❝tak moc mě mateš. něco děláš mému srdci a já si to neumím vysvětlit.❞
❝omlouvám se.❞
-
seo changbin je sedmnáctiletý teenager, který skrývá tajemství z minulosti. tajemství, které ničí jeho již dosti zkažený vztah s jeho matkou. má v plánu svoje ta...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
---
S Felixem jsme prokecali celé ráno, aniž bychom někoho vzbudili. Měli jsme v kuchyni jen malinko světla z jedné žárovky. Necítil jsem se nějak unaveně, jak jsem si myslel že budu, jelikož Felix neustále mluvil o různých tématech a jeho hlas..no prostě dokonalost. Vždy měl o čem mluvit.
Poté mi ale došlo, že to dělal aby se od něčeho rozptýlil. Nevím od čeho ale stále měl ten jeho podivný výraz a jeho oči nezářily tolik jako normálně. Přemýšlel jsem, jestli se zeptat co se děje ale rozhodl jsem se nakonec, že se ho ptát nebudu. Konec konců se s Felixem až tak moc dobře neznáme, stejně by mi to neřekl a já bych se pak cítil jak idiot.
"Pojďme si zahrát dvacet otázek." Řekl Felix když jsem pozoroval hodiny na zdi a snažil se přijít na to, kolik je hodin.
"Znova?" Odpověděl jsem a odvrátil jsem svůj pohled od hodin na a pozoroval jeho obličej. Tiše se zasmál a čeho jsem si mohl všimnout..byl to nervozní smích.
"..Jo." Řekl a prsty začal klepat o stůl. Mluvil pomaleji, než kdy jindy a jeho hlas byl hlubší a chraplavý. Zděsil jsem se, když jsem zjistil jak moc se mi to líbí. "Jestli..jestli ti to nevadí."
"Nevadí, ale vypadáš jako kdyby jsi každou chvílí měl usnout." Odpověděl jsem mu a lehce se zasmál.
Felix zakroutil hlavou ale já věděl, že lže. "Neusnu. Máš nějaké sourozence?"
Zastavil jsem se. Koukal jsem se na svoje ruce a přemýšlel, jestli odpovědět. Věděl jsem, že mě Felix pozoruje. "Ano, starší sestru."
Felix se pousmál. "Vážně? Já mám dvě sestry, ale ty se rozhodly zůstat v Austrálii."
Ta informace ve mně vyvolala zvědavost. "Proč si se sem vlastně přestěhoval?"
"Rozhodli to za mě rodiče. Jedna sestra tam chodí na školu a ta druhá na to je až moc malá, navíc jsem se sem chtěl přestěhovat."
"Takže tady si s rodiči?" Zeptal jsem se.
"Nuh nuh." Řekl a krásně se na mě usmál. "Nemůžu odpovědět, teď se ptám já."
Měl jsem chuť protočit očima ale zadržel jsem se. Místo toho jsem se napil z mého hrníčku. Cítil jsem se ospalý. "Tak se tedy ptej."
"Co si o mně myslíš?" Zeptal se.
Zaskočila mi voda, kterou jsem zrovna pil. Koukal jsem na něj a viděl, že to myslí vážně. "Cože?"
"Bine, teď ale nejsi na řadě ty." Řekl a hlavu si opřel o ruku.
Bojoval jsem sám se sebou, abych se nezačal červenat kvůli jeho přezdívce a snažil se vymyslet vhodnou odpověď. Byla to neškodná otázka, nechápal jsem proč nad tím tolik přemýšlím. "Jsi..skvělý..hádám?" Pokrčil jsem rameny a nenavazoval s ním žádný oční kontakt.
