amor mali + changlix

+ten

Nervozní.

Ustrašený.

Úzkost.

Strach.

Tohle jsou emoce které jsem cítil když jsem čekal v obýváku. Neustále jsem kontroloval čas. V domě bylo šero, jen pár svíček svítilo a rozzařovalo některé části domu.

Máma nebyla doma, před několika minutama odešla pryč a já měl celý dům pro sebe. Byl jsem za to rád, alespoň nějak jsem se mohl uklidnit. Ty svíčky všude po obýváku mě uklidňovaly, také na ně byl hezký pohled. 

Měl jsem na sobě tmavě modrý oblek, který vypadal skoro černě a  moje vlasy byly podivně upravené. Odhalovaly moje čelo, což jsem rád moc neměl ale máma s tím nesouhlasila a já se s ní radši hádat nebudu a udělám to, co po mně chce.

Měl jsem levandulovou kravatu, která má ladit s Eunjinýma šatama. K tomu jsem měl černé boty. Tohle oblečení bych si nikdy nevzal, a nevím cítil jsem se v něm divně. Jako kdybych pořádně nemohl dýchat.

Povzdechl jsem si a sedl si na gauč. Čekal jsem na ostatní, každou chvíli by mě měli vyzvednout. Chtěli udělat ještě pár věcí než dojedeme na tanec. Najednou mi Jisung začal psát snad desítky zpráv a někdo začal klepat na dveře. Rychle jsem došel ke dveřím a když jsem je otevřel, okamžitě mě někdo pevně objal.

"Co to--" Chtěl jsem pokračovat ale přerušil mě Jisung a jeho podivné zvuky, které ze sebe právě vydával.

"Bože! Vypadáš sexy!" Řekl nadšeně Jisung, prohlížejíc si mě od hlavy k patě.  Koukl jsem se pryč, jelikož jsem se začal kvůli slovům mého nejlepšího kamaráda červenat. Už bych na to měl být zvyklý, Jisung je takový pokaždé ale jeho lichotky mě vždy nechávají beze slov.

"Taky, uh, vypadáš skvěle." Řekl jsem. A myslel jsem to vážně. Jak slíbil, měl na sobě růžový oblek a jeho vlasy byly také učesané tak, aby odhalovaly jeho čelo a na očích měl jeho obvyklé linky. A jako vždy i ty nejhorší kousky oblečení, mu dokonale seděly a slušely.

"To už dávno vím, ale děkuju Binnie." Odpověděl mi s velikým úsměvem na tváři když si prohlížel svíčky všude po domě. "Vypadají hezky."

"Neříkej mi tak." Řekl jsem a poté přikývl v souhlasu. "Jsou." Chvíli jsme je společně pozorovali a poté se na mě Jisung znova otočil.

Píchl mě do ramena, abych se na něj také koukl. "Těšíš se na dnešek?"

Pokrčil jsem rameny a koukal se z okna, místo na Jisunga. "Ano. Ne. Možná."

"Ať se dneska cokoliv stane, zkus si tento večer užít ano?" Zeptal se mě a pak ke mně natáhl ruku.

Chytil jsem ho za ruku a stiskl ji. Usmál jsem se a přikývl jsem. Moc dobře jsem o čem nebo o kom Jisung mluví. "Dobře."

Přerušilo nás hlasité zatroubení a prudké, žluté světlo začalo svítit skrz okna.

"To musí být ostatní." Řekl Jisung. "Zaparkovali jsme pár metrů od tvého domu ale asi jsme tu strávili až moc času."

"Dobře, tak pojďme." Řekl jsem a do malé kapsy u saka jsem si vložil levandule, které jsem pak plánoval dát Eunji. Rychle jsem zhasnul všechny svíčky a vešel z domu. Zamkl jsem a poté se koukl na Jisunga, který stál vedle mě. "Máš lístky, že jo?"

"Jo, mám. Neboj, nezapomněl jsem je." Řekl Jisung a oba jsme se začali smát, když jsme si vzpomněli na to, co se stalo minulý rok. Ano, Jisung doopravdy zapomněl to nejdůležitější a museli jsme se vracet.