Sen nebo skutečnost

Musím jít

Zdravím. Tak tady je konečně poslední díl. Já vím zase mi to trvalo, bohužel jsem to teď neměla lehké, protože se v naší rodině stala velká tragédie. Neměla jsem náladu na nic. Ale Teď jsem si tu chuť i čas našla a proto ji tu máte. Taky tvrdě pracuji na mém příběhu který nevím kdy vyjde protože ho nejdřív chci dokončit aby to vycházelo pravidelně. Taky se vrátím k mé úplně první knížce abych ji dopsala a trochu vylepšila aby se dala číst. :) ♥

Písnička: Cover by Kim Seokjin (BTS)- I love you

Seběhlo se to tak rychle. Bylo to zvláštní. Na kopečku z ničeho nic vyrostly dva železné oblouky tvořící takovou bránu. Vevnitř té brány se pohybovalo tmavé a světlé modré světlo. Nikdo nevěděl odkud se to vzalo, řekl bych že ze země, jiné pochopení proto nemám. Všichni jsme se přesunuli blíž. Vládlo hrobové ticho, nikdo se nechtěl přiblížit blíž k té věci. Šaman přistoupil k bráně, stál těsně před vchodem který vedl Bůh ví kam. 

„Milí, drazí obyvatelé naší vesnice. Hodně nás toho potkalo. Ztratili jsme nejbližší přátele, rodinu ale tahle hrozná věc nás ještě víc sblížila a posílila v boji pro další milované. Nedokážu říct jestli se Černý cech obnoví a pokusí se o to znovu, nezbývá nic než čekat a věřit že tentokrát je to za námi a my můžeme být svobodní. Možná se ptáte co je zač tato obří konstrukce. Je to brána vedoucí z tohoto světa do jiného a zpět. Za normálních okolností by to tady nestálo ale protože je tu jeden mladý člověk který nepochází z této planety, bylo důvodem otevřít bránu." 

Šamanovi oči mě vyhledali v davu „Milý Kazuki, moc ti děkujeme za pomoc. Ale teď je ten správný čas se rozloučit a vrátit se tam odkud patříš." Povzdychl jsem si, věděl jsem že to neobejdu. Že se to stane. On mě varoval. Řekl abych se nezamiloval, ale já ho neposlechl. Utvořil jsem si silné pouto mezi Shinem a mnou samým. To samé i u Mikia a Sashy. 

Podíval jsem se na ně. Oba brečeli jako o život. Objal jsem je pevně co to šlo, i slzička ukápla. Budou mi chybět. Otočil jsem se k odchodu abych se mohl rozloučit s ostatními z vesnice. Sashina ruka mě zastavila, pevně mě objala a do ruky mi dala malý papírek s kresbou na kterém jsme všichni tři. Tak moc mě to dojalo. Mikio mi dal malý drobný železný lísteček ve kterém bylo vyryté Mikio Yasue a Ryyu Enami. „To nemůžu přijmout" Chtěl jsem mu to vrátit ale mou ruku stáhl zpátky. „Ale můžeš, u tebe bude víc v bezpečí. Aspoň nás budeš mít pořád v paměti. Oba." Objal jsem ho a jemně ho poplácal po zádech. „Vrátíš se někdy?" Hlavu jsem natočil směrem k malé holčičce která měla slzy na krajíčku. „Sasho, jsi dost velká a proto ti nebudu lhát. Sám to nevím. Jen prosím slib mi že se o sebe postaráte a že si splníš svůj sen. Že za ním půjdeš i kdyby tě to stálo cokoliv." „Slibuji." 

Ještě jednou jsem je objal a pokračoval dál, tentokrát k rodině Shina. Etsuko se nahnula a na krk mi připnula její řetízek, který nosil štěstí. „To aby tě štěstí pronásledovalo, aby si věděl že jsme pořád s tebou" Dala mi malou pusu na líčko. Kioko a Ichiro mi dali společný dárek. Nevím jak to udělali ale je to nádherné. Dva dřevěné rámečky ozdobené šiškami a dalšími přírodními materiály odtud. V Jednom byla krajina a vesnice ve které jsme se poprvé všichni shledali a v druhém byla společná. Celá rodina. Mikio, Sasha, Etsuko s Kioko a Ichirem, já a Shin. Počkat Shin. „ Moc vám děkuji. Bude se mi stýskat. Až..Vyřiďte Shinovi že ho miluji. Strašně moc." Všichni kývli.

„ A co kdyby si mi to řekl sám" O berlích se ke mně pomalu blížil Shin. Položil jsem všechny dárky na zem a rozběhl se k němu do otevřeného objetí. Brečel jsem mu do hrudi. „ Lásko neplakej. Bože. Budeš mi chybět, byly jsme spolu tak málo. Na." Odtáhl se, nemohl jsem si nevšimnout že mu s očí tečou slzy o rozměrech hrášku. Podal mi dřevěné vyřezávané srdce ve kterém byla vyřezána naše jména a pod nimi to sladké slovo. Miluji tě.

Bylo to těžké se od něho odpoutat. Na rozloučenou jsem mu daroval jeden mokrý polibek než jsem se malým krokem došoural k bráně domů. Na všechny jsem zamával a pak vkročil dovnitř.

Vyšvihl jsem se do sedu a zjistil že jsem ve svém pokoji v mé posteli. Páni jako by se tady po celou dobu zastavil čas. Dárky co jsem dostal leželi vedle mě na posteli a já se musel jenom pousmát. Už teď mi chybí. Věci jsem rozmístil tam kde se mi nejvíce líbili. Když bylo vše hotové seběhl jsem po schodech dolů do kuchyně kde za stolem seděl otec a četl noviny a mamka zase vařila večeři. Rozběhl se a objal je každého zvlášť. Konečně doma. Ale chybí mi tu ostatní. 

Dny, týdny a měsíce utíkali jako voda až se z nich staly roky. Vrátil jsem se do školy, dělal své povinnosti jako normální kluk. Jednou jsem se vracel ze školy domů a už z dálky na mě otec s matkou volali že mám návštěvu. Kdo by to mohl být? Když jsem vešel dovnitř tak jsem se vyzul a bundu pověsil na věšák. Šel jsem do obýváku kde to se mnou málem švihlo o zem.

 On tam stál. V normálním civilu. Usměvavý, šťastný. Tašku jsem švihl na zem a rozběhl se Shinovi do náruče. Jemně mě políbil a já se s radostí zapojil. „Co tady děláš? Tolik si mi chyběl, myslel jsem že umřu." Pohladil mě po vlasech a sedl si na gauč. Stáhl si mě na klín a začal vyprávět. Samozřejmě jsem to neposlouchal, zachytil jsem pouze důležité informace. „ Opravdu tu se mnou zůstaneš? Co tvoje mamka a sourozenci?" Dal mi pusu na líce „Neboj se, zůstanu. Už se od tebe nehnu ani na krok. Samozřejmě že je budu navštěvovat o tom žádná Na začátku protestovali ale když jsem jim řekl že to bez tebe nezvládám pustili mě. No a tady mě máš" Usmál se. Jemně jsem ho líbl na nos.

Ten den k večeru jsem vše vysvětlil rodičům že nejsem na holky a taky že mají nového zetě, jako že spolu chodíme. Rodiče to vzali v pohodě, jsem za to rád. Miluji své rodiče a Shina. Shinovu rodinu ale i Mikia se Sashou navštěvujeme skoro pořád. Mé rodiče jsem je s nimi samozřejmě seznámil. Teď už můžu konečně říct že se cítím milován ze všech stran a že jsem spokojený. Vše je tak jak má být.

Mikio se seznámil s velmi příjemným klukem do kterého se zamiloval i když nedoufal že by se to znovu stalo, začali spolu chodit a jsou spolu šťastní. Samozřejmě i na dále chodí na hrob za Ryyuem, jak jde vidět i on si přeje aby byl šťastný a na všechny dohlíží.

Sasha se stala hlavní bylinkářkou a léčitelkou, pomáhá všem kteří to potřebují. Jsem na ní hrdý, dokázala jít za svým snem.

Etsuko povolali do rady Bílého cechu a ona to s radostí přijala.

Kioko a Ichiro se stále nezměnili a pořád se mezi sebou kočkují jak malí, mohli by už dospět.

O Renzovi nemáme žádné zprávy ale doufáme že se brzy ozve protože za tu dobu muselo přestat sérum účinkovat.

Zbytek vesnice je v pořádku, obyvatelstvo se rozrostlo. Chvíli trvalo než se vše vybudovalo zpátky ale věřím že je to taky naposledy. 

No a já a Shin spolu tvoříme neskutečně bláznivý pár. Smějeme se všemu společně. Prostě se milujeme snad víc než dřív a vážíme si toho. Vážíme si jeden druhého protože každý z nás je pro toho druhého životem. 

Věřím a slibuji že i nadále budeme své životy střežit, že se budeme milovat a svou lásku si dávat najevo. Protože to je to kouzlo, kterému říkám láska.

Tak tady je konec snad se líbil. Docela mě mrzí že tato povídka už končí protože se mi skvěle psala. Cítila jsem se u ní zvláštně, jako by mi něco říkalo pokračuj dál. :) Ještě děkuji za komentáře, přečtení ale i za hvězdičky. Moc si toho vážím. Mějte se a ahoj u další knihy. ♥ :)

Omlouvám se za gramatické chyby.

Přes 1300 slov.