❝tak moc mě mateš. něco děláš mému srdci a já si to neumím vysvětlit.❞
❝omlouvám se.❞
-
seo changbin je sedmnáctiletý teenager, který skrývá tajemství z minulosti. tajemství, které ničí jeho již dosti zkažený vztah s jeho matkou. má v plánu svoje ta...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po cestě k Jisungovi jsme oba byli zticha. Ani jeden neměl co říci. Jisungův dům nebyl nijak daleko od Jeonginova. Ani můj dům nebyl tak daleko, jelikož jsme všichni bydleli poblíž sebe.
Jisungova teta naštěstí byla doma ,pochybuji že by si Jisung vzpomenul vzít klíče. S úsměvem nám otevřela a zeptala se nás jestli ta přespávačka byla super a jestli jsme si ji užili.
"Jo, užili jsme si to." Zamumlal Jisung. Přikývl jsem na souhlas a Jisung jí začal vysvětlovat, že za chvíli půjdeme do obchoďáku kvůli Valentýnskému tanci ve škole.
"Dobře." Odpověděla. "Až budete nachystaní odvezu vás tam ano?"
Přikývli jsme a Jisung nedočkavě vyběhl schody do jeho pokoje a skočil na jeho postel. Já šel pomalu za ním. Jakmile jsem vešel dovnitř, začal mě pozorovat.
"Budeš se ptát na věci ohledně toho včerejška že?"
"Samozřejmě, ale nejdřív se nachystáme."
To byl dobrý nápad, jelikož jsem strávil až nevhodně dlouhý čas ve sprše, abych se jeho otázkám mohl alespoň trošku vyhnout. Zašlo to až tak daleko, že Jisung bouchal na dveře a křičel, ať si pohnu.
_______________
Jisung si vybral zářivý oufit. Měl na sobě mnoho barevných kousků oblečení, které dobře popisovaly jeho osobnost. Zatím co já jsem si vzal jednu šedou košili, kterou jsem zde omylem nechal a k tomu černé kalhoty.
Jisung si prohlížel můj outfit. "Aspoň na sobě nemáš mikinu. Hele, něco mě napadlo, čekej!"
Zvědavě jsem pozoroval mého nejlepšího kamaráda, jak něco hledá v jeho tašce. Když jsem uviděl co hledal, povzdychl jsem si.
"Linky? To jako vážně?" Řekl jsem otráveně. Moc dobře jsem věděl co Jisung plánoval udělat. Já linky skoro nikdy nenosil, ale Jisung je nosil téměř pravidelně. Moje máma na něj už pár krát nadzdvihla obočí, když k nám přišel. Ale nikdy na to nic neřekla.
"Ano, vážně." Odpověděl mi. "Chci ti je udělat."
"Ne." Odpověděl jsem a rozešel jsem se směrem ke dveřím. "Tohle na sobě mít nikdy nebudu."
_____________
"Sakra, nemůžu uvěřit že mám linky." Řekl jsem když jsem rychle mrkal. Šli jsme po schodech a já měl pocit, že za chvíli zakopnu a spadnu.
"Přestaň furt mrkat." Stěžoval si Jisung. "Celý si to rozmažeš. Jinak, vypadáš fakt dobře a teď už můžeme být linkový kamarádi!"
Povzdychl jsem si.
"Hej, co když nebudeme mít dostatek peněz?"
"Tak se zeptáme Chana, má jich dost. A teď..povídej Changbine."
