❝tak moc mě mateš. něco děláš mému srdci a já si to neumím vysvětlit.❞
❝omlouvám se.❞
-
seo changbin je sedmnáctiletý teenager, který skrývá tajemství z minulosti. tajemství, které ničí jeho již dosti zkažený vztah s jeho matkou. má v plánu svoje ta...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vzduch který nás s Felixem obklopoval v tmavé noci, když už svítily pouliční lampy, byl příjemný a celkem i foukalo.
"Měl jsem se tě zeptat už dříve, ale víš cestu domů?" Zeptal se mě Felix, když vyskočil na nižší zeď a začal po ní chodit. V ruce držel jeho černé sako.
"Samozřejmě." Koukl jsem se na něj s starostlivým výrazem, jelikož jsem se bál, že spadne. "A buď opatrný."
"Aww." Zasmál se Felix a já jen protočil očima. Snažil se udržet rovnováhu na jedné noze a můj vyděšený výraz ho rozesmál ještě víc. " Neboj Binnie, nespadnu."
"Neříkej mi tak." Odpověděl jsem mu bez zaváhání a rozešel se od něj rychlejším tempem pryč. "Jestli spadneš, je to tvoje věc."
"Hej, počkej!" Vykřikl Felix ale já stále šel dále se zákeřným úsměvem na tváři. "Huyng!"
Neposlouchal jsem ho, nebo spíše ignoroval ho a studoval noční oblohu nade mnou. Najednou do mě něco vrazilo a objalo mě kolem pasu. Felix.
"Ahoj." Řekl Felix a já se nedokázal ovládat a usmíval se jako blázen. "Nechtěl jsem tě ztratit."
"Nemůžeš mě ztratit Felixi." Odpověděl jsem mu a trošku s námi začal pohupovat. "Vždycky tady budu, jen jsem si z tebe dělal srandu."
Felix mi něco zabrblal do ucha a když jsem na něj otočil hlavu, usmíval se stejně bláznivě jako já. "Já vím, ale i tak, chtěl jsem tě držet."
Koukl jsem se na cestu před nás. "Nemůžeme pořádně jít, když mě zezadu objímáš Felixi." Odpověděl jsem mu. Ale ani jeden z nás se nepohnul. Líbil se mi ten pocit, které mi Felixovo objetí dávalo, ale věděl jsem že musíme jít, než nás někdo uvidí. Stále jsme nebyli nějak moc daleko od školy.
Felix si nahlas povzdychl a pustil mě. Chvíli jsme vedle sebe v tichu šli a když jsme byli v dostatečné vzdálenosti od školy, Felix ukázal na budovu před námi.
"Koukni na tu budovu." Řekl Felix a rozešel se směrem k ní.
Byl to starý, skoro rozpadlý a rezavý dům. Kolem sebe neměl žádné jiné budovy a také vypadalo, že v něm nikdo není. Nechápal jsem o co Felixovi jde. " Co s tím?"
"Je za ním totálně velká lesní zahrada." Odpověděl mi, když vstoupil do oné budovy.
Já stále stál na místě a měl jsem z toho všeho špatný pocit, kvůli podivné atmosféře, která z toho domu šla. "Felixi?"
Nedostal jsem žádnou odpověď a proto jsem se zprva lekl, že se mu něco stalo. Ale poté jsem ho uviděl, jak mi naznačuje, ať za ním jdu.
"Notak Changbine. Ty se bojíš?" Popichoval mě s jeho úsměvem, když si všiml jak nejistý jsem byl.
