❝tak moc mě mateš. něco děláš mému srdci a já si to neumím vysvětlit.❞
❝omlouvám se.❞
-
seo changbin je sedmnáctiletý teenager, který skrývá tajemství z minulosti. tajemství, které ničí jeho již dosti zkažený vztah s jeho matkou. má v plánu svoje ta...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
they are the cutest.
---
Když se po rozvodu jeho matky s jeho tátou neustále stěhovali, necítil nic jiného než samotu.
Jeho máma rozvod nebrala vůbec v pohodě. Často na něj začala křičet, jen kvůli maličkostem a vyhrožovala mu s věcmi, pokud její příkazy neposlouchal.
Její osobnost byla úplně jiná, než kterou si Changbin pamatoval, když ještě jeho rodiče byli spolu. Byla o hodně víc přísnější a často se jí měnily nálady. Changbin věděl, že může udělat jen jednu věc, aby nebyl obětí jejích nálad, poslouchat a udělat vše co se po něm chtělo.
Stěhování do jiného města mělo nevýhody. Changbinovi chyběla jeho sestra a zoufale jí hlavně prvních pár měsíců potřeboval vidět. Subin byla takové Changbinovo slunce, bez ní jeho život byl pochmurný.
Changbin taky musel začít chodit do nové školy a seznamovat se s novýma lidma. To byl pro něj veliký úkol, jelikož díky jeho tiché a zdrženlivé osobnosti se špatně seznamoval. Taky se kolem nových lidí hodně styděl. Moc nemluvil, vždy měl na sobě jen černé oblečení a jeho tvář taky nevypadala moc pozitivně, málokdy se usmíval.
Na druhou stranu to vyděsilo možné šikanátory a nechali ho být. Špatná stránka ale toho všeho byla, že se s ním nikdo nechtěl bavit a všichni kolem něj ho ignorovali. Takže neměl žádné kamarády.
Během prvních týdnů v jeho nové škole Changbin seděl sám při obědu a přišel domů do prázdného domu. Přál si potkat se svojí sestrou a aby se jeho rodiče nikdy nerozvedli.
Přál si mít někoho, s někým by si mohl povídat, někoho s někým by mohl probírat to co má na mysli, místo neustálého mlčení a držení je v sobě.
Jeho sen se splnil a do jeho života vstoupil Lee Minhyung.
Bylo úterý a Changbin zrovna měl literaturu když ho potkal. Changbin ho vždycky viděl v jeho v hodinách, no nikdy s ním nemluvil. Changbina to ale nepřekvapilo, nebavil se s nikým.
Co ho ale doopravdy překvapilo, bylo to že si vedle něj na stůl pokládal knihy. Když se podíval vedle sebe, uviděl Minhyunga jak si vedle něj sedá. Musel zakrýt svůj šokovaný výraz.
"Ahoj." Usmál se na něj Minhyung a otevřel si jeho učebnice. Bylo to překvapující, ne spíše až podivné že si vedle Changbina sedl někdo jako Minhyung, když měl své vlastní kamarády se kterými si mohl sednout.
"Um, ahoj." Odpověděl Changbin a vyhýbal se Minhyungovému pohledu.
"Lee Minhyung, těší mě." Zašeptal a dále se soustředil na to, co říká učitel. Když se učitel otočil nazpátek k tabuli, natáhl před sebe ruku.
"Seo Changbin." Changbin se cítil tak neskutečně trapně a hádal, že Minhyung už dávno lituje toho, že si sedl vedle něj, když má své vlastní upovídané kamarády.
