amor mali + changlix

+one

---

I když jsem se mu snažil ve všech hodinách vyhýbat, skončil jako můj partner na projekt v biologii. Biologie byl předmět, který byl Jisungovi téměř úplně jedno a díky tomu vedle mě pokaždé bylo volné místo. Nikdo jiný si ke mně nesedal, většina žáků se mě bála. Dneska se ale něco změnilo. Někdo v zářivě zelené mikině si sedl vedle mě, ano byl to Lee Felix.

Proč si musel sednout na volné místo zrovna vedle mě? Nemohl si sednout jinam? Nemohl jsem myslet na nic jiného.

Když učitelka kreslila na tabuli diagram, Felix se na mě s jeho okouzlujícím úsměvem otočil.

"Ahoj."

Podíval jsem se na něj ale poté jsem se hned koukl zase jinam. "Ahoj."

"Changbin že?"

"Mhm." Přikývl jsem a v ruce drtil propisku, abych přestal přemýšlet o jeho krásném úsměvu.

"Dobře..um.." Pokračoval když si rukou škrábal na krku. Vypadal nervozní..připadalo mi to roztomilé. "Nejsem nějak moc dobrý v korejštině, takže vůbec nevím o čem teď učitelka mluví."

Hned mi došlo, na co naráží ale jediné co mi bilo v hlavě byla moje matka.  "Chceš abych ti pomohl že?"

Felix si konečně sundal ruku z jeho krku a nervozně se zasmál. "Jo..ale jen když tobě se bude chtít! Jsi skoro ve všech mých hodinách a cítím se v tvé přítomnosti dobře."

Sice jsem nechápal, jak se mohl zrovna v mé přítomnosti cítit dobře.. ale neřešil jsem to. Ode dneška ho vlastně budu muset doučovat a na všechny ty věci co mi máma řekla jsem se vykašlal. "Oh..dobře, budu tě doučovat."

"Super!" Vyjekl Felix a znova se na mě tak krásně usmál. Celým mým tělem projel pocit, který se mi vůbec nelíbil. Svoji propisku jsem znova začal drtit, kvůli obavám které naplňovali moji mysl.

"Hej, si v pořádku?" Zeptal se, když si všiml jak moc pevně jsem držel svoji propisku. Když mi to došlo, upustil jsem ji na lavici a začal pozorovat moje téměř bílé ruce.

"Ano, jsem."

_____________

Přítomnost nového žáka u stolu při obědě vyvolala celkem velké rozrušení. Všichni byli strašně hlasití, a i když mám svoje kamarády rád, připadal jsem si lehce trapně. Až moc se o Felixe zajímali. A když říkám až moc..doopravdy to bylo až moc.

"Yo!" Energetický kluk jménem Bang Chan zakřičel na Felixe, když zjistil že je z Austrálie. "Taky jsem z Austrálie!!!"

Felix z toho vypadal hodně nadšeně a díky tomu se po chvíli spolu s Chanem začali bavit jazykem, kterému jsem doopravdy nerozuměl. Náš stůl se stal velice hlasitým a všichni se překřikovali, aby získali Felixovu pozornost. Zatímco já si v klidu snažil sníst svůj oběd.

"Felixi, máš rád pizzu? Protože kousek od školy se dá koupit úžasná pizza--"

"Felixi, moje mamka má sestřenici, která je taky z Austrálie--"

"Felixi, máš přítelkyni? Hodně holek tu o tobě mluvilo--"

"Hej Felixi, jak můžeš mít tak hluboký hlas když si tak roztomilý--"

"Hej, Felixi.. jsi bohatý?"

"Felixi--"

V tuhle chvíli jsem si chtěl hlavu omlátit o zeď. Cítil jsem se trapně za lidi, které jsem nzýval své kamarády. Felix se snažil na všechny ty otázky v jeho možnostech odpovědět. Nechápu jak to mohl zvládat bez toho, aniž by někoho něčím trefil. Já bych tohle určitě nezvládl.

Povzdechl jsem si a zvedl hlavu. Felix mě pozoroval. Bylo to jakoby byl přichycen při něčem, co by dělat neměl, protože se rychle hned podíval jinam a začal dělat, že poslouchá Hyunjina. A já se mezitím snažil uklidnit svoje srdce, jelikož bilo až moc rychle.

___________

"Hej slyšel jsem, že budeš doučovat Felixe." Řekl Jisung když jsme šli na hodinu po obědě, což byla výtvarka. Nebo spíš šel.. Jisung kolem mě poskakoval.

"Jop." Řekl jsem a ruce si schoval do kapes kalhot. Udělal jsem to proto, abych schoval jak moc se mi klepaly ruce kvůli zimě.

"Jak to, že když se tě Felix jen tak zničeho nic zeptá na doučovaní, ty řekneš ano ale jakmile se zeptám já, tak to nikdy nejde?"

Pokrčil jsem rameny. "Protože si otravný."

"Přeju si být stejně chytrý jako ty, abych neustále nemusel být objetí tvých urážek."

"Vždy se  můžeš učit, ale to ty nikdy neděláš." Řekl jsem se smíchem když do mě Jisung strčil.

"O čem se bavíte?" Řekl najednou jiný hlas a já ten přízvuk poznal okamžitě. Felix.

"Jak zavraždit naše učitele, zajímavé téma že?" Řekl Jisung a obmotal kolem jeho ramene ruku.

"Asi ano..?" Nahlas se zasmál. Hádám, že jsem se na něj koukal až moc dlouho, jelikož se naše oči po chvilce střetly. Znova se na mě tak krásně usmál. "Ahoj Changbine."

"Ahoj F-Felixi." V mysli jsem na sebe začal nadávat za to koktání ale Felix vypadal, že si toho ani nevšiml. Nebo si toho všiml, ale rozhodl se nekomentovat to.

"Proč se pořád chováte jako kdyby jste se potkávali poprvé?" Koukal na nás Jisung.

"Drž hubu Jisung." Zamumlal jsem. Jisung si povzdychl a Felix se začal nahlas smát, což jsem neočekával. Neřekl jsem nic vtipného..a navíc..Felix..vypadal tak krásně když se smál.

Rychle jsem sklopil hlavu a začal přemýšlet co se to se mnou děje a proč mi to vůbec nevadí.

______________

Máma nebyla doma když jsem přišel domů. Tiše jsem si oddechl spokojením a usmál se. Vždy když příjdu ze školy domů, začne se vyptávat na neustále ty samé otázky. Bylo to týrání.

Myšlenky na dnešní den mi běhaly v hlavě a najednou se tam objevil Felix. A nechtěl zmizet. Chtěl jsem, aby zmizel. Aby zmizel jeho krásný úsměv, ale nešlo to. Když jsem o něm přemýšlel, cítil jsem se krásně,úžasně..ale já se tak cítit nechtěl. Nechtěl jsem cítit nic.

 Bohužel jsem ale cítil vše.