😍asi láska no😍

mám mu odpustit?

Sedím u taťky na gauči a divám se na film. "Zlatičko musím na cjvíli do práce co kdyby si šla semnou?"
"Jo jasně" už dlouho jsem chtěla vědět kde pracuje.
Vstala jsem a šla se obléknout. Vzala jsem si černé tricko a roztrhané ryfle. K tomu cernou mikynu s junicornem.

Cešli jsme do visoké budovi. "Ahoj Jirko koho pak si to sebou privedl?"
Ozvalo se zanáma. Prudce jsem se otočila a uviděla mladou paní tak kolem 30 let. Vedle ní stál kluk asi v mem věku a usmíval se. "Ahoj Meliso to je Eliska moje dcera"
"Těší mě" řekla Melisa.
"Mě taky" vypravila jsem ze sebe. Nejsem zrovna společensky typ. Nerada poznavam nove lidi.
"Tohle je můj syn Martin." Martin se usmál docela rostomilím usměvem. Ten usměv je hezký. Ale na Marcuse nemá. Nacoto zase myslym. Dyť Marcus mě podvedl. Do očí se mi nahrnulo trochu slz ale rychle jsem zamrkala takže to nebylo vidět. "Tati já ..." pošeptala jsem mu do ucha. "Chápu di. Druhé  dveře v pravo tam mam věci." Usmál se já se otočila a šla. Došla jsem do mistnosti a sjela po zdi na zem. V kapse mi zavibroval telefon.
Prišla mi sprava.

Marcus: Eliško prosim ja sem ti nechtěl ubližit můžu za tebou přijít a vše ti vysvětlit? Odpustiš mi? 😢😢

Eliska: já ... já ale nejsem doma a už ani nebudu! 😢😢 A už mi nepiš!

Marcus: cože?! jak nejsi? A kde si? Mám o tebe strach takže ti budu psát.

Eliska: Jem v Londýně a odteť bydlim tady! A uz mě nech!

Eliška změnila přezdivku Marcus na kluk co mi zlomil srdce😢.

Kluk co mi zlomil srdce😢: Elisko já vim že sem ti ubližil ale ja ti vše visvětlim jen mi dej šanci.😢😔

Eliška: mám ted praci takze čau a nepiš mi!

Kluk co mi zlomil srdce nastavil vaši přezdivku na My princes

Zacala jsem plakat. On mi nedá pokoj. To nestačí jak mi ubližil.

Někdo otevřel dveře a vešel. Myslela jsem ze je to tata ale nebyl. Byl to....

Byl to... Martin?!
Co ten tu dělá. Rychle jsem si setřela slzy. A snazilase vypadat ze jsem v klidu. On mě obejmul. Coze?! Nechala jsem to být az do chvile kdy...

Kdy mi zazvonil telefon a ja si vsimla nápisu Marcus. Vstala jsem a sla ke stolu.
Zvedla jsem to a rekla.

"Nech mě už na pokoji já se s tebou bavit nebudu! Nevolej mi nepismi!  Ztrať se z mého zivota! "
Zase jsem brečela a típla hovor. S mobylem jes třískla o zeď. Podlomila se mi kolena a já začala znovu plakat. Tak strašně moc to bolí😢.
Zachytili mě něčí ruce a obejmuli mě. Věděla jsem že je to Martin.
"Co se stalo?" Zeptal se kdyz jsem byla u něj v obětí a plakala.
"Nic"
"Nelzi ja vidím že ti něco je tak co treba ti dokažu pomoct."
"Nereš to" vstala jsem utrela si slzy a šla ke dveřim."děkuju ale je čas zapomenout."
"Neni za co" slyšela jsem jestě než jsem dveře zavrela.

Doma (u táty)
Lezim a premíslim asi bych měla ... ne ja to nedokažu. Nedokazu zapomenout stale ho miluju.
***
Musím ještě domů pro věci a ... a já nevím kde chci být. Mám Marcuse pořát rada ale nechci aby mi znovu ublížil. Asi ... asi budu s tatkou.

Zazvoni zvonek a já jdu otevřít. Táta není doma. Otevru a tam stojí Martin.
Vyzvu ho aby šel dal. On mě však začal líbat. Odstrcila jsem ho a dala mu facku. "Vypadni"
Nic neřekl a odesel. Co to mělo byt?
Vezmu si věci a chytim taxi. Tatka ví že jedu domů.

***
Doma si dám věci do pokoje a přečtu si spravi od Zuzky. Doma jsem nebyla celí týden a na spravi jsem jí nechtěla odpovidat.
Eliska: ve 2 v parku ok?

Zuzka: ok

Je 13:45 tak bych měla virazit.
V parku Zuzce všechno visvětluju a taky že tu už bydlet nebudu. Vypadá překvapeně a pak řekne"nech si to vysvětlit. Kdyžvuslišíš i jeho verzi třeba se to visvětli" povzbudivě se usmála. Něco chvíli ťukala do mobilu ale mě to bylo jedno. Přemíšlela jsem jestli tady chci nebo nechci zůstat.

Pohled Zuzky
Všechno mi visvětlila a já jí dala malou radu"nech si to vysvětlit. Když uslišíš i jeho verzi třeba se to visvětli"
Věděla jsem ze teď ho nebude chtít vidět ale já nechci aby odjela. Naťukala jsem správu pro Marcuse.

Zuzka: jestli o ni nechceš přijít tak je semnou v parku
Přecteno

Teď jenom pockat až přijde.

Pohled Elisky
Povidám si se Zuzkou o tom co se tu za tu dobu změnilo. Vtom mi nědko zakreje oči a do ucha mi pošepta"promiň"
Marcus!
Rychle jsem vistartovala z lavicka a začala koktat "kdo ? J-jak ? Zuzko!" Podívám se na svojí 'kamarádku'
Nic horšího si udělat nemohla a abys věděla tak ne nezůstanu tu už jen kvůli vám!" Tekli mi slzy po tvářích.
Bězela jsem směrem domů. U fotbalového hriště jsem přestala bězet a jenom šla. To byla ta největší chyba co jsem dneska udělala.  Marcus mě pevně chytil za ruce a držel tak pevně že jsem se mu nedokázala vikroutit.
"Eliško já tě nepustim chci ti to visvětlit a budu tě držet dokud mě nenecháš ti to říct" tekli mi slzy po tvářích.
" Ona se na mě vrhla. Ona mě polibyla a já spolupracoval ale vim že to byla chyba nikdy bych ti nechtěl ublížit. Stále tě miluju a vzdycky budu. Chapu že mě už nechceš vidět ale byl bych strašně šťastný kdyby jsi my dala ještě jednu šanci. Hned jak jsem si uvědomil co děje tak jsem jí odstrčil. Nikdy jsem jí neměl rád miluju jenom tebe." Tekli mu slzy po tvařích. Sklopila jsem hlavu ale on mi jí hned zase zvedl a podíval se mi do očí. Já se mu zadívala do těch jeho a nedokazala rict  Ne.
"Dobře" vyděla jsem jak se mu rozzarili. Objal mě"děkuju moc " citila jsem ze mu stekla slza. Držel mě tak moc že jsem nemohla dýchat.
Vymanila jsem se z jeho sevření ale stale mě držel za ruce. (No tak k tatovi asi nepojedu no)
Chtěl mě polibyt ale já uhla. Sklopila jsem pohled. Já to nedokážu to je moc brzy.
"Chápu promiň ja nechtěl jsem" sklopil hlavu a já nedokazala odolat a tak jsem ho objala.
Nakonec jsem mu dovolila malou pusu a sla domů.

Doma jsem všechno rekla mamce a zavolala tatovi ze zarim zůstanu tady.
Leo souhlasil a taky rekl ze je rad ze jsme si to viříkali a ze už nejsem smutná.

Ahojky všichni😍 Tak tady je další kapitolka❤
Tery