Sen nebo skutečnost

Zpátky ve hře

Zdravím, jsem zpět a sebou přináším další díl. Snad se bude líbit. :)

Písnička: I'm Fine- Bts

Byl to zvláštní pocit. Po celém těle jsem cítil zimu, ani kousíček tepla. Nemohl jsem se hýbat i když jsem tolik chtěl. Bylo to zvláštní, ležel jsem na zádech, oči otevřené. Na pravé straně bylo světlo a na levé tma. Já ležel uprostřed. Znamená to že jsem něco mezi nebem a zemí? Možná. Rozhodně bych volil variantu abych se vrátil zpět, je tolik věcí co jsem ještě nezažil. Chci si ještě užívat, chci strávit všechen volný čas se Shinem. Stýská se mi. Konečně jsem ho zase našel a mám znovu o něj přijít. Nemůžu to nechat jen tak, slíbil jsem že budu bojovat až do konce. Jsem hodně unavený, síly mi na to nestačí. Slyším hlasy, něco šeptají. Nerozumím ani jedno srozumitelné slovo, kromě mého jména. Volá mě abych se vrátil. V tu chvílí se mi oči zavřou a nastane zase ta nekonečná tma.

Nevím jak dlouho jsem byl mimo, jestli jsem vůbec byl. Ale teď cítím studený vánek jenž mě hladí po tvářích. Něčí teplo které se mi skrz ruku vsakuje do mého těla. A něčí ruka čechrající mé vlasy. Vím kdo to je, Shin, on jediný by se ode mě nehnul ani na minutu. Tak moc se chci probudit, obejmout ho a říct mu jak moc ho miluji, že všechno je v pořádku a že spolu překonáme i to největší zlo světa. Musím mu zkusit dát aspoň malé znamení. 

Moc jsem se snažil. No nejspíš to zabralo. Podařilo se mi jemně stisknout jeho ruku. Hned to zaznamenal a přestal s činností co do teď dělal. Jeho ruku co si do teď hrála v mých vlasech se přesunula na mé líce po kterých jemně prstem přejížděl. Teplé ledové krystalky dopadali na mou tvář kde se roztříštili na ještě menší krystalky. Jedna slza za druhou. Už to mě donutilo se pokusit pootevřít oči aspoň o trošku.

I s jeho uplakanou tváři vypadal dokonale. Přesně takový jakého jsem ho poznal, za tu dobu se nezměnil. Jednu svou ruku jsem mu přiložil na jeho která stále spočívala na mé tváři a druhou jsem mu více zmáčkl ruku. Dívali jsme si upřímně do očí. Vadila mi ta mezera mezi námi a tak jsem se prudce posadil a namačkal se na něho co nejvíce. Slova nebyla potřeba. Všechno co jsme potřebovali vědět jsme získali skrz objetí. Nechtělo se nám od sebe, jako by se jeden z nás bál že toho druhého ztratí. Že se rozplyne a zmizí nadobro.

„Tohle mi chybělo, už nikdy tě nenechám samotného tak dlouho. Miluji tě" Jeho slova hřáli příjemně u srdce. „Mě to taky hodně chybělo, ty si mi chyběl. Měl jsem o tebe strach. Už mě nikdy neopouštěj, prosím. Moc tě miluji" Odlepil se ode mě a se slovy „Slibuji" přitiskl své polštářky na mé. Málem bych zapomněl jak chutnají, po jahodách nebo dokonce po malinách? Nevím, mají specifickou chuť. Znovu se mi rozletělo hejno motýlku v břiše, takový pocit jsem měl úplně poprvé a teď po dlouhé době znovu.

Je krásné být milován. Pocit že můžeš usínat v teplé náruči. Tak krásně hřejivý. Takový přesně Shin je, jemný a starostlivý. On je můj poklad který jsem tak usilovně hledal. A našel ho. Stejně tak, jako se pták nemůže vzdát křídel, se i já nevzdám mého pokladu, mé druhé poloviny. Bez něj bych to nebyl já.Svou hlavu jsem mu položil na rameno, vychutnával si jeho nádhernou vůní. 

Užíval jsem si každou sekundu, a pokračoval bych i dál. No nesměla by nám do stanu vtrhnou ta banda šmíráků. Nejspíše odposlouchávali venku před stanem, to by byl důvod proč se právě teď všichni váleli na zemi na jedné hromadě. A potom kdo má vychování. 

Jen jsem povzdechl a nuceně se odlepil od Shina. S nezájmem jsem se zvedl z postele a přešel ke skříní kde jsem si vzal čisté oblečení. Zašel jsem pod plentu kde jsem se převlékl a bleskurychle se vrátil zpátky za nimi. Tentokrát jsem si nesedl na postel ale do křesla. „Co se děje že jste tu všichni tak vpadli. Jestli jste mě chtěli vidět jestli žiju stačilo slušně zaklepat a nebo na sebe nějak upozornit" Oči jsem zabodl do Mikia který vypadal že každou chvílí usne ve stoje. „Ale my jsme přece na sebe upozornili"

Podotkla Sasha která se snažila vyskočit na můj klín. Natáhl jsem ruky a vysadil ji. „To sice ano, ale jakým způsobem. To že někoho budete šmírovat vám asi nic nepřinese." Jemně jsem Sashu cvrnkl do nosu, ta se jen zachichotala a dál poslouchala. „No dovol, my a šmírovat? My se jenom náhodou procházeli kolem" Ichiro se snažil zřejmě celou situaci zachránit tím že tu jsou vlastně omylem. „Jasně. To je mi ale výmluva, příště radši vymysli něco originálního. Tohle by ti ani slepý nesežral." 

No rychle mu to ale sklaplo. Samozřejmě že jsme se tomu potom všichni začali smát. Povídali jsme si, ovšem nikoho nenapadlo se zeptat kde tak dlouho Shin byl, je možné že jsem byl jediný kdo to nevěděl ale nechtěl jsem na ně tlačit. I na můj stav se nikdo neptal, to nikomu nepřijde divné že žiju, když jsem tam zemřel před očima lidí? Na jednu stranu jsem byl rád že nikdo nevyzvídal, sám nevím co se stalo a tuhle situaci nedokážu pobrat ani já.

Nepopírám že mě to nezajímá, ba naopak, zajímá a to hodně. Jen mám strach tomu čelit. Už jen ta představa že mu dělali něco co je děs i pro silnější povahy, nevím kolik si toho musel znovu prožít, ale myslím že to radši ani nechci vědět. Bolí mě to za něj i když vím že je to už za námi. Ale stále mi jedna myšlenka bloudí v hlavě. Porazili jsme Černý cech a nebo se vzdali? Asi bych si měl co nejdřív promluvit se šamanem, který o tomhle musí vědět víc.

Z naší debaty o tom kdo by snědl více Javorových vdolečku (random vymyslené jídlo, můžeme dělat že je to jejich hlavní jídlo) nás vyrušil zřejmě někdo z průzkumného oddílu. Šaman mě volal, prý potřebuje se mnou o něčem mluvit. 

Z tureckého sedu jsem se pomalu zvedal k odchodu. Shin mě chytl za ruku s tím že půjde se mnou. To jsem mu hned zamítl, že doprovod mám a stejně že by ho dovnitř nepustili. Nakonec svolil i když to byl tvrdý boj. Cestou jsem přemýšlel nad tím co asi po mě bude chtít. Než jsem se nadál byl jsem vtažen do šamanova stanu. 

„Vidím že se těšíš skvělému zdraví, posaď se" Posadil jsem se naproti a vyčkával. „Jsem rád že si v pořádku. Zřejmě nevíš co se odehrálo. Černý cech se prozatím stáhl ale očekáváme brzkou návštěvu z jejich strany. Nechtějí se tě vzdát. A proto je velice pravděpodobné že tentokrát půjdou po tobě dvakrát víc než minule. Celou vesnici jsme začali opevňovat, je to možnost jak je aspoň nějak zdržíme a dostaneme ostatní do bezpečí. Potřebujeme každou ruku k dílu a proto jsem rozeslal několik dopisů ve kterých žádám ostatní cechy o pomoc. A jelikož se to týká i tebe chci se tě zeptat. Souhlasíš s tím?" 

Teda, jsem zaskočen. Jak vidím spoustu se toho změnilo za tu dobu co jsem byl mimo realitu. Tak nějak s tím počítám že půjdou po mě, taky proč by jinak na nás útočili. Ohledně opevňování, myslím že je to skvělá možnost jak je aspoň na nějakou dobu zdržet, budeme mít víc času dostat ostatní do bezpečí. Pokud jde o ostatní cechy, je to velmi nápomocné. Jak řekl šaman, každá ruka k dílu se hodí. Nemám důvod nesouhlasit. 

„Ano, souhlasím" Teď už nezbývá nic jiného než čekat. Doufám že to ostatní cechy stihnou dřív než si usmyslí zaútočit Černý cech. Do té doby přidám ruku k dílu i já. Musím se stát ještě lepším bojovníkem než do teď. 

Podaří se mi to?

Tak tady je konec další kapitoly, já vím tentokrát je to kratší ale bohužel mě dnes nepolíbila múza. No snad to bude příště dlouhé tak jak má. Tak ahoj u dalšího dílů. :) 

Omlouvám se za gramatické chyby.

Přes 1300 slov.