněji jsem jeho ruku nadzvedl abych se dostal z pevného sevření. Konečně ruka z krku byla pryč ale v tu chvíli jsem pocítil druhou jeho ruku na svém boku, leknutím jsem lehce cukl. Zkoušel jsem mu jeho ruku z mého pasu oddělat, ale bylo to marné. Shin mě držel snad ještě pevněji, nakonec jsem to vzdal, a zalehl zpátky na své místo. Shin už byl vzhůru a měl ten svůj ksichtík který naznačuje že se mu něco nelíbí, chtěl jsem se ho optat co mu tentokrát nevoní, ale než jsem stihl vyslovit první písmeno, zarazil mě jeho prstem, který přiložil k mým rtům. „Potichu! Můžeš mi říct, proč mi chtěl zdrhnout zdroj tepla?" pravděpodobně ten zdroj tepla byl já. „No víš... chtěl jsem ti udělat snídani, no a taky.... Strašně se mi chce na záchod" Shin se začal smát na celý kolo že nás slyšeli snad i v sousední vesnici, tedy upřímně nevím co je vtipný na tom že potřebuji vykonat ranní potřebu. „ Buď ticho! Hlavně že mě tady poučuješ ať jsem zticha, a sám zticha nejsi! A mohl bys mi prosím tě říct co je tak vtipného na tom že potřebuji čůrat?" vstal jsem z postele a začal se oblékat do svých šatů, ovšem nevšiml jsem si že moje knoflíky jsou zapnuty cikcak, přece jen jsem ještě na půl spal. Ovšem Shin si toho všiml jako první a vyprskl smíchy že spadl z postele na zem, v ten moment jsem ho chtěl nechat ležet na té podlaze a prostě si to někam odpochodovat. Ale ne já musím být dobrá duše a pomoct mu na nohy, vážně nedokážu být na něj naštvaný déle jak deset sekund a to se teď i potvrdilo. „ Pane bože kolik sakra vážíš, nejméně půl tuny ne?" postavil jsem ho, a pro jistotu ho ještě přidržoval kdyby ho chytil balanc, po chvíli vypadal v pohodě tak jsem ho pustil a začal se věnovat mým knoflíkům které byly zapnuty špatně.

 Při spravování knoflíku mi párkrát pohled sjel po Shinovi který se zrovna převlékal, ovšem pár detailu mi neuteklo, obzvlášť ne ty na zádech, měl tam jizvy všech velikostí a tvarů, některé vypadali že byly hodně hluboké a některé zase takové jemné, že by se to dalo považovat za škrábance. „ .....Shine poslyš" otočil se na mě, a hlavou naznačil ať pokračuji „ Víš, jak ses převlékal všiml jsem si těch jizev na zádech, z čeho je máš?" povzdechl si, myslím že měl v plánu to přede mnou ukrýt, ale nějak se mu to nepovedlo. Shodil ze sebe právě oblečené triko a nastavil záda tak abych na ně viděl. Automaticky jsem k němu přešel a rukou mu pohladil snad každou jizvu na zádech." Většina těch jizev, jsou z mé moc nehezké minulosti, až přijde čas tak ti to budu muset říct, ale teď prozatím ne. Zbytek jizev jsou z boje nebo když jsem dělal kraviny jako malé díťe" jsem zvědavý co myslí tou nehezkou minulostí, nebude to nic příjemného, teda aspoň pro něj to není. „Bolí tě to pořád" s touhle větou mu pohladím tu největší jizvu co tam má. „Fyzickou bolest necítím, ta už pominula, ale ta psychická tu bude navždy" je smutný a přes to všechno se nutí k úsměvu, všechno se to v něm bije.

 Chytne se na místo kde je srdce a já pochopím. Začne se oblékat, chvíli se na něj jen tak dívám, pak si ho pomocí ruky přitáhnu tak aby mi viděl do očí, opřu si své čelo o to jeho „vždycky za mnou můžeš přijít, kdykoliv ti pomůžu, i za cenu toho že to neunesu a sesypu se, pomohu ti to břímě nést. Nenechám tě v tom, slyšíš? Nenechám." Oběma se po tvářích vytvořila slaná cestička, po kterých se kutálel jeden slaný drahokam za druhým. Shin nedokázal nic říct, výskal jsem ho ve vlasech a zároveň ho konejšil se slovy „všechno bude v pořádku, jsem tu s tebou". Totálně to všechno na něj spadlo, musel se cítit jako domeček z karet. Po několika minutách jsem ho konečně uklidnil a on usnul v mé náruči. Nějakým záhadným způsobem se mi ho podařilo dostat do jeho postele, nejradši bych si za ním vlezl a hladil ho po hebkých vlasech, ale bohužel musím jít cvičit. Doufám že nebude mít noční můru nebo něco podobného, řekl jsem si v hlavě a pokračoval v tréninku. S katanou mi to jde, ale je nejvyšší čas vyzkoušet i něco jiného, hned mé prsty sjely po luku a šípech. Přede mnou byly terče, napnul jsem luk a vystřelil, a hle já se trefil přímo do středu. Takto jsem cvičil další tři hodiny, byl jsem na to už zvyklý.