příběh je o dívce která se přistěhovala do Troffos z Osla. je velmi chytrá. ve škole v troffos chdí do 8 třídy kde se seznamí s dvohčaty marcusem a nartinusem. jenže ona je nezná a do jednoho z nich se zamiluje. pak když jí kamarátka koupí lístky na...
Ráno jsem se probudila na ten nejotravnejší zvuk. Budík.
Vstala jsem a vzala si na sebe:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
( bez rtěnky , kabelky , svetru.) Ve škole jsme psali z Norštiny a to jsem uměla no a pak ze Zeměpisu. Na to jsem zapoměla takže to bude horší známka. Ani jsem se na to nepodívala.
Po škole jsem šla se Zuzkou do parku a pak domů.
O dva dny později.
Pohled Mace "Brácha nevíš kde mam kopačky?" Ozval se Tinus z kuchyně. "V obíváku a pohni musime jít!" Zařval jsem na něj z chodby už připravený k odchpdu. " Jo už du , už du" vběhl do chodby a rychle se obul. A vyrazili jsme.
Na hřišti už bylo pár týmů. Hledal jsem Elišku. Našel jse ji jak se objímá s nějakýma holkama z týmu z Osla a taky s nějakým klukem. Nevim proč ale začal jsem.trochu žárlit. Vlastně ani nevim na co dyť ona mě bere stejně jenom jako kamaráda.
Pohled Elišky: Došla jsem na hřiště a uviděla jsem Anet Báru Sáru Radka a další holky a kluky z mého bývalého týmu. Hned jsem k nim běžela a se všema se objala. Nejdéle samozřejmě se Sárou a s Radkem. Radek je jeden z mích nejlepších přátel. Je úžasný a mam ho moc ráda ale nechodila bych s nim. Hned začali takové ty tradiční otázky jako "jak se máš ? Jsou tu na tebe hodní? Vrátíš se k nám?" A další...
Byla jsem tak zaměstnaná že jsem si nevšimla že přišel Mac a Tinus. Těch dvou jsem si všimla až když se Macobi silné paže obmotali kolem mého pasu. Tím si mě přitáhl do obětí. Věnoval mi polibek do vlasů a já mu na oplátku pohlazení po vlasech. Mám ho sice ráda. Možná víc než jako kamaráda ale nevím jestli on mě taky. Ikdyž mi to jednou řekl do telefonu moc tomu nevěřim.
Asi po 10 minutách začal zápas. První hrál tým Maca proti týmu z Osla. Skončilo to remízou 4:4. Pak hráli další a to skoncilo 3:5 Takhle to šlo dál a dál.
Až když se hrál poslední závěrečný zápas kde se hrálo o první místo ( bylo to nerozhodně) se stalo něco co se nikdy stát nemělo. Hráli proti sobě tým z Osla (můj bývalý tým )a tým Mace. Po 3 minutách si jeden z hráčú z Macova týmu zranil nohu. Vyděla jsem jak Mac a Tinus něco řeší a pak Mac něco řešil s rozhodčím. A já jsem jen slyšela tu větu. " Smanším počtem hráčú nemůžete hrát.Když jsi najdete náhradníka tak to můžeme dohrát. Jinak jste druzí" Přesně jsem věděla co se ste. Ne ne ne nemislete na to ani jeden prosím. Pomislila jsem si ale marě. To už ke mě oba běželi. Vstala jsem a snažila se co nejrychleji doatat pryč. Nechci hrát, a hlevně né proti s vému bývalému týmu.😢 "Eliško zastav prosím" řekli Mac a Tines jednohlasně kousek zamnou. Nevím proč ale poslechla jsem je. Jen jsem se neotočila. " Já... já vím co po mě chcete..." řekla jsem trochu neklidným hlasem. Stále jsem k nim byla otočená zády. "Eliško já vím že je to proti lidem které máš ráda ale udělej to pro nás prosím." Tinus mě chytil mě za ruku a otočil si mě obličejem k sobě. To ne já ne. Opakovala jsem si stále v hlavě. Sklopila jsem pohled k zemi ale nic jsem neříkala. Tinus ke mě přistoupil a pohladil mě po vlasech. Pak řekl "tohle je jediná šance ja vyhrát tak prosím, takhle dobrá hráčka by nám mohla pomoci splnit sen " v jeho hlase bylo slišet něco jako zoufalost a také doufání. "Já..." pronesla jsem skoro neslyšně s hlavou stále sklopenou k zemi a pohledem upřeným na mé boty které mi v tuhle chvíli připadali velice zajímavé. Mac ke mě přistoupil a zvedl mi hlavu. Tím mě donutil podívat se do jeho očí a já díky tomu nedokázala říct ne. "Tak dobře ale chci být v obraně" řekla jsem celkem potichu a k tomu si povzdychla. Vzala jsem si věci a šla se převlíct.( věci jsem sebou měla jenom proto že jsem si chtěla potom s Leem zakopat.) Na sebe jsem si vzala :
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
K tomu kopačky. Za minutu jsem sta na svém místě a zápas mohl pokračovat.
Pohled Mace:
Stopla si na své místo a já viděl že není zrovna nadšená z toho že má hrát proti jejím kamarádkám. Avšak snažila se to skrýt. Povzbudivě jsem se na ni usmál a ona mi úsměv oplatila.
Hrála fakt dobře dokonce vichytala i několik gólů které by našemu brankáři prošli. Nakonec to skončilo 0:0
Takže penalty. První kopal Leo a Sára 1:1 Pak kopal Alex a nevim kdo 1:1 Pak Tinus a nevim kdo 2:2 Pak jsem kopal já a ten kluk se kterým se Eliška předtim objimala 3:3 Pak Dan a nevim kdo 3:3
"Potřebujeme někoho kdo to doopravdy trfí" ozval se Tinus vedle mě. "Já ne" ozvalo se několikrát. Pak jsem se podíval na Elišku a ta pochopila o co de a začala couvat. Leo jí však zastavil a řekl" neboj se toho vždyť už jsi to dokázala" pousmál se a já s Tinusem taky. "Ona půjde"ozval se Leo . Chytl jí za ruku a dotáhl před bránu. Kopl jí míč a ona vistřelila. Trefila se. My jsme vyhráli všichni jsme se začali radovat.
Pohled Elišky: Trefila jsem se ale šťastná jsem z toho nejsem. Někde kousek za sebou jsem uslyšela "podrazačko, zrádkyně..." zabolelo mě u srdce. Přesně jsem věděla komu ten hlas patřil.
Byla to...
Ahoj🤗 Jak se vám tenhle příběh líbí? Myslim si že v přístí kapitole by se mělo stát něco víc... Tak si ji určitě přečtěte(až vyjde)❤ (IQ-Tereza😂👏)
