amor mali + changlix

+fifteen

SONG: EUPHORIA - JEON JUNGKOOK

---

Posledních pár dní bylo naplněno brečením a spaním, špatných myšlenek a také myšlenek na Felixe. Často jsem se ubrečel k spánku a stávání do nového dne bylo každým dnem horší a horší. Cítil jsem se jako tělo bez duše. Jako kdyby moje tělo jelo na autopilota.

Felix nakonec pochopil moji žádost, být jenom přáteli a držel se ode mě dál. Bavili jsme se pouze když to bylo potřeba. I když to byl můj nápad, moje srdce kvůli tomu bolelo čím dál tím víc. Chtěl jsem se přestat držet dál od Felixe, ale nešlo to.

Všichni určitě věděli, že se něco děje. Sice nevěděli co, ale poznali to podle atmosféry, která nás poslední dny pohlcovala a nebyl to ten dobrý typ atmosféry.

V sobotu nás všechny Hyunjin pozval k němu domů, aby jsme si mohli užít nějakou zábavu. Tentokrát ale bez Chana, Minha a Woojina, jelikož museli udělat nějaké projekty do školy, jelikož už byli maturanti.

Kdykoliv jsme šli k Hyunjinovi, byla tam strašná sranda. Jeho rodiče byli hodní a ochotní nás u nich nechat a Hyunjinův pes Kkami byl jen menším plusem.

Tentokrát, i přesto že jsem byl obklopen nejdůležitějšími lidmi v mém životě, při hraní videoher či jsme se koukali na akční filmy, nemohl jsem se volně usmívat , něco mě tlačilo na hrudi a příjemné to nebylo. Díky tomu se moje nálada ani o trošku nezlepšila a stále jsem byl ponořený do svých myšlenek. Nebyl jsem si jistý, co vlastně celou tu dobu dělám. A vidět Felixe blízko Seungmina tomu moc nepomáhalo. 

Nemám právo se takhle cítit, pomyslel jsem si a snažil se otrhnout od sledování Felixe a každého jeho pohybu, který v blízkosti Seungmina udělal. Určitě ne o té roztomilé kuličce jménem Seungmin. Felix a já jsme teď byli takový, protože jsem ho o to poprosil.

Ale i tak jsem cítil, jak jsem pevně stiskl ovladač, když jsem uviděl, že Felixovi do ucha něco Seungmin zašeptal a Felix se začal smát a svoji hlavu si položil na Seungminovo rameno. Seungmin nadále sledoval televizi a nejspíš mu bylo úplně jedno, že si kolem jeho pasu Felix obmotal ruku. Vlastně to vypadalo, že se mu to i líbí. Ještě víc se na Felixe natiskl a usmál se na Felixe. Proč se na sebe takhle usmívají?

Felix se zničeho nic podíval mým směrem a já se rychle podíval pryč. Přesněji jsem se podíval na Hyunjina s Jeonginem, kteří dělali domeček z karet na stole. Cítil jsem na sobě nepřestávající pohled, hádám že od Felixe. Potlačoval jsem myšlenky nad tím, jak se otočím a usměju se na něj.

Bylo jasné, že jsem tím co se stalo ve čtvrtek, byli postihnutí. Felix se neusmíval tak moc, jako normálně a viděl jsem na něm, že se chce na nějaké přátelství mezi námi vykašlat a dělat věci, díky kterým nám oboum splašeně bilo srdce. Také jsem se kvůli tomu musel ovládat, abych k němu nepřišel a jednoduše ho nepolíbil. Přál jsem si, aby jsme si mohli nahlas a před všema vyznat naše city a neřešit homofobní lidi, všude kolem nás.

Ale rozhodnutí být jenom kamarády mezi námi vytvořilo jakousi hranici. Hranici, kterou jsme se oba dva báli překročit.

Naštěstí se přede mnou zničeho nic objevil Jisung a sedl si vedle mě na koberec a tím zablokoval Felixovy pohledy.

"V pohodě?" Zeptal se mě Jisung a podal mi pytlík s brambůrky. Zakroutil jsem hlavou a Jisung přikývl.