amor mali + changlix

+twelve

-

Minulou noc jsem nemohl moc dobře spát. Ať už to bylo z nervozity, kvůli spaní vedle Felixe a nebo ze strachu o Jisunga. Přemýšlel jsem nad tím, jestli je v pořádku. Mám dnes v plánu se s ním vidět, protože jsem věděl, že by udělal to samé, kdyby se něco takového stalo mně.

Felix mi pomohl v noci uklidnit se tím, že mě celou noc držel při sobě a já mu povídal různé příběhy o tom, co se mně a mé starší sestře přihodilo, když jsme byly malé děti. Sice to byly krásné vzpomínky ale v mojí mysli byl také strach. Chyběla mi, strašně moc. Bylo hezké vyprávět někomu jinému než je Jisung o mých vzpomínkách. Felix byl úžasný poslouchač.

Ráno bylo lehce trapné. Nejsem zvyklý budit se vedle někoho. Jsem zvyklý pouze na Jisunga a na nikoho jiného. Bylo to podivné. Jisung je stále u Minha a proto o něj mám ještě větší starost.

"Ahoj.."

Přerušil mě Felixův hlas z mých myšlenek. Usmál se na mě a díky tomu jsem se na něj také usmál.  Felix má fakt hodně nakažlivý úsměv. "Ahoj."

Felix se ke mě přiblížil a já ho ale zastavil rukou. "Přestaň."

Bylo mi jasný, že Felix byl lehce zmatený. Snažil jsem se zadržet smích. "Nebudu ti dávat pusu, když ti smrdí z pusy."

Felix se zastavil a našpulil jeho rty. "No..ale tobě taky smrdí z pusy."

Pokrčil jsem rameny a hravě ho kopl do nohy.  Vstal jsem z pohodlné postele a porozhlídl se kolem. Pokoj byl plný světla, takže mi bylo jasné, že jsme spali celkem  dlouho.

"Kolik je hodin?" Zeptal jsem se nahlas sám sebe a rozešel se k nočnímu stolku vedle postele, kde ležel můj mobil. Odemkl jsem ho a zjistil že je skoro deset hodin. "Je devět padesát osm."

Felix přikývl a rozešel se ke dveřím, které otevřel. Zastavil se v pohybu a otočil se na mě. "Sakra, babička je doma."

Nějak moc jsem z toho nebyl nadšený, jelikož jsem se na to nemohl déle připravit. Ale měl jsem očekávat, že někoho z Felixovy rodiny dneska potkám.  Konec konců Felix tu s jeho babičkou bydlí. Znova jsem nasadil svůj prázdný výraz, aby si Felix ničeho nevšiml. Pokrčil jsem rameny. "Proč si tak nervozní?"

"Nevím jak bude reagovat na to, že si tu spal a že si spal v mém pokoji. Nikdy nevím co od ní čekat." Vysvětlil mi Felix a zhluboka se nadechl. "Takže kdyby se tě na něco ptala, odpovíš ji že si jen můj kamarád a že si tu chtěl přespat."

Krátce jsem přikývl a moje myšlenky byly zmatené, jelikož jsem netušil, proč se Felix chová tak nejistě a jako kdyby pociťoval úzkost. "Dobře. Děje se něco Felixi? Chováš se podivně."

"Ano, jsem." Odpověděl hned a trošku si poupravil jeho rozcuchané vlasy.

"Dobře." Řekl jsem a snažil se ignorovat jeho podivné chování. Spíš bych se měl soustředit na to, že potkám jeho babičku.