Sen nebo skutečnost

Už vím kde je

Sláva nazdar výletu, ano opravdu po tak dlouhé době jsem zpět. Je to snad neuvěřitelné ale ano jsem zpátky. Doufám že teď jak začne další školní rok budou kapitoly vycházet tak jak mají. Taky bych chtěla oznámit že nejdřív dokončím tento příběh a potom ten druhý. Oba dva zároveň nestíhám, to jste nejspíš zaznamenali. 

Jo a pokud jde o obrázek mapy dělejte že na mapě je jenom jedno králoství a ostatní jsou vesnice. Děkuji :) (Ta šipka ukazuje na místo kde sídlí vládnoucí Černý cech, Shinův otec.)

Písnička: Zedd, Maren Morris, Grey- The Middle (lyrics video)

Ještě ani nezačalo svítat a já jsem na nohách. V noci jsem nedokázal zamhouřit oči a tak jsem přemýšlel. Možná až moc. Promítal jsem si furt dokola to co vím zatím o Shinovi, moc toho sice nebylo ale aspoň něco. Taky mě napadlo že bych se obrátil na Etsuko, přece jen je to jeho matka. Taky mě hodně zajímá co Shinův otec udělal Renzovi a jestli je tam nějaká spojitost s chováním Shina ještě předtím než se vytratil. Je snad možné že by nás Shin zradil? V hlavě mi teď poletují myšlenky jako motýlci v břiše tehdy při našem prvním polibku. Jsem zmatený, nedokážu rozeznat co z toho může být pravda a co ne.

Možná.... V tu chvílí jsem se prodral všemi myšlenkami zpátky do reality, vyskočil na nohy popadl katanu zasunutou v pochvě která ještě do teď byla opřená o vysokou vrbu sklánějící se nad potokem a vydal se směrem ke stanu Shinovi rodiny. Jestli mi někdo dokáže zodpovědět na mé otázky tak to budou právě oni. Bez jakéhokoliv upozornění jsem přímo vletěl do stanu.

Etsuko zřejmě vařila oběd a to co bylo v hrnci skončilo na zemi za hlasitého ječení. Bylo to tak hlasité že to i Ichira probralo z polospánku, bylo to velmi vtipné když nevěděl co se děje, mával rukama ze strany na stranu a to jenom zapříčinilo že se jeho kniha skutálela na zem a zavřela se. Nejlepší na tom všem snad bylo že v té knize nebyla záložka a on si nepamatoval na jaké straně skončil. Nejspíš si toho ani nevšiml ale hned to napravil když vstal a na knížku šlápl, v té chvílí byl celý stan vzhůru nohama. Ichiro pobíhal kolem knížky a řval že to není možný protože to stejné se mu stalo před několika měsíci a že ho nebaví to číst furt dokola. Pak ještě chvíli něco vykřikoval než ho přerušila Kioko ať zmlkne.

Všechno se odehrálo tak rychle že jsem ani nepostřehl že Kioko celou dobu stála opřená o kamenný krb. Můj pohled padl na Etsuko která měla jednu ruku položenou na čele a druhou na břiše která se s hlasitým smíchem smála na celé kolo že to muselo jít slyšet i v sousední vesnici. A věřte mi že nejbližší vesnice je vzdálená nejméně sto padesát kilometrů.

Já, Kioko a dokonce i Ichiro jsme na sebe nechápavě koukali, když se konečně po několikáté vlně smíchu Etsuko přestala smát nastalo ticho. Ticho narušovalo vrzání pohovky na kterou si Ichiro a Kioko stále s nechápavým výrazem sedali a sbírání jídla se střepy které skončili na zemi při mém vpádu do stanu.

Etsuko se jistou chvíli přehrabovala z jedné z poliček než něco vytáhla, přešla ke stolu za který usedla a onu věc položila na stůl. „Vím proč si tady, chceš znát podrobnosti Shinovi minulosti. Jen nechápu k čemu to potřebuješ" rozešel jsem se směrem ke stolu ke kterému jsem taky usedl. „Potřebuji to vědět, nevím jestli je to jen domněnka a nebo to může pravda. Musím si urovnat myšlenky" 

Etsuko nějakou dobu přemýšlela, pak k sobě přisunula věc kterou vylovila z police. Vypadalo to jako nějaké album nebo deník. „Do tohohle deníku jsem začala zapisovat hned po narození Renza, nejmladšího sourozence Shina. Nemůžu ti zodpovědět na všechny otázky ale třeba ti ten deník pomůže si urovnat všechno v hlavě. Už mi je jasné proč chceš vědět víc o jeho minulosti, domníváš se že se nachází na sídle Černého cechu. Něco by na tom bylo, několikrát jsem po odchodu Shina slyšela manžela jak mluví k někomu že chce Shina získat zpátky. Taktéž se domnívám že ta osoba s kterou mluvil byl Renzo, je víc jak možné že vás po celou dobu sledoval. Je taky možné že za zmizením Shina stojí právě Renzo. Nic víc nevím, teď by si už měl jít. Buď opatrný, nikam nechoď sám když tak se obrať na Ichira nebo Kioko, jsou zkušení lovci. Kdyby si náhodou narazil na Renza, dávej si na něj pozor. Je nebezpečný víc než můj manžel, ta látka z něho udělala zvíře a obavám se že jeho tělo je na ní závislé, to znamená že proměna je v pokročilém stavu, nedokážu říct jestli je pro něho pozdě ale pro Shina pozdě není."

Jen jsem kývl a vyběhl ze stanu, docela mě překvapilo jak dlouhou jsem se tam zdržel. Slunce už zapadalo, pomalu nešlo vidět ani na špičku nosu. V posteli jsem si dlouho do noci pročítal deník, nemám ho sice dočtený ale několik podstatných věcí už vím. S myšlenkou na Shina jsem usnul.

Opět jsem se brzo ráno probudil, tentokrát to ovšem nebylo stejné. Probudilo mě docela hlasité vzlykání. Prudce jsem se vyšvihl do sedu, strašně jsem se lekl že nás našli a znovu napadli. Naštěstí to byla jenom Sasha které spadla panenka, zvedl jsem ji ze země, hned si ji přivinula k sobě a přimáčkla se víc k Mikiovi který spal. Má tvrdý spánek, i kdyby mu u ucha někdo zatroubil tak nehne ani brvou. V téhle době to není zrovna bezpečné. Chtěl jsem si znovu lehnout ale nešlo mi usnout.

Oblékl jsem se a vydal se ven ze stanu. Bylo všude ticho až na jeden stan, stan hlavního šamana. Z hlasitým zakašláním jsem vešel dovnitř, z venku to vypadalo jako by si o něčem dohadovali. „Ah Kazuki, jsem rád že jsi tady. Tohle tě jistě bude zajímat a navíc se tě to týká" rukou mi pokynul abych si sedl ke stolu. Byly zde přítomní ti nejdůležitější lidi z vesnice. Šaman, správce vesnice, velitelé družin, nejsilnější vojáci taky jsem zbystřil Etsuko s Kioko a Ichirem. Pohledem jsem přejížděl ze šamana k Etsuko a zpátky. „Můžemi někdo říct co se tady děje?" promluvil jsem do ticha. „Ale jistě. Hned ti to vysvětlím. Jistě znáš dobře Shina Hazukiho je to tak?" trošku jsem zmrzl když vyslovil to jméno „Ano, velmi dobře ho znám je to můj nejlepší kamarád a zároveň přítel. Děje se něco, našli jste ho?" všichni vypadali že se perou s tím jestli mi šaman řekne to co bylo nejspíš hodně důležité. „Ano našli, nebo spíš někdo ho našel." srdce mi štěstím poskočilo „A kde je? Můžu ho vidět?" „Není tady, a myslím že nějakou dobu nebude." trošku mě to zaskočilo „ Říkal jste přeci že jste ho našli, tak kde je?" „Není to tak snadné jak to vypadá. Tohle dneska přiletělo se sokolem" 

Blíž ke mně posunul bílou obálku s rozlomenou pečetí, pečeť jsem nepoznával. Nejspíš nebude z vesnice. Vrchní část obálky jsem otevřel a rukou vytáhl bílí papír s textem napsaným nejkvalitnějším inkoustem který se zde dá sehnat. Už podle toho se dá říct že to neposlal žádný chudý vesničan, to znamená jediné. „Dopis přišel z Černého cechu. V dopise je napsané že jestli chceme ještě někdy vidět Shina budeme muset bojovat a nebo jim vydáme to co požadují výměnou za Shina" šrotovalo mi to v hlavě než mi to došlo, oni drží Shina „A co chtějí?" peníze asi chtít nebude, tak co tedy? „Chtějí tebe" to snad není možné, k čemu mě potřebují? „Kazuki" pohled který jsem do teď měl zapíchnutý v klíně jsem zvedl k šamanovi „Jak se rozhodneš? Co uděláš? Je to na tobě" 

Co bych měl udělat? Když se nevydám a půjdeme do boje spousta nevinných lidí zemře, ale když se vydám tak pustí Shina a všichni budou v pořádku ne? Nevím zda-li je to správné rozhodnutí ale jestli nám bylo už od začátku rozhodnuté že svůj život neprožijeme spolu tak mi nezbývá nic jiného než ho přijmout. „ Já...se jim vydám" 

Jestli to zachrání život Shinovi udělám to, pro něho cokoliv. Ať aspoň on prožije krásný zbytek života když neměl začátek, přijmu jeho i svůj osud a tím ochráním jeho a všechny ostatní. Bude mi to tady chybět, on mi bude chybět. Jeho rodina, Mikio i Sasha. Celá vesnice ale jestli je to správné udělám to, protože on mi za to stojí. A vždy bude. 

Miluji tě Shine.

Pozor tohle není konec příběhu! Příběh pokračuje dál!

Tak doufám že se aspoň trochu líbilo. Co byste udělali vy na místě Kazukiho bojovali byste nebo byste se radši vydali jako Kazu? Budu velice ráda když mi to napíšete do komentáře :)

A ahoj u dalšího dílů.

Přes 1400 slov.